Já, Daniel Blake

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

Ja, Daniel Blake - a lá britský Jozef Mak. V pomaly plynúcom príbehu sledujeme obyčajne-neobyčajný a neobyčajne-obyčajný príbeh boja "Byrokracia kontra Daniel Blake". Loach opäť právoplatne potvrdil titul majstra sociálnej drámy. Precízne napísaný scenár jednotlivými scénami postupne katalizuje nový druh napätia, kde hlavnou "sečnou zbraňou" sa stáva vytváranie asociácií, ktoré si divák vytvára s vlastným životom. Lebo aj v našom administratívne-preplnenom víre systému je vždy šanca, že sa každý z nás stane Danielom Blakom, čo pridáva filmu možno aj jedinečný didaktický uhoľ pohľadu. (02.06.2017)

(68/2017) / Téma a message filmu vystupujú do popredia. Príbeh v podstate absentuje a chýbali mi aj výraznejšie emócie, keďže film pojednáva o zložitej životnej situácii. Pozitívom je hlavný herec Dave Johns, ktorý dokázal dať filmu tvár a perfektne zahral svoju rolu, hlavne v scénach ukazujúcich ako zložitý a paradoxný vie byť sociálny systém pre tých menej "vyhovujúcich". Škoda, že film je noazaj príliš civilný a nedokáža zabaviť aj vo filmovej rovine. (6/10) (24.03.2017)

Nesmierne smutná, zdĺhavá, krutá, nudná/sivá, trošku sentimentálna a napriek tomu perfektne presná napodobenina života. Jednoduchá, priam “prísna” kamera, reálny, neštylizovaný svet. Skutoční ľudia, bez prifarbovania, bez zbytočne kričiacich šiat - jedine mrzutý deduľo a spravodlivosť, ku ktorej sa chcel dopracovať. Doslova obeť posunu v čase, ktorý nestíhal spracovať... a tam sme ho dostali, a tam za chvíľku skončíme všetci. (22.09.2018)

Skoro by se chtělo říct, že je to obyčejný film o tom, jak je někdy komplikované prostě jen žít, ale ukazuje se, že když je to dobře natočené a dobře zahrané, bude to mít ten správný efekt. A tady to má. Ken Loach ani trochu nezestárnul a 80 let mu v režisérské sesli vůbec nevadí. Civilní, a přitom skvělé. (19.01.2017)