Velké zvíře

Při četbě Pučálkovic Aminy mi pořád připadalo, že tam cosi nehraje. A až Velké zvíře mi bezezbytku vyložilo to, s čím se asi tak trochu, třeba i banálně, vybočující občan může setkat, ať jde o komára nebo třeba velblouda. Krásné poselství o tom, že ani nad zdánlivým měšťákem nelze předem lámat hůl a pochopitelně: jakkoli vynikat v davu může být velice nebezpečné. (05.04.2005)

To jo, pejska nebo kočičku může mít každej, jenže chovat doma velblouda, to je jiný pošušňáníčko. Měkoučkej je, dva prďácký hrby má a maximálně vám hlady zpustoší zahrádku, ale to se dá přežít. Jenže se s ním jako s domácím mazlíčkem nikde papírově nepočítá, byrokracie je šílená všude a závist jakbysmet, takže těch černobílých eskapád si s tímhle Velkým zvířetem užijete až až .. (29.12.2014)

Tak tato tragikomedie se mi moc líbila. Kritizuje byrokracii a typickou maloměšťáckost a nesnášenlivost, která mezi lidmi panuje, ale dělá to s nadhledem a humorem. Člověk ke konci jen kroutí hlavou když sleduje jak se lidé k hlavnímu hrdinovi Zygmuntovi (hraném Sturhem) začnou chovat jako by se nic nestalo, ale on jim už nevěří. Raději jde do ZOO se podívat na velbloudy, kteří se nepřetvařují. A provázek, který najde Zykmunt v blátě už výstižně vyložil zputnik.. Krásný film. (04.04.2005)

Překrásně smutná alegorie lidské xenofobie a netolerance. Skutečnost, že jakákoliv výstřednost (zde skrze blouda) je po zásluze potrestána a teprve až opět přestaneme vybočovat z řady, opět budeme vzati na milost společností (obzváť tou vychovanou v komunistickém hesle individualita je zlo), je neuvěřitelně deprimující. (LFŠ 2008) (04.08.2008)

Klasický případ. ČT nakoupí v balíku dobrých filmů i nějaký ten problematický, dramaturg se na něj podívá, zjistí, že je to tak nebetyčně o ničem, že se to nedá zařadit jinam než do experimentálního Filmového klubu. Diváci uvyklí na Felliniho, Kubricka a Altmana se sice strašlivě nudí, ale říkají si: "Jerzy Stuhr. Hm. A scénář napsal Krzystof Kieslowski! Hmm. A je to černobílé! Hmmm... nedá se nic dělat, má to váhu." Načež uznale pokyvují hlavou nad tezovitým dějem a bodře vyloženými "hlubokými pravdami". Nikdo si netroufá říct ani popel. Je to tzv. syndrom Císařovy nové šaty. 40% (10.05.2005)