Ornitolog

Podobenství vycházející z Bible a příběhů svatých je proložené působivými obrazy přírody. Cesta přes překážky je zdlouhavá, a tak by ani divák neměl spěchat. Řada symbolů a odkazů může být přehlédnuta, některé vyloženy jinak a jiné osloví diváka okamžitě. Výr, orel, holubice. Co pták, to symbol. A o černé čápy nakonec vůbec nejde. Putování, ohrožení, pochyby, setkání, láska, smrt, cesta, hledání. Ryby. Jelen. Amazonky. Vzpomínka na Ježíše. Nevěřící. Jsou věci, kterým netřeba věřit, stačí je přijmout. Pohanství splývající s křesťanstvím. Příroda. (23.11.2018)

Další, původní a zajímavý materiál, ke studiu, ale hlavně k uchopení a možnému pochopení křesťanského mýtu označovaného jako "Pokušení svatého Antonína". João Pedro Rodrigues jej řeší příběhem mladého a sympatického ornitologa, jehož původní cíl cesty je zastřen "vyšším" cílem (který si postupně také začíná uvědomovat): definitivním odmítnutím veškerých svodů a pokušení, a tím se vlastně stát Antonínem, tj. svobodným člověkem. Proto je jeho cesta konfrontována řadou vesměs snadno pochopitelných "pokušitelských" symbolů, které sice nijak nevynikají nad stávající ikonografické zobrazení od Hieronyma Bosche, přes Feliciena Ropse, po Salvadora Dalího, ale jsou uvedeny decentně a divácky zajímavě. Kromě toho je Rodriguesův film navýsost aktuální, protože problém "Pokušení", se jím stává vždy v období rozpadu stávajících hodnot, neboť odmítnutí nových neprověřených fetišů, brutálně se prosazujících ve všech životních sférách, je vždy spojeno s fyzickým a psychickým strádáním, ostrakismem a pochybnostmi o sobě samém. Pozn. 1: Svatý Atanáš, posmrtný životopisec Antonínův formuluje podstatu "pokušení" takto: „A jaké myšlenky v nás nacházejí, takové přízraky nám představují. Protože jestliže zjistí, že se bojíme a jsme zarmouceni, ihned nás napadají jako lupiči, kteří našli nechráněné místo. A o čem sami u sebe přemýšlíme, to nám předvedou ve velkém světle. Pokud vidí, že jsme vyděšeni a máme strach, tím více jej upevňují přeludy a vidinami.“ Pozn. 2: A co má Portugalsko s Antonínem společného - od poloviny 16. století se Pokušení svatého Antonína od Hieronyma Bosche nachází ve sbírkách Musea Nacional de Arte Antiga v Lisabonu. (07.04.2018)

Chudák svätý Anton Paduánsky, na čo to použili jeho život? Mal by som sa pohoršiť, ale bolo to fascinujúce, jednoduché ako šlabikár a freudovsky podnetné. Konečne film, kde má nahota konkrétny naratívny zmysel a nie je len marketingovým ťahom. Ešte raz to vidieť nemusím, to určite nie, ale tak skoro na to nezabudnem. (03.08.2018)

Nemám potíž pochopit, ba ani potícit, jak tu dílo osvobozuje autora, ale nejsem dostatečně voyeristicky založená, abych v tom nacházela zálibu. To není film, ale čistě osobní psychoterapie, která navíc nepomáhá autorovi učinit ze svého světa krok ven, směrem k ostatním a ke vzájemně vnímavé komunikaci. Možná už ho nebudou tolik trýznit některé obsese, ale nadále zůstává uzavřený ve svém autistickém vesmíru, kam nevnímaná necítím zájem nahlížet. Film sám není perverzní, chráněný aurou nevinnosti prostoduchých, ale záliba v jeho sledování by mohla být. *~~ (07.11.2016)

Jak jste se octli v tak kalné vodě, proč nevyhledáte si vody čisté? Nejpokročilejší Rodriguesův očistec, kterým se definitivně ustavuje jako nejzajímavější autor současného queer cinema. Ačkoliv některé z motivů se opírají o život svatého Antonína z Padovy, náboženské obrazy a souvislosti si Ornitolog vypůjčuje zcela volně (průchod archou noemovou), míchá je s lokálními kulturními specifiky (ohrožená mirandština) a skládá z nich autobiografickou pouť nad klasickým motivem "muže v lese" na cestě za vírou a sebeobjevením. Kamera Rui Pocase je božská: krajinu říčního kanonu využívá až na dřeň a záběry, kde se sledující ornitolog stává sledovaným, jsou neustálým zdrojem úžasu. (18.11.2016)