poster

Nerodič

  • anglický

    Non-Parent

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Nerodič

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 83 min

Režie:

Jana Počtová

Scénář:

Jana Počtová

Hrají:

Jana Počtová

Producenti:

Daniel Tuček

Zvuk:

Ivan Horák
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Disk
    *****

    Neuvěřitelně silný dokument. Rodina je něco úžasného a má spoustu podob, ne jenom tu konzervativní, kterou jako jedinou správnou tu prezentují různí Chromíkové a Čunkové. Všechny příběhy měly silně emotivní průběh a všechna vyústění mě dojala. Režisérka Jana Počtová si sice nedrží od respondentů a respondentek odstup (všichni jsou její přátelé a známí), ale zde to vůbec nevadí, protože to ještě více umocňuje emoce těch jednotlivých příběhů. Nedokážu říci, který příběh mě zaujal více a který méně. Všechny měly něco do sebe. 10/10(11.4.2018)

  • mchnk
    ***

    Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný.(12.4.2018)

  • Vančura
    *****

    Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho.(14.4.2018)

  • Lukrecie
    *****

    Výborný dokument, pravdivý a velice aktuální. Dobře vybrané různé typy rodin: mnohočetná patchworková rodina, bezdětná rodina, matka samoživitelka, otec ve střídavé péči, 2 matky v rodině. Velký respekt a obdiv paní, která se rozhodla sama adoptovat dvojčata. Líbilo se mi velice, že dokument se otevřeně zmiňuje i o společenských tabu a boří stereotypy a předsudky. Jen tak dál. V podstatě každý se snaží žít co nejkvalitnější život, jak nejlépe umí a má právo rozhodnout se, jak si život zařídí! Všichni jsme jen lidé ne stroje a děláme chyby. Především jde o lásku a toleranci. Jaký si to uděláš, takový to máš. Někdo vidí hlavní smysl života v dětech a někdo v něčem jiném. Alespoň se společnost může doplňovat. Souhlasím s HrudkaJ. Ten závěr se mi také moc nelíbil, byl příliš subjektivní spíše osobní názor režisérky.(11.4.2018)

  • Radko
    ***

    Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama.(12.4.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace