Nerodič

Neuvěřitelně silný dokument. Rodina je něco úžasného a má spoustu podob, ne jenom tu konzervativní, kterou jako jedinou správnou tu prezentují různí Chromíkové a Čunkové. Všechny příběhy měly silně emotivní průběh a všechna vyústění mě dojala. Režisérka Jana Počtová si sice nedrží od respondentů a respondentek odstup (všichni jsou její přátelé a známí), ale zde to vůbec nevadí, protože to ještě více umocňuje emoce těch jednotlivých příběhů. Nedokážu říci, který příběh mě zaujal více a který méně. Všechny měly něco do sebe. 10/10 (11.04.2018)

Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama. (12.04.2018)

Paní Počtová nemohla sehnat muže hmatatelného pulzu(není divu), který by obtěžkal její lůno, a tak se rozhodla si o rodičovství alespoň pokecat s celou řadou "moudrých" rodičů, kteří nasekali v životě kopec chyb a jedním párem(jednoznačně nejsympatičtějším) nerodičů, který jakkoli je šílený, tak dovede na chvíli zpomalit a nad důležitými věcmi nejdříve přemýšlet. Oceňuji, že si pro svůj dokument našla autorka dostatečně širokou škálu rodičů, kde byly zastoupeny snad všechny postoje k rodičovství, tudíž dokument zcela splňuje jeden z nejdůležitějších aspektů a nabízí skutečně dostatečně široký pohled na zkoumanou problematiku. Nad životy zkoumaného vzorku si člověk může poplakat i postesknout. Zejména je smutné sledovat matky samoživitelky, ale když člověk ty dvě "sympatické" slečny(teď nemyslím lesbický pár, který nepůsobil nesympatickým dojmem) malou chvíli sledoval, tak jistě pochopil, proč se dostaly do situace, ve které jsou a proč jejich drahá polovička neexistuje, nebo je opustila. Ani s jednou z nich bych nevydržel pobýt v jedné místnosti déle než 5 minut. Nesnáším tento typ permanentně nasraných a nespokojených lidí, kteří se do svých nesnází dostali vlastní nerozvážností a lehkovážností a nedokážou nést následky vlastních chyb. Celkem sympatický mi byl postoj postaršího (pravděpodobně) bisexuálního pána, který se ke svému antikoncepčnímu selhání("výstřelu") postavil tak, jak se sluší a patří. Jeho dítě vypadalo rozkošně a dávám mu největší předpoklady pro uplatnění se ve společnosti. O osudech ostatních dětí si dovoluji mít pochybnosti. Žasnu nad tím, jak neskutečně nezodpovědně se k početí spousta současných rodičů staví. Jsem toho názoru, že nemohu-li dětem nabídnout ty nejlepší podmínky pro život a zaručit jim, že z nich vyroste člověk srovnatelných kvalit, jako jsem já sám, tak přece pulce nepouštím do rybníku. Docela by mě zajímaly výsledky těch lesbických experimentů. Je to v současnosti dosti ožehavé téma, ke kterému se nestavím odmítavě. Zřejmě už byl duševní vývoj dětí uchopen z mnoha psychologických stran, ale pravé výsledky stejně ukážou až experimenty, takže za sebe schvaluji, co ty ženy "průkopnice" zkoušejí. Ostatní rodiny v sobě mohou živit pouze naději, že vypěstují něco pro život použitelného. Zajímavý dokument, který si své diváky určitě najde. (14.04.2018)

Režisérka Jana Počtová volně navazuje na svoji Generaci Singles dalším dokumentem o současných verzích rodin. Dnes čím dál obvyklejší kombinace variující zažitý obraz toho, jak má vypadat rodina, sice nebyly vyčerpány, ale šestice příběhů pro přehlednost stačí. Autorka protagonisty nemanipuluje ani nesoudí, spíš to vypadá, že se v této problematice sama snaží zorientovat. Dokument je natočený a sestříhaný s citem a určitě stojí za pozornost. (11.04.2018)

Realita shrnuta. Aktéři nebyli žádní exmimoni, ale skuteční lidé (mimochodem, stále mě nepřestává překapovat, že se vůbec najde někdo, kdo je ochoten si takto nechat nahlížet do soukromí). Nebudu si z rukávu sypat žádná čísla, ale ty osudy nebyly nijak výjimečné. Spíš už víc normální než klasická rodina. Nesoudím to, ani neobdivuji. Je to tak. (15.04.2018)