Ocelová přilba

Z formálního hlediska "Ocelová přilba" Fullerovi moc čest nedělá, protože tolik vyzdvihovaná schopnost natočit za pár peněz válečný film má ve výsledku podobu ala Ed Wood (papundeklové kulisy, archivní materiály a hudba, teatrální výkony). Snímek je v zásadě tradiční glorifikační válečné béčko plné naivně inscenovaných sekvencí (což u režiséra se zkušeností z války obzvláště překvapí), jež od řady jiných žánrovek odlišují dvě věci. Jednak zde není glorifikována armáda coby zástupný symbol národa, nýbrž prostě vojáci jako lidé procházející válkou. Na dobu vzniku samozřejmě je odvážné tematizování černošské segregace a rasismu vůči Američanům japonského původu. Nicméně konkerétní rozvedení těchto motivů již nelze považovat za radikální či provokaticní, ale spíš dokonce za smířlivě konzervativní. Jinak je snímek plný tradičních symbolů jako je démonizovaný nepřítel či oddaný klučina provázející hrdinu jako pejsek. Fakt, že se jedná o první film situovaný do korejské války není vůbec relevantní, protože se zde místo bojiště a povaha tamní války nikterak netematizuje. Spíš je "Ocelová přilba" filmem, jenž se snaží přimět Američany přehodnotit postoj k vojákům. (04.07.2011)

S filmami z kórejskej vojny príliš skúsenosť nemám. Tento by som ale príliš neodporučil. Tým hlavným prvkom je to, že to štúdiová záležitosť a kombinácia štúdia a a vojnového filmu príliš nejde dokopy, nie je to vierohodné a chýba tomu hĺbka exteriéru. Už od začiatku mi nesadol hlavný hrdina, ktorý okrem toho, že neustále hláškuje, cynizuje a komanduje pešiakov okolo seba, sám bojuje iba v nutných prípadoch. Cigara neustále v papuli, ako keby nebol iba obyčajný seržant, ale minimálne plukovník. Proste nesympaťák, ktorého neospravedlňuje ani trpká vojnová skusenosť. Do príchodu do budhistického chrámu s pompéznou sochou Budhu to aspoň nepostrádalo príbeh, po presunutí sa do chrámu príbeh i tempo ustáva a začína nudiť. Späť ho vytrháva až záverečná bojová akcia a tiež podarený odkaz v úplnom závere. Celkovo ale rozporuplné. (19.06.2020)

Na rok vzniku velice odvážné a velice nadčasové. Nebýt film nasládlý studiovostí, člověk by neřekl, že se jedná o tak starý snímek. Zvlášť, když se k tomu přičtou hrubé dialogy, rasismus, cynismus nebo hlášky stylu "chybí mu půl hlavy". Steel Helmet vytíná úsek o vojácích s rozmanitým charakterem na pozadí Korejské války, čili styl, který opakuje téměř každý lepší válečný film. Akce je zvládnutá skvěle a filmem je prostoupena přitažlivá syrová Fullerova režie. Sice bych od takovéto pecky čekal lepší hudbu, ale co ... Jinak jsem docela překvapen faktem, že Korejská hymna má stejnou melodii jako Auld Lang Syne. (19.10.2010)

V 50 tých rokoch sa o 2. svetovej vojne točili len ľúbostné romance a melodrámy, ale sem tam sa objavili priami vojnoví účastníci, ktorí chceli oživiť svoje bojové spomienky a tak vznikali filmy ako Oceľová prilba, 1951; Merrilova banda, 1962 alebo Veľká červená jednotka, 1980. Tento film sa na prvý pohľad javí, ako veľmi starý film, ale aj napriek tomu je veľmi silný. Celý sa odohráva na pozadí Kórejskej vojny (1950 až 1953) ale najsilnejšími myšlienkami boli predsa len udalosti z 2. svetovej vojny. Objavila sa tu po prvýkrát informácia o internácii Japoncov žijúcich v Amerike po prepade v Pearl Harboru. Tento proces premiestňovania do koncentračných táborov prebiehal po dobu ôsmich mesiacov od 24. marca 1942 do 3. novembra 1942. Celkovo sa jednalo o 112 tisíc Japoncov. Režisér a scenárista Samuel Fuller prežil 2. svetovú vojnu, ako pešiak 16. pešieho pluku armády Spojených štátov a prežil ťažké boje v Afrike, pri vylodení na Sicílii a Normandii a oslobodzoval aj Československo. Pri poslednej bitke o mesto Sokolov 7. mája 1945 oslobodili zajatecký tábor so sovietskymi zajatcami, čo natočil na kameru a tieto zábery sa dostali aj do dokumentárneho filmu Falkenau – Vízia nemožného, 1988 a stali sa podkladom pre film Česká věsnice, 2012. (22.02.2016)

I přes úctu k rejžovi, i přes na svoji dobu jistě odvážný film (celkem drastické záběry, debata o rasismu u černého a japonského vojáka atd..) už dnes zub času film značně ohlodal. Samozřejmě fajnšmekři si tam své najdou už jen v dobovém vybavení (nebavíme-li se ovšem o severokorejském - já tomu ani nechci říkat tank..). Film si však nese všechny znaky filmů své doby a tím hlavním je minimum točených záběrů v exteriérech. pokud se tam nějaké objevují, tak jsou vloženy spíše z dobových válečných záznamů. Vše ostatní se točí ve studiu a je jedno zda jde o pahorek, les či budhistickou pagodu. Zejména v lese je pak slyšet ozvěna hlasů ve studiu a dunění podlah pod bagančaty. Pozorovatelna na vrcholu pagody, kdy vojáci dalekohledy hledí na blízkou sotva metr vzdálenou zeď (jakoby do prostoru) jsou spíše úsměvné a skutečně tam chyběl už jen jejich stín na té zdi... Závěrečná bitka byla dost kapslíková, nejlepší bylo jak jeden z amerických vojáků proběhl před pálící padesátkou aniž by mu to uťalo nohy a také se na stranu Amíků v záběrech záhadně přidal maxim.. :-). Rozhovor Zacka s vojákem při plném boji, kdy jeden střílel z padesátky (o rachotu nemluvě) ,,co bude dělat po válce'' mi také nepřišel k dané situaci vůbec uvěřitelný. Zkrátka a dobře, film zcela jistě kultovním ve své době asi byl. Fuller jej chtěl udělat jako poctu všem vojákům, kteří si ,,vyžrali'' zrovna období, kdy svět se chtěl navzájem rvát. Chápal jsem toho utahanýho seržu, kterej zázrakem přežil popravu a kterej se z toho vlastně ani moc neradoval, protože takových štací jej ještě čekalo bezpočet na té dlouhé a únavné cestě korejským válčištěm. Musím však hodnotit objektivně a proto dávám jen za tři modlitby napsané na papír. * * * (30.05.2017)