Zátopek
Režie:
David OndříčekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Emil Zátopek (a.z.), Dana Zátopková, Karel Engel, Tomáš Verner, Vavřinec Hradilek, Štěpán Škorpil, Risto Nieminen, Věra ČáslavskáObsahy(1)
Cílevědomost, vůle a talent. Výprava za úspěchem československé běžecké legendy v dokumentárním filmu Davida Ondříčka. V zahraničí ho přezdívali „česká lokomotiva". Držitel osmnácti světových rekordů Emil Zátopek se nejvíce proslavil na olympijských hrách v Helsinkách, kde dokázal zvítězit v běhu na 5 km, 10 km i v maratonu. Žádný vytrvalec dosud jeho úspěch nezopakoval a odborníci na atletiku pochybují, že se někdy někdo takový objeví. Grandiózní úspěch Emila Zátopka ožívá v dokumentu Davida Ondříčka ve vzpomínkách jeho blízkých, soupeřů i kamarádů. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Dost mě zklamalo, že se dokument zastavil těsně za posledním Zátopkovým triumfem, a jeho dalšímu životu (kde to začalo teprve být z hlediska "občanského" zajímavé) se ani náznakem nevěnoval. I když je pravda, že příspěvky zahraničních historiků a Zátopkových soupeřů byly obohacující, dá se říct, že je to téměř ostuda, jít jen po obecně známých vítězstvích, jakkoliv jsou po zásluze ve své nepochopitelnosti legendární. Nebo jinak - je to dokonale splněná zakázka olympijského výboru k příležitosti Her, na téma "síla vůle, čistota sportu a takové ty věci". Ale jako dokument o osobě Emila Zátopka je to promarněná příležitost. Smířlivých 70%, protože i tak to za vidění stojí. Ve srovnání s Věrou 68 škoda mluvit... ()
Taktně zpracovaná pocta (sportovnímu) velikánovi. Politická stránka Zátopkova života je zmíněna okrajově. Chápu proč. Emil v boji s komunisty osobně selhal (to není moralizování, ale konstatování). To však nebyl nejdůležitější aspekt jeho života. To všechno špatné převážil jeho nesmrtelný běh inspirující další generace. 86%. ()
Docela malý a jednoduchý dokument, ale o to milejší a příjemnější. Film se nedívá na Zátopka jako na historickou osobnost, jejíž život chce zmapovat tradiční dokumentární formou. Chce jej přiblížit jako běžce, a tak se kompletně věnuje jeho úspěchům na olympiádách v letech 1948 (Londýn, zlatá a stříbrná medaile), 1952 (Helsinky, tři zlaté medaile) a 1956 (Melbourne, 6. místo v maratonu, jiný závod kvůli komunistickým politikům neběžel). Autor dokumentu k tomu využije bohatý dokumentární materiál, ten je však proložen nově natočenými scénami vypadajícími jako starý dokument. Navíc se přidají rozhovory se Zátopkovou ženou Danou, jeho přáteli a následovníky. A kupodivu celý dokument neskutečně žije a rychle uteče. Na konci pak pár údajů ze zbývajícího Zátopkova života. K úplné spokojenosti mi chybí celková uchopenost Zátopkova života, ale chápu, že to nebylo cílem tohoto dokumentu. Hudba: Jan P. Muchow ()
Konečně to filmařům začíná docházet, že síla těch dokumentů není v oslavách názorů proti režimu, ale v oslavách hodnot člověka jako jsou fair play, kamarádství a lidskost. Pokud se na takový dokument pak dívají mladí atleti, či děti, určitě je pro ně daleko přínosnější, než se stále nimrat v něčem co bylo a co už odnesl čas. Ty hodnoty, které tento dokument vyznává jsou totiž věčné. ()
Těšil jsem se hodně, ale jde spíše o zklamání. Neužil jako vždy super, geniální výprava a styl filmu dle mě může nést opravdu srovnání se západní produkcí. Ale nijak extra mě to nevtáhlo do děje. Stejně tak, proč tam není více rozvedeno, to jak se k němu komunisti zachovali a jak to následně vše bylo. Škoda ()
Galerie (19)
Photo © Česká televize
Reklama