Sora no daikaidžú Radon

Okouzlující a působivé. Sakra působivé, zvlášť hypnotický závěr. Jasně, našly by se tu velké nedostatky: nejvíc mě rozesmívaly plastové hračky tanků na špagátu; bylo znát, že Japonci žádného Harryhausena nemají, a tak je třeba se vypořádat s křiklavou zadní projekcí, opakujícími se záběry, modely a loutky potvor, při detailech na celé Radonovo tělo je zřejmé, že jde o chlapa v gumovém obleku. A střední část filmu se krapet vlekla. Jenže na druhé stráně tu máme klasicky masochistický japonský příběh, opravdu nádherné potvory (přestože jsem tu už triky a podobu monster de facto zkritizoval, jedním dechem musím dodat, že stejně jsem byl okouzlen a nadchnut jejich pojetím), na dřeň jdoucí závěr a třeba i špičkový úvod, kde něco požírá horníky hluboko v dole. Vůbec první půlhodinka s obřími housenkami v uhelných štolách nebyla ani pětihvězdičková, ale snad sedmihvězdičková, dlouho mě nic nenadchlo tolik. Demoliční scény také nebyly špatné a zkrátka celý film byl potažen tím úžasně naivním pelem starých filmů, který z nich dělá mimořádné zážitky. (10.09.2014)

Keď už hystéria okolo istých fenoménov prerastá cez hlavu - v tomto prípade monstermánia X päťdesiate roky X Japonsko, a zbytočne vytvára sterilnú kontinuálnosť apokalyptickej deštrukcie, treba jej ukázať chrbát. Navyše, pokiaľ je polovica deja o ničení mesta a bezpríčinnom počínaní nášho predátora a tá druhá situuje úradníkov v kanclíku s ďalekohľadom v ruke, dačo nie je v poriadku. (20.10.2014)

Snímek je barevný, což mu pomáhá po stránce vizuální, na druhou stranu, po stránce trikové je vidět, že „Gojira“ byla přece jen dokonalejší a tentokrát jsou modely opravdu jen modely. Tohle není animace Raye Harryhausena. Ale oni se Japonci určitě ještě polepší. Minimálně je vidět, že jsou schopni trochu variovat příběh a pořád v něm nechat nějaké ty emoce, protože pořád jsou zde nějaké ty vztahy. (26.01.2014)

Režisér Honda se po úspěchu Gojiry rozhodl na svět přivést další monstrum, které se později objevilo v mnoha dalších monster filmech. Tentokrát měl již k dispozici barevný obraz a tak se pokusil udělat s touto revoluční novinkou divy. Do jaké míry se mu to však povedlo? Začátek filmu vůbec nenasvědčuje tomu, že by jsme se měli dočkat slibovaného pána nebes. Nejprve budeme muset přečkat zhruba takovou dvacetiminutovku s horníky a jejich trápením v dolech. To nám však nemusí v žádném případě vadit, protože i tato pasáž rozhodně stojí za pozornost. Postupné odkrývání děsivého tajemství, cože se to skrývá v hlubinách se japoncům docela povedlo. To se už však nedá říct o hromadné panice v níž jsou japonci přeborníci. Jejich davový úprk napříč ulicemi je hodně komický. Desítky šikmookých pohybujících se jako přihřátý doktor Kája ve Slunce seno. Ani zde se to neobejde bez neustále se opakujících scén, které vám pochvíli začnou lézt krkem. Bohužel tento nešvár se stal Hondovou oblíbenou praktikou. Radon se však stal dalším velkým oblíbencem japonských diváků a svým způsobem ho často označují podobně jako Gojiru za kultovní postavu. Tento létající kolos podobně jako jeho sestřička ničí vše kolem sebe díky své obrovské zbrani. Tentokrát to jsou vzdušné víry, kterým nedokáží odolat žádná lidská obydlí ani mosty. Sora no daikaijû Radon však trpí i mnoha nedostatky. I zde jsou vidět jasné výkyvy v kvalitě scénáře a nepříliš velkém propracování samotného děje. Místy to totiž všechno vypadá až moc kostrbatě a tahle nevyváženost se nemusí každému zrovna dvakrát líbit. Nelze mu upřít jistý pokrok směrem kupředu a inspirace pro své následovníky, ale v té době na to nikdo moc nehleděl. I díky tomu se dá Radon označit za jeden z těch nejvíce oblíbených monster filmů, které Honda natočil. Zdlouhavý konec se mu však moc nepovedl. (13.07.2011)

Jedno z raných a seriózních kaiju. Po úspěchu Godzilly nepřekvapí, že jen dva roky po jejím natočení vzniká film s podobnou tematikou, ale jiným monstrem - ptakoještěrem Rodanem a s kopou krásných obřích housenek jako bonus.První polovina filmu je hezky tajuplná a napjatá. Scény v dole plné křiku, mrtvých horníků a tajuplných stínů mrazí i po šedesáti letech. Naopak slabší je akční demoliční část, která většinou bývá z celého kaiju filmu nejlepší, a to dílem kvůli barevnosti filmu a dílem kvůli samotnému Rodanovi (domy ničí máváním křídel - moc zajímavé to není). A postrádal jsem výraznější (Ikufubeho) hudbu. 3,5 EDIT: Po shlédnutí více pozdějších kaiju musím udělit hvězdu navíc. Rodan je unikát! (01.07.2014)