Rozdvojená duše

Zrovna v okamžiku, kdy jsem se začal bát, jak to u Hitchcocka může s romantikou dopadnout, vše se prudce obrátilo a bylo po romantice. Coby detektivka/thriller/noir docela slušné, i když v okamžiku, kdy do konce zbývá deset minut a vše se zdá být pro dobro ztraceno, začnete být trochu otvávení, protože víte, že složité řešení to mít už nemůže. Přes výborný dabing (ČT 1993, hlavně Eduard Cupák v menší roli ředitele sanatoria) doporučuji Alfréda jedině v originále, aby se nezměnil smysl ničeho a ničemu (ani ničemů). (04.09.2013)

(1001) I když to je ze začátku trochu zábavné, sledovat ploché bezkrevné figurky pokoušet se vyvozovat z detailů bez kontextu pravdy o životě, tak při celovečerním formátu to může diváka silně unavit a neuspokojit. Ale možná jsem jenom zaujatá, protože film, co takhle znevažuje básníky, si o to vyloženě říká. U filmu s tímto přístupem k emocím nemám moc možností k rozjímání kromě zasněných odhadů, kolik centimetrů asi měří Gregory Peck. Můj další problém je v tom, že velmi špatně přijímám temnotu ve filmech, které jsou doplněny rozjásaným orchestrálním doprovodem. Proslulý sen je rozkošný, ale zbytek filmu je hodně statický, drama příliš chtěné v kontrastu s tím, jak nechtěně směšně některé (klíčové) situace působí. (14.06.2015)

Nechápu, jak tenhle film mohl zapadnout, ale já nechápu mnoho věcí, tak raději místo toho pochválím snímek, který se může pochlubit Bergmannovou a Peckem v hlavních rolích, Hitchcockem na režisérské židli a Dalím podílejícím se na výrobě filmu. Skvěle vybudovaná zápletka s ředitelem psychiatrické léčebny, který není tím, kým se být zdá, dosud upjatou psychoanalytičkou, jež se zamiluje do duševně nemocného muže obviněného ze všeho, z čeho se člověk obvinit dá, a postupným odkrýváním nebezpečného tajemství, neztrácí na lesku ani při srovnání s novodobými thrillery. Naopak ukazuje, že nejnebezpečnějšími končinami nejsou ponuré novoanglické scenérie nebo ústavy pro duševně choré, ale neprobádaná zákoutí lidské duše, která mohou skrývat nejedno překvapení. Z psychiatrického hlediska naprosto směšné (to je ovšem takový Dexter taky), ovšem která z přítomných dam by se zdráhala odkrývat tajemství utrápené duše Gregoryho Pecka? (16.07.2007)

Není se moc co divit, že Mistr tento svůj snímek neměl příliš v oblibě. Zdánlivě mu není mnoho co vytknout. Natočený je tradičně bravurně, po herecké stránce jde také rozhodně o nadprůměr a krom námětu zaujme i originální snová scéna navržená Dallím. To co Spellboundu výrazně ubírá kredit je poněkud překvapivě scénář. Bohužel je od samého počátku dosti jasné závěrečné rozuzlení. Předvídatelnost by sama osobě nijak nevadila, ale k tomu je to celé o několik desítek minut delší než by asi mělo. Nejde o zklamání, ale zároveň nejde ani o Hitchcockův nadstandard. V jeho tvorbě spíše průměrnější tvůrčí počin, ale oproti ostatní produkci jde stále o velmi kvalitní dílo, stačí porovnat s o rok mladším plagiátem Shock s Vincentem Pricem. (18.07.2007)

Velmi dobrý psychologický thriller Alfreda Hitchcocka, který trochu předznamenává vznik jeho mladšího a známějšího filmu Psycho. Je zejména třeba ocenit výkony hlavních představitelů (Ingrid Bergmanová i Gregory Peck jsou zde moc dobří) a oscarovou hudbu rakouského komponisty Miklóse Rózsa. Menší lahůdkou je zde snová scéna, na které se podepsal surrealista Salvador Dalí. Pěkný a originální film-noir. (07.08.2011)