Boj na nůž

Raný Hitchock - a hned jde o kůži (skin game). Velmi zajímavé téma - mocenský boj (o vliv, o místo, a samozřejmě a majetek) daný nástupem dravé buržoasie a postupným vytlačování z pozic kdysi všemocné rodové aristokracie. Na jedné straně deklarované, býť nekalé cíle, na druhé pletichy pod maskou džentlmenství. U Galsworthyho vítězí ještě tradice, ale "zemi bez lesů" vytvořili nejen městští a vesničtí podnikatelé, ale i šlechtici a (jiní) dobrodruzi. Myslím, že pozdější Hitchock by do toho dal víc "psycho". (20.07.2014)

Slusny film o rivalite dvoch rodin. Hitchcock nemal rad "tocenie dialogov" /ani ja, preto som dost sprdol precenovany Hateful Eight od Tarantina/. A tu sa keca teda dost. Vyborna je aukcna scena a postupne rastuce napatie medzi dvoma rodinami, ktore vyusti ... ale co budem prezradzat, sak si to pozrite sami : 74 % (20.02.2016)

I když je jasné, že tohle není Mistrův výsostný žánr, i tak dokázal udržet napětí a pohrát si s morálním dilematem - účel světí prostředky. Já ale opět žasnu, jak komponuje scény a jak to skvěle do sebe zapadá! A to mi tam opět, jen tak mimochodem, mrsknul obrazově nezapomenutelný moment - postavu v aleji. (20.06.2016)

Ta scéna aukce je opravdu hodně napínavá a z celého filmu nejlepší. Jenže když pominu ji a chytrý příběh, moc mě to nezaujalo. Přitom ten film něco do sebe má a ten příběh je opravdu zajímavý, ale prostě mi tam chyběla ta Hitchcockova typická atmosféra, napětí a podmanivost. I kamera v některých záběrech není úplně zajímavá. Je to škoda, podle mě se ze Skin Game dalo vyždímat víc, ale třeba jsem jen nebyl ve správné náladě a při druhém zhlédnutí to docením víc. 3* (01.07.2020)

Moc se mi líbí úvodní scéna, která patří Hitchcockovi (nikoli Galsworthymu). Zleva přijíždí Rolf autem, zprava Jill na koni. Jednoduše je zde vyjádřen onen dualismus, který bude v ústředí celé "hry". Souboj modernity, peněz, továren, pil, strojů a hluku na jedné straně proti tradici, půdě, krajině, stromům, zvířatům a tichu. Jill, jejíž rodina je tu od královny Alžběty (I.), se na Rolfa z rodiny novodobých zbohatlíku dívá svrchu a "zaujímá postoj jako vaši". Hitchcock ji vyloženě staví do tohoto postoje, byť je to právě ona, kdo se snaží obě rodiny sjednotit. Ani my nemůžeme být neutrální, Hornblower je představen jako bezohledný muž, který kácí stromy, vyhání staré pachtýře, staví špinavé továrny a nedává pozor na ovečky. Dokonce nevinná věta "slyšel jsem, že budeme mít elektrické osvětlení" působí u Hitchcocka jako součást něčeho zlověstného. Motiv velkého města ohrožujícího nevinnost venkova bude ostatně zopakován v Ani stín podezření. Proto sedí-li Jill na koni a dívá se z této pozice na Rolfa, jsme na její straně i my. Tím spíše, když místo ladného a tichého pohybu koně zaburácí motor auta. Po jejich rozloučení vidíš Jill uprostřed pohádkově rozrostlé aleje, zatímco před domem Hornblowerových jako by tentýž život nikdy nezačal. A Rolfův motor stále hučí. Zvuky jsou v Boji na nůž opravdu podstatné, ale víc proto, že s nimi Hitch dokáže experimentovat - ve vesnici (bečení ovcí, štěkání psa, zvuk klaksonu), při pěkně prolnuté vidině továrny (slova paní Jackmanové nejsou skoro slyšet) či krátce před dražbou, kdy i zakašlání přehlušuje tichý projev. Přijde mi, že sympatie diváků se můžou začít přelévat na stranu Hornblowerových ve chvíli, kdy zjistí, že i Hillcristové vlastní auto. Právě tehdy počíná postava matky rozhrávat svoji "hru". Její manžel je oproti ní nešťastná figurka, sice milovaná dcerou, ale nemocná a zastupovaná ženou. Nikdo mi nevymluví, že jde opět o Hitchcockovo pojetí. Otec Hillcrist se za celý film odváží k jediné akci - vydražit Centry. Jak to dopadne, je celkem jasné. Stejně neplodnou se ukáže i snaha ochránit Chloe (ve filmu pak ještě tragičtěji). Tuto dívku si na druhou stranu zamiluje Hitchcockova kamera a umožní nám poopravit si názor na věc. "Když jsme začali tenhle boj, měli jsme čisté ruce - jsou nyní čisté?" ptá se v úplném závěru Hillcrist. A Galsworthy mottem své hry odpovídá: "Kdo sáhne na smolu, ušpiní se." Hitchcockův film končí zcela osobitě, zrcadlově. Po Jackmanových (o něž mělo celou dobu jít, ale zcela jistě nešlo) vše uzavírají Romeo a Julie kompozičně zajímavým sepětím rukou. Poslední obrázek stromu. Zvuk zvítězil. (20.10.2014)