Toxický mstitel

Místy mi to přišlo opravdu hodně vtipné, ale jinak to určitě není film, u kterého bych se smíchy popadal za břicho od začátku do konce - není to prostě zas taková pecka, jak by si člověk mohl myslet. Paradoxně nejvíc mě to bavilo do chvíle, než Mitchell spadne do sudu s radioaktivním odpadem a stane se z něj Toxic Avenger. A třeba ta postava tlustého starosty mě tam spíš jen otravovala. Každopádně jsem ale za objev toho filmu vděčný, je to taková správně pokleslá zábava pro lidi, kteří to umí docenit (byť se podle mě mohla odvázat ještě víc). (20.04.2020)

Lloyd Kaufman už mě svojí tromou dokázal v minulosti pobavit podstatně víc. Kromě luxusních scének s přejetím malého dítěte, okradení a zmlácení důchodkyně, zastřelení slepeckého psa a vlastně i celého úžasného a vtipného úvodu, toho bohužel film zase tolik nenabídne, což je strašná škoda. Bohužel, po úžasném úvodu následuje jen předvídatelný a poměrně nudný děj, který tu a tam okoření nějaká vražedná scénka, které neschází nápaditost. Jen je takových scén po čertech málo. [64 %] (19.04.2022)

Tak určitě vydařený první díl parádní trashové série Toxický mstitel od Troma týmu. Zrození hrdiny, který se s ničím nepáře, z vychrtlého tak trochu dementního kluka, se povedlo. Ve filmu je snad od všeho trochu, násilí je zde všudypřítomné, levné efekty taky. Jak je zvykem u Troma týmu, tak je zde spousta protikladů. příběh je jednoduchý, místy naivní, ale k celku sedne parádně. Je zde spousta vtipných pasáží, ale to záleží na vkusu každého diváka. Slepá Toxíkova přítelkyně je pěkná buchta. Jelikož jsem dřív viděl našlápnutější čtyřku, dávám Toxíkovi za 80% :) (25.01.2014)

Snad nejpokleslejší film jaký jsem kdy viděl. Toxický mstitel působí jako recyklovaný materiál té nejkonvenčnější silně komerční televizní produkce, který přičiněním největších nýmandů z praxe zmutoval do obludných rozměrů. Najdeme zde vše od pohádkových archetypů přes soap-operové konvence až po drsňácký chuck-norisovský absolutismus obohacený o supermanovské konotace. Film neustále vzbuzuje dojem, který by se dal nejpřesněji vyjádřit slovy: šílená tvůrčí křeč. Všechno je tlačeno k efektu tím neprůhlednějším způsobem, hlášky nejsou vtipné ani absurdní, ale působí jako něco, co dalece překračuje význam těchto dvou slov, všichni přehrávají ostošest a efekty stojí jednoduše za hovno. Nesmí chybět spousta brutality, nahé prsaté blondýnky, dement měnící se v super hrdinu, vlezlé disko osmdesátých let a jeden příběh velké lásky. S trochou nadsázky by se říct, že Toxický mstitel je sen všech televizních konzumentů implantovaný do jednoho filmu. Jednoduše řečeno, Toxický mstitel je zvrhlý k dokonalosti dovedený tvůrčí záměr. (10.01.2010)

Lloyd Kaufman je bůh. Pod povrchem tohoto vtipného dílka se nachází silné drama o osudu nebohého chlapce, který nezanevřel na osud a rozhodl se konat dobro. Zároveň se ale dá na Toxického mstitele pohlížet jako na dojemný romantický film, který dokazuje, že láska je opravdu slepá, a vzhledem k počtu erotických scén je film vhodný i pro nevyřáděné puberťáky a devianty, sjíždějící teenagerské slátaniny. Děti ocení především Toxieho roztomilý růžový obleček. Tento film je tudíž vhodný pro celou rodinu a vychutná si ho jak vyšinutý otec, senilní babička i pětiletá sestřička. Od natočení tohoto milníku světové kinematografie už určitě každé malé dítě ví, že na vzhledu nezáleží a toxický odpad je dobrý. Také jste měli ve školce rádi to divné svítivě zelené cosi s údajně zaručenými mutagenními účinky? BTW čtvrtý díl je ještě lepší. (13.03.2008)