poster

Nerodič

  • anglický

    Non-Parent

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Nerodič

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 83 min

Režie:

Jana Počtová

Scénář:

Jana Počtová

Hrají:

Jana Počtová

Producenti:

Daniel Tuček

Zvuk:

Ivan Horák
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    *****

    Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho.(14.4.2018)

  • Insilvis
    ***

    Dokumentaristka Počtová zkoumá současnou situaci rozpadu tradiční rodiny a s tím související komplikace s vyráběním potomků, přičemž neváhá sama vstupovat do aktivní interakce s vyslýchanými objekty zájmu (třeba s nimi vaří, uklízí, baví jejich děti apod. – místy to vypadá, že si tím dělá seznamovací reklamu sama na sebe – od začátku totiž proklamuje vlastní osobní zainteresovanost na daném tématu, neboť to, zda mít dítě a s kým, sama řeší). Snaží se sice pokrýt široké spektrum variací, takže zde vystupuje pár, který děti nechce, single matky (některé opustil jejich partner, či jej opustily ony, jedna raději děti adoptovala, než by nějakého hledala), ale i single otec s dítětem ve střídavé péči, lesbický pár i několikrát rozvedená a znovu sezdaná žena s velkou rodinou, kde jsou různé děti různých rodičů. Známé mužské kulturní osobnosti se mají tendenci předvádět více než ženy (Joachim Dvořák, Tobiáš Jirous), ale na druhou stranu je evidentní, že všichni před kamerou upravují své jednání a nechovají se úplně přirozeně. Po třetí sezdaná žena s mnoha vlastními i nevlastními dětmi ke svému muži přistupuje s odzbrojující pragmatičností ve stylu: tento model se mi líbí, chtěla bych si jej tedy nechat, pokud bude korigovat své jednání k mé spokojenosti. Zastoupená je jen střední a vyšší střední třída obyvatel, která evidentně úzce koresponduje s množinou přátel a známých dokumentaristky. Film je to do značné míry zajímavý, hlavní nedostatek ale vidím v tom, že na začátku konstatuje nějakou všeobecnou situaci a tu pak skrze několik příkladů ilustruje, nic víc – nevede k žádné změně úhlu pohledu.(12.1.2019)

  • Radko
    ***

    Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama.(12.4.2018)

  • mchnk
    ***

    Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný.(12.4.2018)

  • NinonL
    ****

    Mně se ta exkurze do světa netradičních rodin líbila. Nikdo z nich nějak extrémně nevyčníval, všechno byly dvojice nebo jedinci, jakých je mezi námi neúrekom. Nejvíc líto mi bylo matky, která adoptovala dvojčata, ale lidé v sousedství jí všemožně znepříjemňovali život a dovolovali si na samotnou ženskou. Klasická rodina s dětmi je, podle mého názoru, stále nejvíc, čeho je možné v životě dosáhnout. Ale i jiné varianty mohou být přínosem. Hlavní je nikomu neškodit.(14.4.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace