poster

Nerodič

  • anglický

    Non-Parent

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 83 min

Režie:

Jana Počtová

Scénář:

Jana Počtová

Hrají:

Jana Počtová

Producenti:

Daniel Tuček

Zvuk:

Ivan Horák
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    *****

    Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho.(14.4.2018)

  • Disk
    *****

    Neuvěřitelně silný dokument. Rodina je něco úžasného a má spoustu podob, ne jenom tu konzervativní, kterou jako jedinou správnou tu prezentují různí Chromíkové a Čunkové. Všechny příběhy měly silně emotivní průběh a všechna vyústění mě dojala. Režisérka Jana Počtová si sice nedrží od respondentů a respondentek odstup (všichni jsou její přátelé a známí), ale zde to vůbec nevadí, protože to ještě více umocňuje emoce těch jednotlivých příběhů. Nedokážu říci, který příběh mě zaujal více a který méně. Všechny měly něco do sebe. 10/10(11.4.2018)

  • Lukrecie
    *****

    Výborný dokument, pravdivý a velice aktuální. Dobře vybrané různé typy rodin: mnohočetná patchworková rodina, bezdětná rodina, matka samoživitelka, otec ve střídavé péči, 2 matky v rodině. Velký respekt a obdiv paní, která se rozhodla sama adoptovat dvojčata. Líbilo se mi velice, že dokument se otevřeně zmiňuje i o společenských tabu a boří stereotypy a předsudky. Jen tak dál. V podstatě každý se snaží žít co nejkvalitnější život, jak nejlépe umí a má právo rozhodnout se, jak si život zařídí! Všichni jsme jen lidé ne stroje a děláme chyby. Především jde o lásku a toleranci. Jaký si to uděláš, takový to máš. Někdo vidí hlavní smysl života v dětech a někdo v něčem jiném. Alespoň se společnost může doplňovat. Souhlasím s HrudkaJ. Ten závěr se mi také moc nelíbil, byl příliš subjektivní spíše osobní názor režisérky.(11.4.2018)

  • mchnk
    ***

    Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný.(12.4.2018)

  • Frajer42
    ***

    Paní Počtová nemohla sehnat muže hmatatelného pulzu(není divu), který by obtěžkal její lůno, a tak se rozhodla si o rodičovství alespoň pokecat s celou řadou "moudrých" rodičů, kteří nasekali v životě kopec chyb a jedním párem(jednoznačně nejsympatičtějším) nerodičů, který jakkoli je šílený, tak dovede na chvíli zpomalit a nad důležitými věcmi nejdříve přemýšlet. Oceňuji, že si pro svůj dokument našla autorka dostatečně širokou škálu rodičů, kde byly zastoupeny snad všechny postoje k rodičovství, tudíž dokument zcela splňuje jeden z nejdůležitějších aspektů a nabízí skutečně dostatečně široký pohled na zkoumanou problematiku. Nad životy zkoumaného vzorku si člověk může poplakat i postesknout. Zejména je smutné sledovat matky samoživitelky, ale když člověk ty dvě "sympatické" slečny(teď nemyslím lesbický pár, který nepůsobil nesympatickým dojmem) malou chvíli sledoval, tak jistě pochopil, proč se dostaly do situace, ve které jsou a proč jejich drahá polovička neexistuje, nebo je opustila. Ani s jednou z nich bych nevydržel pobýt v jedné místnosti déle než 5 minut. Nesnáším tento typ permanentně nasraných a nespokojených lidí, kteří se do svých nesnází dostali vlastní nerozvážností a lehkovážností a nedokážou nést následky vlastních chyb. Celkem sympatický mi byl postoj postaršího (pravděpodobně) bisexuálního pána, který se ke svému antikoncepčnímu selhání("výstřelu") postavil tak, jak se sluší a patří. Jeho dítě vypadalo rozkošně a dávám mu největší předpoklady pro uplatnění se ve společnosti. O osudech ostatních dětí si dovoluji mít pochybnosti. Žasnu nad tím, jak neskutečně nezodpovědně se k početí spousta současných rodičů staví. Jsem toho názoru, že nemohu-li dětem nabídnout ty nejlepší podmínky pro život a zaručit jim, že z nich vyroste člověk srovnatelných kvalit, jako jsem já sám, tak přece pulce nepouštím do rybníku. Docela by mě zajímaly výsledky těch lesbických experimentů. Je to v současnosti dosti ožehavé téma, ke kterému se nestavím odmítavě. Zřejmě už byl duševní vývoj dětí uchopen z mnoha psychologických stran, ale pravé výsledky stejně ukážou až experimenty, takže za sebe schvaluji, co ty ženy "průkopnice" zkoušejí. Ostatní rodiny v sobě mohou živit pouze naději, že vypěstují něco pro život použitelného. Zajímavý dokument, který si své diváky určitě najde.(14.4.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace