Římanka

Moravia výborne popísal časy fašistického Talianska, pričom priniesol témy, ktoré sú v podstate nadčasové a ktorých myšlienkou je: človek sa obracia ako môže. Aj za cenu nemorálnosti, aj za cenu porušenia zákona. Zároveň nám ukazuje, že niektorí ľudia nemajú problém využiť systém nech je už akokoľvek zvrátený. A potom ďalších, pre ktorých je vlasť a idey viac než súkromie, osobný život či šťastie. Inak Gina ako prostitútka - no keby každá tak vyzerala, to by ženatí muži asi nesedeli doma. (25.03.2022)

Románová předloha Alberta Moravii, nechává vzpomenout skvělou De Sicovu HORALKU, od téhož autora. V tomto srovnání sice ŘÍMANKA ztrácí, ale to většina filmů. Pro režiséra Zampa znamená toto období (stejně jako pro většinu italských režisérů) odklon od neorealismu. Autenticita času, postav a děje dostává postupně vale před precizní výstavbou příběhu a charakterů. Objevují se nové prvky. Zatímco Vittorio De Sica je považován za jednoho z mála režisérů, který se nikdy neorealismu nezřekl (i to je sporné), u L. Zampa je v tomto jasno. To sice není na škodu, ale u klasického Moraviova neorealistického románu možná ano. Ačkoli na scénáři to znát není (podílel se na něm i Moravia), výsledný obraz mluví jasně. Autenticita prostředí dobového válečného Říma chybí na rozdíl třeba právě od HORALKY. Přesto filmový výsledek hodnotím pozitivně, jako rozumný poměr mezi délkou a obsahem. Inu zkuste vtěsnat život jedné z nejslavnějších hrdinek italské literatury do 90 minut filmu. (vtip) No a cenzura v puritánské Itálii? ______ Gina zahrála výborně. Proměny její postavy z naivní slušné dívky v luxusní prostitutku, od šťastné lásky ve ztrátu ideálů, vyznívají v rámci (nutných) časových skoků věrohodně. Je jen škoda, že Gina zde k sobě nemá výraznější mužské partnery. Ale možná to byl cíl. Srovnání s románem by bylo jistě zajímavé, ale nutno ho brát s velkou rezervou. 80% (19.07.2011)

Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. (05.11.2007)

Knihu jsem kdysi od Alberta Moravia četla snad třikrát a pokaždé mě vtáhla stoprocentně do děje oproti zfilmované verzi. Nevím, co jsem přesně očekávala, ale ani krásná Lollobrigida to nezachránila. Snad trochu prkenné, toporné hraní. Nevyznělo mi to přirozeně i když Gina do toho dala asi nejvíc umu, který v té době vlastnila. Cítila jsem emocionální nevyrovnanost a to je moc velká škoda, ale není všem jejím filmům konec. Přece jen je to hvězda minulého století. (10.04.2019)

Knižní předloha bude pravděpodobně zajímavou sondou do duše ženy prodělávající totální morální úpadek, ale filmu se takové hloubky bohužel nedostává. Všechny proměny jsou jen načrtnuty a působí to na mě tak, že se scénáristé nevydali správnou cestou. Závěr, jež by měl být dramatickým vyvrcholením působí jěn jako nástin něčeho velkého, jako nepříliš dobré představení maloměstského divadla. Všechny životní proměny Římanky, jsou vlastně jen osekané kapitolky, zařazené do filmu jen aby se staly a bylo možné na ně navázat. Ale abych jen nekritizoval, tak pochvalu si zaslouží krásná černobílá kamera zachycující válečnou atmsoféru Říma a také herecký výkon Giny Lollobrigidy. (21.05.2009)