Smrt Ludvíka XIV.

Hodně podivný film, který musím ještě chvíli vstřebat. Nikoli faktem, že se snaží být až dokumentárně přesný, ale technickým zpracováním. V celém snímku totiž v podstatě absentujeme široké celky. Je odvyprávěn pouze polocelky a detaily, a z toho drtivá většina se odehrává jen v ložnici jeho královské výsosti. A název filmu je přesným shrnutím děje těchto dvou hodin. Sledujeme Ludvíka XIV. jak postupně chřadne, nechodí, trpí a umře. Celé to působí jako z divadelní adaptace. Nicméně ne nekvalitně zpracované. Herci jsou chvalitební, kamera se snaží být co nejintimnější, ale kromě strádání krále a starosti o jeho zdraví se nedozvíme nic o Francii té doby, jeho minulosti, blízkém okolí, či nepřátelích koruny. Jen to, že měl rád zvířata. Možná by tomuto spíše slušel hraný dokument, ale jako celovečerní film bude na většinu působit zdlouhavě a monotématicky. Já byl ovšem celkem spokojen. Opětovně sice nemám chuť se na to podívat, ale rozhodně mi nevadilo to celé absolvovat najednou, bez přestávky. Palec nahoru a doporučení pro ty, co mají rádi historicky věrohodné snímky, ideálně v co nejkomornějším provedení. 75% (04.06.2021)

Král je mrtev, ať žije Jean-Pierre Léaud! Po opravdu skvělém "Honor de cavalleria" (mám k němu ještě spoustu co napsat), mě ani "smrt", správněji ovšem "umírání" krále slunce nezklamalo. Pokud se už umírání etablovalo jako filmový žánr, pak bych si (nejlépe u Alberta Serry) ještě objednal alsepoň umírání Klementa Gottwalda, Janis Joplinové a mého přítele Jindry Pezlara (všichni už to mají více než 20 let za sebou, takže autorská práva...). Ale ne, tohle nemohu myslet vážně. Lepší bude promluvit si o nohách, taky mě trápí (trombóza a podagra). Svaluji to na fylogenezi, člověk se postavil na dvě příliš brzo, měl ještě nejméně milion let počkat. Na vysvětlení z Wikipedie "Pračlověk začal kráčet po dvou nohách, aby se mu ruce uvolnily pro jiné činnosti" výsostně prdím. Ostatně Výsost Ludvík XIV by se mnou určitě také souhlasil. Pozn.: kolega liborek_ ***** píše, že "jsme odměněni výjimečným zážitkem a pocitem, že jsme součástí scény", to má kluk pravdu, nicméně jsme film přežili. (11.11.2018)

Filmový skvost, který se asi nikdo u nás neodváží distribuovat v kinech. Škoda, vynikne především na velkém plátně. Komentáře: http://www.bfi.org.uk/news-opinion/sight-sound-magazine/reviews-recommendations/death-louis-xiv-first-look https://criticsroundup.com/film/the-death-of-louis-xiv/ (01.03.2017)

Ak by som mal nájsť aspoň jednu paralelu k tvorbe Alberta Serru, napadol by ma len ďalší (pre mnohých obdobne neprekúsnuteľný) solitér európskeho artového filmu - Bruno Dumont a jeho film Ospalá zátoka.__ Nálady vo festivalovom publiku vyvolávajú zhruba rovnaké - väčšina ľudí pri filmoch trpí, nechápe, odmieta, odchádza, nadáva, na konci ostane len zlomok z pôvodného zaplnenia sály. __ Dumont aj Serra sa vyžívajú v riedkom distribuovaní informácií, banálnych prehovoroch postáv, vyprázdnených záberoch, v úžasne dotiahnutom observačnom štýle a štylizovaní záberov po vzore malieb zo 17. a 18. storočia. __ Diela oboch autorov navyše neskrývajú silný ľavičiarsky podtón. Akurát Serrovo divácke trýzniteľstvo, vyžívanie sa v statike a nemohúcej strnulosti (ktorá tu úžasne simuluje zdravotný stav hlavnej postavy) sa u Dumonta zamieňa s vášňou pre retardovanú výstavbu situácií a silný slapstickový odér.viac na: http://25fps.cz/2017/smrt-ludvika-xiv/ (lebo v úmornosti je rozkoš) (06.03.2017)

Mě si to teda získalo hodně, i přes to, že ty neustálé polocelky začnou být po čase až iritující a že to postrádá jakýkoli přesah nebo hlubší historické zpracování. Rozhodně to nesedne každému, skutečně je to celé dvě hodiny jen o tom, že Ludvík XIV. umírá a kamera skoro neopustí jeho lóže a ložnici, ani na filozofické dialogy to není zrovna bohaté, takže se u toho dost diváků bude nudit a někteří si to prospí od začátku až do konce a vlastně "o nic nepřijdou". Prostě je to jen pro úzký okruh diváků a to rozhodně nemyslím nijak špatně nebo nadřazeně vůči ostatním. Tohle je prostě Serrovo pojetí historického filmu - silně minimalistické zobrazování toho, co je teď a tady, s ústředním představitelem a jeho nejbližšími, složené pouze z dialogů, co si řekli mezi sebou a vše mimo to není zrovna podstatné. Stylizované je to navíc jako renesanční obrazy, nikdo nemluví příliš nahlas, ani zde není žádné expresivní herectví, dialogy jsou celkem prosté, ale mají v sobě sílu přirozenosti a občas i hlubší vyznění (třeba když chce Ludvík XIV. poprvé dostat vodu), hudba hraje jen když je to potřeba a závěrečná smrt velkého vladaře je, ačkoli to bude znít blbě a jako oxymóron, minimalisticky velkolepá. A Léaud je v ústřední roli naprosto skvělý, i když toho moc nenapovídá a v poslední čtvrtině ani nenahýbá. Je to zvláštní film, kterému jde hlavně o vyvolání určitého pocitu a u mě se to skutečně povedlo. Jen by bylo fajn, kdyby si Serra zjistil, jak se modlí růženec, protože v jedné scéně se ho Ludvík XIV. modlí a vypadá to, no... dost nedůvěryhodně. Ale o historii růžence a jeho modlení vím prd, takže si tu možná zbytečně hraju na chytráka a špatně na tom nebylo nic. Nicméně už teď vím, že se na tu Serrovu zvláštní historickou fikci stoprocentně někdy podívám... 4* (26.06.2022)