Taekwondo

Sledovat Taekwondo je jako chytat záblesky Bergerova nepřekonatelného Hawaii a snažit se vytěsnit všechnu tu trapnou nudu, co se vznáší nad bazénem. Pomalé tempo sociopsychologické sondy do heteronormativity působí, jako by se většina z děje na plátně minutu po minutě improvizovala. Pokud tomu tak je, chybí Taekwondu zruční improvizátoři. Pokud ne, chybí mu silnější scénář. Martín Farina si ale tenisákem do hlavy rozhodně nezasloužil. Jeho dokumentární explicitní kamera se noří do Bergerovy typické idylické izolace a vzniká cosi co, ač náchylno k desítkám výtek, v jádru zůstává výtečným a osobitým Bergerem, čarujícím i s nepříliš povedeným materiálem. Magický realismus + soft porno + psychologická sonda + představení ochotnického spolku argentinského hřebčína. (09.06.2017)

Stodesetiminutové lehké heterácké "kecání v ráji" (abych použil i jedno výstižné slovíčko z recenze ondreje76, který tento film jako i mnohé jiné zde přeložil, za což mu vřele děkuji) nás na konci přivádí k jednomu, ale ať to neprozradím ... Všichni, kdo znají režiséra tohoto filmu asi tuší, co na konci je, a tentokráte už to na mě nemělo takový dopad, jako u jeho jiných filmů celovečerních či některých naprosto úžasných kraťasů. Mé očekávání nebylo zcela naplněno, ale to se stává. Zřejmě podobná šablona vyústění celého děje (Berger film i napsal) a pomocná ruka druhého režiséra (Farina) už mě tak hluboko do duše neoslovila. Abych to přirovnal obrazně - opakovaný vtip, i když jinak podaný, už pro mě není tím pravým vtipem. Spíše bych už očekával od tohoto (pro nás gaytitulkáře) výjimečného režiséra něco trošku jiného, nějaký posun. Ale každý může toto dílko vnímat jinak, především ti, kteří předchozí Bergerovu tvorbu ještě neviděli, neznají. I přesto je to dle mě film hodný zhlédnutí a mírně nadprůměrný ... 4787 (14.10.2023)

Moc jsem se na tenhle film těšila a je to trochu zklamání, těšila jsem se na tu rafinovanou atmosféru a erotické dusno, které dokázal Berger vytvořit v Hawaii. Zde je zbytečně moc postav - do konce filmu jsem se v těch skoro stejnejch klukách nedokázala zorientovat. Přiblblý tlachání k tomuhle typu klučičích part patří, v reálu by to bylo asi ještě horší, ale tady mi to mnohdy přišlo tak zbytečný, a takový násilný, umělý. Ze začátku jsem měla pocit takový nechtěný komičnosti - co to vlastně jako je za divnou klučičí akci? Co se týče nahoty a těch pinďourů, ani by mi tak nevadilo, že jich je tam tentokrát hodně, že se rafinovaně neskrývají, ale to jakým způsobem je to servírováno, zbytečně okatě, zbytečně to moc tlačí na pilu a divákovi se to vnucuje, když už to tam muselo bejt, mohlo to bejt víc mimoděk. Jsem naprosto zmatená ze scény jak jeden z kluků hraje na kytaru a pod tím pak běží jak se Fer a Germán spolu koupou ve vaně atd. - nejsem si jistá, zda si to jeden z nich představuje nebo se to opravdu děje. Ale jednu věc na Bergerových filmech obdivuju a ta se povedla i tady a to je zvuk - veliký množství ruchů - zpěv ptáků a ostatní přírody, déšť a celé okolí - nádhera. Bohužel to zdaleka nedosáhlo kvalit Hawaie, kromě toho zvuku v ničem, ale těším se, co přijde příště. (18.04.2017)

Ač je Marco Berger má srdeční záležitost, tentokrát oslavné ódy pět nebudu. Marco nastavil svým filmem "Hawaii" laťku asi příliš vysoko a zkrátka se neubráním srovnání více počinů jednoho režiséra. Je několik věcí, které mě rušily: moc lidí na malém (komorním) prostoru, kteří spíše nezáživně žvaní a k ústřednímu ději nijak nepřispívají ani ho nikam neposouvají, dále nahota, kterou Berger velmi rafinovaně a chytře skrýval ve svých minulých počinech, je doplňována fatálním výronem obnažených penisů, který opět děj nikam neposouvá ani mu nepomáhá. Chvilky připitomělého blábolení herců střídají tichá místa, ta, která mi v jeho jiných filmech připadají tak účelná, tady působí hluše. Ta ticha, která bývala tak výmluvná, v tomto filmu ztrácela svou magickou sílu. Vyzdvihuji hudbu, používanou úsporně, ale zato ve chvílích, kdy to opravdu sedlo. Záběry, které mě tak rozmazlily a které mě téměř bezdotykově uspokojovaly v Bergerových předešlých filmech, které nechávaly pracovat fantazii a tím mistrně spoluvytvářely to pověstné erotické dusno, nechyběly, ale připadly mi okoralé, snad proto, že děj okolo jim nedal vyznít, místo toho je většinou necitlivě zabil přitroublými pivními kecy. Základní pocit, který si z tohoto Bergerového počinu odnáším je, že méně by znamenalo více. Tak třeba příště to zas bude lepší. Určitě se těším. (21.05.2017)

Od Bergera jsem viděl šest let zpátky tři filmy hned po sobě, takže Taekwondo bylo dalším shledáním po relativně dlouhé době. Časoprostorově jde o skromný a komorní film soustředící se na více postav najednou, přičemž u většiny z nich jde spíše jen o letmé a povrchní pohledy do nitra jejich postav. Taekwondo je místy až příliš ukecaný, místy naopak až příliš tichý, daří se mu však po celou dobu budovat celkem umným způsobem rostoucí sexuální napětí mezi Fernandem a Germánem. Z velké části jde sice o všední pohled do života party chlapů, kteří se rádi povalujou, pijou a paří, avšak ona všudypřítomná, a přitom opravdu nenápadná romantická linie tomu dodává na jinakosti. Ve výsledku slabší, ale stále tři hvězdy! (22.04.2020)