La romana
La Belle Romaine
Rimanka
Woman of Rome
Režie:
Luigi ZampaKamera:
Enzo SerafinHrají:
Gina Lollobrigida, Daniel Gélin, Franco Fabrizi, Raymond Pellegrin, Pina Piovani, Xenia Valderi, Riccardo Garrone, Gustavo Giorgi, Renato Tontini (více)Obsahy(1)
V Římě fašistické éry se mladičká modelka Adriana po nešťastné romanci propadne do morálního bahna prostituce. Jedním z jejích klientů je také student a odbojář Mino, do něhož se dívka zamiluje. Od mladíka nevyžaduje projevy náklonosti, ale úplně jí stačí jeho občasná přítomnost. V neutěšené době se tak Adriana oddává vizi nového začátku a snům o společném životě s Minem. Předlohou byl román Alberta Moravii, jenž se také podílel na scénáři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Rovnomenný román významného talianskeho spisovateľa Alberta Moravia (vlastným menom Alberto Pincherle), ktorý poslúžil ako predloha pre tento čiernobiely snímok, som ešte nemal možnosť čítať. A po zhliadnutí tejto jeho filmovej adaptácie z roku 1954 ani moc chuti naň nemám. Príbeh mladej, devätnásť ročnej, ženy z chudobnej rímskej štvrte, z ktorej sa po sklamaní v láske a pod vplyvom nepríjemných okolností, stane predajná deva ma veru moc nezaujal. Gina Lollobrigida bola vskutku krásna, okúzľujúca žena a zároveň aj výborná herečka, ale celé to filmové pojatie mi prišlo z dnešho pohľadu veľmi archaické, málo dramatické, dosť nudné. *** ()
Film ŘÍMANKA byl jedním z prvních filmů, který přišel do našich kin. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem si vystála dlouhou frontu u pokladny na lístky. Tehdy náš stát vedl docela přátelské styky s Itálii, no a tak jsme mohli z této produkce pár filmů vidět i v ČSR. Téma si jistě našim soudruhům líbilo, neboť pojednávalo o nezaměstnanosti v kapitalistických státech (oj, jaká to dnes perlička !) a o vykořisťovaných ženách, které stály na dlouhém schodišti v naději, že dostanou práci. Váhou tolika lidi se schodiště zbortilo a zranilo a pohřbilo pod sebou mnoho mladých žen, kterým nezbylo na obživu nic než "šlapat chodník". Nevím to zcela určitě, ale myslím, že to byla jedna z prvních rolí půvabné Giny LOLLOBRIGIDY, která nás tolik potěšila v jiných italských filmech. Byla to krásná žena a velká hvězda.Vzala si jugoslávského lékaře, měla s ním syna, ale vztah se po mnoha letech rozpadl. Dnes se G.Lollobrigida věnuje úspěšně fotografování co by fotografka. ()
Knihu jsem kdysi od Alberta Moravia četla snad třikrát a pokaždé mě vtáhla stoprocentně do děje oproti zfilmované verzi. Nevím, co jsem přesně očekávala, ale ani krásná Lollobrigida to nezachránila. Snad trochu prkenné, toporné hraní. Nevyznělo mi to přirozeně i když Gina do toho dala asi nejvíc umu, který v té době vlastnila. Cítila jsem emocionální nevyrovnanost a to je moc velká škoda, ale není všem jejím filmům konec. Přece jen je to hvězda minulého století. ()
Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. ()
Matka sa snaží dcéru postrčiť vhodným vydajom do vyšších poschodí rímskej spoločnosti. Táto snaha vychádza naprázdno a tak ustaraná mater stále rezignovanejšie sleduje dcérkin kvalitatívny zošup o dve - tri poschodia nižšie oproti jej vlastnému nič-moc životu domácej otrokyne. Skvelá je v tomto zmysle scéna, kde matka vykrikuje, či je morálne neustále drhnutie domu, kuchyne, varenie a šúrovanie, starosť o deti a jedinou jej odmenou za každodennú otročinu je prácou uťahaný manžel, tráviaci voľno chrápaním na pohovoke a čítaním novín. Ponúka sa i akási paralela s mussoliniovským fašistickým režimom, počas ktorého sa dej odohráva. Spočiatku, po Mussoliniho pochode na Rím v r. 1922 a následnom prevrate plnom nádejí v skvelé oživenie spoločnosti nasledovalo rezignované sklamanie sledovania postupného úpadku a následnej viacnásobnej okupácie. Napriek zaujímavému deju sa film nevyhol scénaristickej totalite, nevyplývajúcej azda ani tak z toho, že predlohou bol známy román, ako z úpornej snahy vedenia hercov, ktorých úlohou bolo krásne a čisto odverklíkovať predpísané vety. Táto umelá snaživosť vysoko predčila akýkoľvek náznak ich spontánnych emócií a prirodzenosti. Poznámka: Obdobné úporné vyvyšovanie hercom naoktrojovaného (vnúteného) scenára nad skutočnú hereckú prirodzenosť a zladenie sa s príbehom je každodenný rituál drvivej väčšiny nielen filmových adaptácií, ale aj štátom bohato dotovaného repertoáru divadel. Herci sú najčastejšie v pozícii hovoriacich bábok na kľúčik či opakovacích papagájov. Deklamujú im nanútené, mŕtve, od ich osobností absolútne odtrhnuté monológo=dialógy. Oduševnene a pritom viditeľne umelo sa hviezdy hereckého neba bijú pritom do pŕs, tragicky zomierajú a pritom nádherne spievajú a tď. Tlačia tak zo seba - či skôr ó z hĺbky ich nesporného talentu - emócie oduševnenejšie a úpornejšie než ich vlastné hovno na záchode. Lež chyba lávky, túto lineárnu literárnosť je vo väčšine prípadov v divadle i filme cítiť, čo je čiastočne aj prípad Rimanky. ()
Reklama