Zabití posvátného jelena

Konec roku se blíží a brzy zde sdílím mé letošní topky kde rozhodně bude patřit i podivnost Zabití Posvátného Jelena. Film rozhodně není pro každého a je obdobně kontrovérzní jako nedávná Matka, ale tenhle řecký režisér Yorgos Lanthimos má rozhodně talent ( Jeho předešlé filmy Špičák a Humr se také řadí mezi podivnosti).Film je už od začátku velmi znepokojivý a divákovi dojde, že zde něco není v pořádku, už jen dialogy či podivně teatrální mluva herců je zvláštní, ale efektní a od hlavního zvratu film nabere slušné obrátky a místy se na film nekouká příjemně. Pokud máte děti budete s hlavním hrdinou soucitit ještě více. Úzkost, znepokojení, mráz v zádech, dech vyrážející momenty, působivé herecké výkony, odvážné dialogy a slušná technická stránka z Posvátného Jelena dělá unikátní záležitost, která mi přes svou artově nezvykle podanou formu překvapivě velmi sedla i mě bavila. Za mě velké doporučení, ale pochopím zde i negativní komentáře. Nahá Nicole Kidman je pořád k sežrání. 80% (25.12.2017)

Zatímco Humr byl pro mě prototypem experimentální nudy a uhozenosti, Zabití posvátného jelena je i přes svoji podivnost chytlavým počinem, jehož hlavní devizou je příběh přinášející ve své mysteriozní a hororové rovině podobné zlo, jaké známe z kultovního Příchodu satana či Doteku medúzy. Colin Farrell ve své roli podává přesvědčivý výkon, Nicole Kidman nezklamala a Berry Keoghan servíruje mimořádné herecké představení. (27.01.2018)

Kedže som netušil do čoho idem, prvá polhodina bola značne iritujúca. Potom sa však príbeh rozbehol a všetko dávalo zmysel. Pochopiteľne, filmový jazyk bol svojský, upäto racionálny, desivo strohý hlavne pri uhladených, mechanických dialógoch. Do neba volajúca bezvýchodiskovosť situácie volala po závere biblických rozmerov. Lanthimosov snímok je určite kontroverzný, ťažko sa pri ňom dýcha a zanecháva jazvy. Herecké výkony sú ozdobou filmu. (30.12.2017)

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut. (22.12.2017)

Zásadní sdělení letošního Be2Can je, že Farrell s Phoenixem si nechali narůst vousy a Schmarc svaly. Za mě to vyhrál Collin Farrell, protože svalům já nerozumím a vousů má Collin tolik, že ani nepoznáš, jestli se teda směje nebo co. Ale podle toho, co mu na talíř nakrájel režisér Yorgos Lanthimos se spíš nesměje, hele. Posvátný a porcovaný jelen je zlo. A všechno ve filmu je zlo. Hudba - zlo, kamera - zlo, špagety - úplný zlý zlo. Zlo, který je napěchovaný nespravedlností, i když se samo nazývá odplatou. Funny Games all over again. A víc k tomu ani slovo. Už k ději stačilo. Nechte vytáhnout karty film, protože ten hrozně moc chce vyprávět a umí to. Jasně, asi je tam strašně samoúčelnosti a na rozdíl od Humra to celé převyprávíte v jedný větě o šesti slovech, ale nějak mi to nevadí, nějak na to dlabu. Lanthimos ubral na divnosti a rozmáchlosti, za to přidal na ucelenosti. Vyšla mu z toho taková jednohubka, uvnitř který se lidi nemohoucně plazí po zemi a já na ni měl zrovna vohromnou chuť. Farrell se možná nesměje, ale já už to asi celý rozlousk. Yorgos Lanthimos se totiž směje ohromně. Houby horor, normální vtip je to...jen si celou dobu říkáte, jestli se teda taky můžete smát nebo budete za psychopata. Pan Kastner vždycky říkával, že si každý z filmu odnese, co unese. A já se teď trochu bojím, co jsem to teda za člověka a co že to nesu. (30.10.2017)