poster

Normální autistický film

  • anglický

    Normal Autistic Film

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Normálny autistický film

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2016, 90 min

Režie:

Miroslav Janek

Scénář:

Miroslav Janek

Kamera:

Miroslav Janek

Producenti:

Jan Macola
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cuzan
    *****

    Nedívat se na autismus jako na diagnózu, ale jako na každodennost byl dobrý nápad. A když na tohle přistoupím, tak jsem viděla film o několika mladých lidech, kteří žijí svůj život a potýkají s tím, s čím se potýkají různé děti v různých prostředích a na různých místech. S vílami, nechutí k matematice, s láskou k hudbě, s nepochopením nebo odmítnutím ostatními lidmi, nebo naopak přijetím, respektem a přátelstvím. Víc takových filmů, které ukazují lidské bytosti v celém širokém a bohatém spektru lidských prožitků a zážitků.(24.11.2016)

  • Matty
    ****

    Normální autistický film nechce šířit osvětu a provádět diagnostiku Aspergerova syndromu. Pro Janka nejsou „aspici“ pacienti, vůči nimž může většinová společnost zaujmout pouze ochranitelský nebo soucitný postoj, nýbrž rovnocennými parťáky a jedinečnými osobnostmi, jejichž neotřelý způsob uvažování se může stát inspirací také pro ostatní. Vnímavý přístup se projevuje i ve stylistické různorodosti jednotlivých medailonů, uzpůsobených povaze daného autisty. Scény s nihilistkou Majdou v sobě mají zvláštní syrovost a doprovází je dívčino rapování. Momentky s Marjam a jejím mladším bratrem Ahmedem jsou nasnímány se stejnou živostí, jaká je vlastní oběma dětem. Když vidíme Denise, ve zvukové stopě zpravidla slyšíme jeho hru na klavír atd. Nejenže mohou být „aspici“ zásluhou zvoleného přístupu sami sebou, ale film navíc přejímá některé jejich rysy a nenásilnou a hravou formou nás vede k tomu, abychom realitu sami vnímali očima autistů. Ukázat děti s Aspergerovým syndromem v jejich přirozeném prostředí a ve chvílích, kdy se cítí dobře a mohou být samy sebou, je možná nejlepším způsobem, jak druhým přiblížit jejich svět. Právě to bylo Jankovým cílem. Proto také ve filmu nevystupují žádní odborníci, kteří by nás naopak vedli ke vnímání autismu jako lékařské diagnózy. Autismus sice nelze vyléčit, ale lze přispět k lepšímu začlenění autistů do společnosti. Třeba s pomocí chápavých filmů jako je tento. 80%(18.12.2016)

  • Marze
    ***

    Na vítězný snímek české sekce festivalu v Jihlavě jsem byl zvědavý. Definice normality jsou různé- například subjektivní pojetí (normální je to, co za normální považuji já), sociální pojetí (normální je to, co vyznává okolí „Takto se má člověk oblékat“- většina lidí se chce lišit stejně), statistické pojetí (za normální se považuje to, co je nejčastější, běžné), pragmatické (normální je to, co vede k vysněnému cíli) apod. V dokumentu musíme uvažovat, co je normální zde. Přitom nemáme k výpovědím pěti dětí žádný komentář. Promluvy jsou tedy jaksi neuzemněny. Měl jsem pak pocit, že představa o autistech se mi ještě více vzdálila a zároveň, že bych si obtížně představil s nimi žít. Tento pocit posilovalo to, že nevidíme, jak autisty přijímá jejich okolí. Známe jen matku jednoho z nich. Zároveň jsem si začal uvědomovat, že v některých věcech mohu být také autista. Co mě také hned zarazilo, byl vyspělý filosofický slovník dětí. Vzpomněl jsem si na Martina Heidegera, který v stati Evropa a Německá filosofie řekl: „Filosofie je takové hledání a tázání, kterému se služky vysmívají“.(11.10.2017)

  • zette
    ***

    Autisti, jako normalni lide... Videl jsem v tomto dokumentu blbce i sympaticke lidi. Tedy jako v normalnim zivote. Libilo se mi, ze nikdo "normalni" nezasahoval do uvah hlavnich protagonistu a jako dokument to je dobre zpracovane. S ohledem na velmi vysoke hodnoceni zde, vsak v tomto filmu zadnou pridanou hodnotu nevidim...(13.10.2017)

  • Autogram
    *****

    Film síce je normálny, ale určite nie obyčajný. Každý príbeh je niečím zaujímavý, filmári si vybrali veľmi zaujímavú vzorku autistov. Nesledujeme ich bežné výjavy zo života, ako raňajky, školu, obed, skôr nejakú formu interview, kde sú otázky väčšinou vystrihnuté, čo občas vytvára zvláštne situácie, no dostávame sa viac do ich myslenia a chápania sveta a seba samých. Niektorí sa vedia sami tak rozrozprávať, že by boli schopní zaplniť celý film. Ten výber môže trochu vytvoriť rainman-dojem, že autisti sú všetci geniálni a zábavní ľudia. Že sú to, ako v tomto filme, budúci filmári, hudobníci, maliari, angličtinári alebo filozofovia, ktorí dokážu rozprávať o podstate vesmíru alebo o zmysle minulosti, budúcnosti a prítomnosti. Reperka bola trochu iné kafe, možno tým, že bola od ostatných staršia alebo mala celkom odlišné zmýšľanie, ktoré nie je v jej veku výnimočné ani u bežných ľudí, nechcem napísať normálnych. –––– Autista, on trpí tím, že je neurodiverzní a svět je zařízen pouze pro neurotypické. –––– Přesně jako fenomén těch sourozenců. I rodiče se přizpůsobí, i z rodičů se stávají autisti. –––– Haló, chtěl bych se zeptat, jestli mohu mluvit s panem prezidentem...(11.10.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace