Braciszek Karel
Brother Karel
Bratříček Karel
Obsahy(1)
Karel Kryl polskýma očima. Nový pohled na legendárního písničkáře, který se stal symbolem Pražského jara, přináší ve svém portrétu režisérka Krystyna Krauze. (Artcam Films)
Videa (1)
Recenze (70)
Premiéra Lucerna "Malý národ potřebuje velké legendy." Ač malý vzrůstem, byl obrovskou osobností. Nikdy neuhnul ze svých morálních zásad ani o píď. Celý život se zasazoval o hodnoty jako je pravda, láska a spravedlnost. Je smutné, že také kvůli tomu byl mnohdy nepochopen, nepřijímán a bohužel cizincem ve vlastní zemi. Byl taktéž vizionářem, překonal dobu. Je tristní, že historie se opakuje, více takových lidí je třeba v každé době. Ukázal nám, že je třeba charakterní opozice, jež hlásá pravdu. Tento dokument má obrovský význam. Je třeba, abychom takovou pochodeň nesly dál! Líbila se mi závěrečná slova režisérky. Čím to je, že ty nejlepší české osobnosti mají vždy ten největší ohlas v cizině??? ()
Tak tedy Polka Krystyna Krauze mi nakonec ukázala Kryla pětihvězdičkového. Člověka vzrůstu nevelkého, všestranného umělce, cholerika, bezdomovce, geniálního textaře a básníka, člověka, kterého jeho nadčasová tvorba vlastně zastiňuje. "Nikdo neví, jak vypadá, ale všichni ho znají". Hlavně si nezoufejme, nebo ne moc často, hleďme kupředu a vyhlížejme dobu Krylovu, do které nás zve tento inspirativní a zcela objektivní dokument o prosťáčkovi, jenž se odváží proti jakkoli zbarvenému politickému zlořádu jen s kytarou a rovnou páteří. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
Tenhle biografický dokumentární film by měli povinně vidět hlavně všichni ti voliči KSČM, kteří si nahrávky Karla Kryla pouštějí na svých prvomájových mítincích, ohánějí se jeho pozdní tvorbou a zcela opomněli to nejzásadnější - Karel Kryl byl bytostný antikomunista. Pusťte si příště Rakovinu a Divného knížete a pozorně poslouchejte... PS: Osobně jsem čekal, při tom, jakou nostalgií oplývám k tomuto člověku a jeho písním, že mne to emocionálně víc semele, ale Braciszek Karel je spíše takové akademicky pojaté filmové dílo... ()
Skvělý dokument o osobnosti, která předběhla dobu. Nejenom v tom osmašedesátém, ale také v té době "novější". Geniální básník a písničkář, který pokaždé "viděl" hodně dopředu a svým nezapomenutelným způsobem dokázal komentovat a glosovat minulost, současnost i budoucnost. Díky tomu měl a má hodně svých fanoušků, ale na druhé straně protože dokázal trefně popsat nejenom to, co se mu líbí, ale také to, co se mu nelíbí a měl ten dar, že "bohužel" viděl i do budoucnosti, množina lidí, kterým "viděl do karet", se také požehnaně rozrůstala a stále rozrůstá. Krystyna Krauze natočila výborný dokument, ale je trošku s podivem, že se o natočení tohoto ryze českého námětu "nervali" tvůrci čeští a daleko dříve. Možná že odpověď je trošku skryta v té poslední větě režisérky : "Čím to je, že ty nejlepší české osobnosti mají vždycky ten nejlepší ohlas v cizině ?" ... Bohužel někdy zapomínáme docela rychle a proto takovéto snímky mají ohromný význam. Jsem docela zvědav, "kolik vody" uteče než se tento snímek dostane do veřejnoprávní TV (v rozumný vysílací čas) a tím pádem k většímu okruhu diváků. Na druhou stranu není tak úplně od věci otázka, kolik z těchto diváků pak raději přepne na některý z nekonečných seriálů či Babovřesky nebo Kameňák 4, 5, 6, 7 .... ()
Polákům máme co vracet a rozhodně se k nim nechováme tak, jak by si zasloužili. Tento film je toho jasným důkazem. Dělají toho pro nás mnohem víc, než my pro ně. Jsou to naši skuteční, přesto odmítaní přátelé. Tohle mají společné s Karlem Krylem. Tohle může být to pouto, které je tak sbližovalo. Láska k Čechům, kteří o jejich lásku nestojí. Naneštěstí nepochopili, že se není třeba trápit pro někoho, kdo jejich lásky není hoden. Pro nás- pro to tupý, tradičně zbabělý a nově navíc prachama zaslepený stádo. Nedávno zemřel francouzský herec Jean Rochefort. V jednom z posledních rozhovorů řekl, že prožil život, jaký si vysnil. Obávám se, že Karel Kryl ten pocit neprožil ani hodinu v kuse. Byl to ten typ člověka, který se nedokázal oprostit od pochybností o nespravedlnosti světa. Podíval se do zrcadla a bylo to tam. Na lidi měl příliš vysoké nároky a jeho očekávání stran jejich zásadní nápravy byla naprosto nereálná. K tomu měl ve své samotě a životním stylu starého mládence příliš mnoho času o všem přemýšlet. Věřím, že by mu od toho trápení částečně odpomohla rodina, zejména vlastní děti. Nebylo mu ale bohužel přáno ani v tomto ohledu. Byl to nešťastný, protože nemilovaný trubadúr. O jeho lidských a uměleckých kvalitách ale nemůže být pochyb. Odpočívejte v pokoji, malý velký Pane. ()
Reklama