Normální autistický film

Autisti, jako normalni lide... Videl jsem v tomto dokumentu blbce i sympaticke lidi. Tedy jako v normalnim zivote. Libilo se mi, ze nikdo "normalni" nezasahoval do uvah hlavnich protagonistu a jako dokument to je dobre zpracovane. S ohledem na velmi vysoke hodnoceni zde, vsak v tomto filmu zadnou pridanou hodnotu nevidim... (13.10.2017)

Na normálním autistickém filmu je bezpochyby nejlepší maník, který pojídá výsledek polymerace styrenu - poly(1-fenylethan-1,2-diyl). Stavař si tedy může zoufat, že namísto využití polystyrenu ve stavařině (elektrická izolace), je tento výdobytek dnešní doby odsouzen k zakořenění v žaludku chlapce, který je sic autista, avšak jako klaun by se uživil rovněž. 49 % (18.12.2019)

Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ (12.03.2017)

4* tenhle dokument si své ocenění opravdu zaslouží. Sice jsem neviděl celý dokument, když to zrovna běželo v televizi, ale i z té větší části musím uznat, že se autorům podařil velmi dobrý kousek. Natočili autentický film o autistických dětech, které dokážou být často víc otevřené, než soukmenovci, což je zároveň jejich klad i jejich prokletí. Je zábavný, poučný a působí přirozeně. A za to si mé 4 hvězdy zaslouží a určitě si dám někdy repete .... zatím ho můžu tímto způsobem doporučovat dále. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (14.12.2017)

„Neberme autismus jako lékařskou diagnózu. Pokusme se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a stresu a přehlížet absurdity moderní doby, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid, tedy podmínky, které kdysi bývaly normou?“ Miroslav Janek o autistech a svém filmu. (11.10.2017)