Reklama

Reklama

Normální autistický film

  • angličtina Normal Autistic Film (festivalový název) (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista". Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský. Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid? (Pilot Film)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (74)

Matty 

všechny recenze uživatele

Normální autistický film nechce šířit osvětu a provádět diagnostiku Aspergerova syndromu. Pro Janka nejsou „aspici“ pacienti, vůči nimž může většinová společnost zaujmout pouze ochranitelský nebo soucitný postoj, nýbrž rovnocennými parťáky a jedinečnými osobnostmi, jejichž neotřelý způsob uvažování se může stát inspirací také pro ostatní. Vnímavý přístup se projevuje i ve stylistické různorodosti jednotlivých medailonů, uzpůsobených povaze daného autisty. Scény s nihilistkou Majdou v sobě mají zvláštní syrovost a doprovází je dívčino rapování. Momentky s Marjam a jejím mladším bratrem Ahmedem jsou nasnímány se stejnou živostí, jaká je vlastní oběma dětem. Když vidíme Denise, ve zvukové stopě zpravidla slyšíme jeho hru na klavír atd. Nejenže mohou být „aspici“ zásluhou zvoleného přístupu sami sebou, ale film navíc přejímá některé jejich rysy a nenásilnou a hravou formou nás vede k tomu, abychom realitu sami vnímali očima autistů. Ukázat děti s Aspergerovým syndromem v jejich přirozeném prostředí a ve chvílích, kdy se cítí dobře a mohou být samy sebou, je možná nejlepším způsobem, jak druhým přiblížit jejich svět. Právě to bylo Jankovým cílem. Proto také ve filmu nevystupují žádní odborníci, kteří by nás naopak vedli ke vnímání autismu jako lékařské diagnózy. Autismus sice nelze vyléčit, ale lze přispět k lepšímu začlenění autistů do společnosti. Třeba s pomocí chápavých filmů jako je tento. 80% ()

TroiMae 

všechny recenze uživatele

Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ ()

Reklama

Brylin 

všechny recenze uživatele

Fascinující vhled do světa autistů přináší Miroslav Janek. Pochopení "našeho" pojetí vesmíru autistům někdy připadá nemožné, jejich smysly bývají často zahlceny, nevědí, jak s námi komunikovat, a přesto tu jsou a častokrát jen zůstanete v úžasu nad hloubkou jejich myšlenek a schopností. Hodnotím o třídu výše než další "autistický" film MFF Karlovy Vary 2016, americký snímek Animovaný život o Owenovi, mladém muži s fascinací pro pohádky Walta Disneyho. Na prahu pěti hvězdiček. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Na vítězný snímek české sekce festivalu v Jihlavě jsem byl zvědavý. Definice normality jsou různé- například subjektivní pojetí (normální je to, co za normální považuji já), sociální pojetí (normální je to, co vyznává okolí „Takto se má člověk oblékat“- většina lidí se chce lišit stejně), statistické pojetí (za normální se považuje to, co je nejčastější, běžné), pragmatické (normální je to, co vede k vysněnému cíli) apod. V dokumentu musíme uvažovat, co je normální zde. Přitom nemáme k výpovědím pěti dětí žádný komentář. Promluvy jsou tedy jaksi neuzemněny. Měl jsem pak pocit, že představa o autistech se mi ještě více vzdálila a zároveň, že bych si obtížně představil s nimi žít. Tento pocit posilovalo to, že nevidíme, jak autisty přijímá jejich okolí. Známe jen matku jednoho z nich. Zároveň jsem si začal uvědomovat, že v některých věcech mohu být také autista. Co mě také hned zarazilo, byl vyspělý filosofický slovník dětí. Vzpomněl jsem si na Martina Heidegera, který v stati Evropa a Německá filosofie řekl: „Filosofie je takové hledání a tázání, kterému se služky vysmívají“. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Je to skvěle sestříhané, ti lidé jsou zajímavý, ale nakonec to jen buduje klišé "bytostí napojených na jinou realitu, které mysticky rozumí tomuto světu, protože nejsou jeho součástí". Nevím, jestli to není pravý opak toho, o co tvůrcům šlo. Takhle vznikla trochu samoúčelná fascinace, na kterou se hezky kouká a utáhne i těch 90 minut, ale komu tím prospějete, co? 65 % ()

Galerie (6)

Související novinky

51. MFF Karlovy Vary

51. MFF Karlovy Vary

09.07.2016

51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (více)

Reklama

Reklama