Falešné vztahy

-5* tohle je můj nejoblíbenější Ozpetkům film, tak by bylo škoda ho nechat bez komentáře. Proto jsem si ho zopakoval a přidal ještě hvězdičku. Pokud se to vezme objektivně, tak se tolik neodlišuje od jeho dalších filmů, slušné obsazení, kamera i příběh. Ale osobně je mi nejbližší a dokázal tu nejlíp vystihnout gay naturel se svými pozitivy, ale i těmi nechvalnými stránkami. Ve své podstatě ničím výjimečný, ale aby zapadnul do propadliště dějin, to by si taky nezasloužil a navíc i přes vesměs smutný příběh dokáže nabít pozitivně a optimisticky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (31.12.2020)

Tohle není jen další film o homosexuálech a lidech, kteří žijí svůj život alternativním způsobem. Tohle je něco daleko víc. Je to velmi citlivě natočené drama o lidských bytostech z masa a kostí se všemi jejich tajemstvími, hlubinami a vlastními světy. Je to film o přátelství, naplnění života a fungování v něm podle svých představ. Film se spoustou krásných myšlenek, hromadou pravdivých až dojemných okamžiků a špetkou humanity. Srovnávat Le Fate Ignoranti a Almodóvarovy počiny je nesmysl. Almodóvar je daleko syrovější a smyslnější. S Ozpetekem jsou si blízcí snad jen tématicky. Příběh alespoň pro mne byl velmi silný a rozhodně nesouhlasím s tím, že po odhalení manželova milence se ve filmu už nic neuděje. Naopak, tam pro mne film skoro začíná. Skvělé herecké výkony, výborná hudba, která dotváří naprosto přesně atmosféru, jenž mezi touhle neotřelou komunitou panuje. Filmový zážitek, který řadím mezi jedny z největších. A díky za ten nádherný závěrečný obraz s nerozbitou sklenicí... (01.08.2008)

Možno si po prečítaní upútavky k tomuto filmu pomyslíte, že je prezradené úplne všetko. Verte tomu, že to tak nie je . Je to klasický psychologický film, ktorý pomáha "stráviť" extrémne názory na homosexuálov. Žijú rovnako ako ostatní, jedia, pijú , radujú sa, smútia ..... len to večer robia inak ... ))) (04.06.2004)

Ze 106 minut jsem udělala 3 hodiny. Některé pasáže jsem si musela pouštět pořád dokola. Víc než cokoliv jiného mě zaujal vztah Michela a Antonie. Konkrétně při náznaku, že Michele miloval vlastně Antonii, ale v mužském těle, tedy prostřednictvím Massima. Neuvěřitelná myšlenka. A vlastně to bylo prostoupeno celým filmem. Kniha v rudých deskách - sebrané dílo Hikmeta. Michele mluvil o tom, že to bylo poprvé, co kdy potkal někoho, kdo si tak považoval jeho oblíbeného básníka. To byla věc, která ho na Massimovi zaujala. Ale ta kniha byla pro Antonii a Massimo neměl nejmenší tušení o Hikmetově existenci. :o) Tohle byl jeden z nejsilnějších okamžiků filmu. Film byl vlastně prostoupen mnoha příběhy, které se stávají jen opravdu zřídka a opravdu jen velice málo lidem. Například Ernestova láska k Emanuelovi: "Chtěl jsem ho úplně. I jeho nemoc." Neuvěřitelné. A další zajímavá postava - Emir s jeho přímostí, která je jeho výhodou i nevýhodou. Jeho postava se příběhem jenom mihla, ale rozhodně nebyla zanedbatelná. A mohla bych pokračovat, co všechno na mě v Le fate ignoranti udělalo dojem. To už by ovšem nebyl komentář, ale regulérní disertačka. :o) (17.06.2013)

Mnohdy si jen namlouváme že dobře známe své blízké, ale kdo skutečně jsou, to nám uniká. Hrdinka filmu Le Fate Ignoranti, Antonia, se až po smrti svého manžela dozvídá, kdo vlastně byl muž, kterého milovala a vedle kterého žila patnáct let. Snímek zkoumá, zda je správné lhát těm, které milujeme, za cenu, že s vědomím pravdy by nás oni milovat přestali. Také nám ostatním pomáhá vžít se do životů minorit v našem okolí, zejména té homosexuální. To byl také zřejmě účel tohoto filmu, přiblížit tento dnes již všední svět těm druhým, často nezasvěceným. Přesto myslím, že jsou lepší filmy, zabývající se vzdorem gayů vůči neohleduplnosti a zaslepenosti okolí, například film Before Night Falls, biografický film Juliana Schnabela o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, pronásledovaném kvůli své orientaci totalitním režimem na Kubě. Po technické stránce je Le Fate Ignoranti trochu nevyvážený film. Musím pochválit povedenou hudbu. Herecké výkony byly až na občasné světlé chvilky Margherity Buy a Stefana Accorsiho nepřesvědčivé. Film působí celkově poněkud neupřímně, což částečně vyvažuje zručná režie a několik světlých okamžiků ve scénáři (Hikmetovy básně, nerozbitá sklenka). Film není ničím provokativní, pokud jste tedy alespoň trochu tolerantní člověk, a citlivému divákovi může mnohé říct. Mě Le Fate Ignoranti zaujal a nebojím se ho doporučit. (28.12.2005)