Rychlý běžec

(Pátá hvězda za příjemně neobvyklý filmový zážitek.) / Jsem nadšený ze syrovosti a opravdovosti tohohle filmu, který sice není tak výpravný a "vymazlený" jako třeba tibetsko-francouzská Karavana, ale z etnologického hlediska je minimálně stejně zajímavý. A hudební doprovod tuvijských alikvótních pěvců Huun-Huur-Tu byla myslím výborná volba, i když jejich hudba pochází z úplně jiného civilizačního okruhu. Ale přesvědčivosti to filmu neubralo, chvílemi jsem skoro až zapomínal, že nesleduju dokument ale hraný film. Fascinující scény: Třeba veřejný souboj na férovku dvou Inuitů v místním kulturáku... tedy ve společenském iglú. Řezat se vzájemně vší silou pěstí do spánku, když je takový Inuita třeba ještě posilněný syrovým tulením masem, je dost šílená zábava. Anebo zákeřný mord rybími kostmi a dokonce i otcovražda - oni ti Eskymáci nejsou žádní beránci, zvlášť když jde o pěknou babu se slušivě pokérovaným fejsem. Ale nejpřínosnější etnologický poznatek z filmu je určitě ten, že Inuité, nemajíce okolo žádné stromy ani velké šutráky, se chodí v přírodě miliskovat za hroudu ledu (pokud se tedy zrovna neúčastní rodinné swingers párty ve stanu). A až úplně na konci mi docvaklo to, proč stará mladé říká matičko a mladá staré dceruško, což jsem celou dobu považoval za nepochopitelný titulkářův kiks; kdybych byl býval pozornější, bylo by mi to jasné už od 24.minuty. Jen mě mrzí že jsem se nedozvěděl, jak a kam chodí Inuité na velkou a čím se utírají, což mě samozřejmě zajímalo ze všeho nejvíc. (28.05.2015)

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Neni se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem. (26.04.2005)

Nezávislý, eskymácký film, který jistě určitou hloubku má. Avšak děj je příliš složitý a jména tak podobná, že se v tom divák začne ztrácet. Monotónní krajina věčného sněhu a ledu sice navozuje potřebnou atmosféru, při stopáži skoro 3 hodiny však působí tak trochu nezáživně. Ne, že by výprava byla špatná, je naopak v rámci možností skvělá, ale ta omezenost je tam znát. Příběh je to nicméně zajímavý, seznamuje s životem eskymáků a jejich každodenním bojem o přežití. I přes jistou monotónnost a zbytečně komplikovaný příběh z tohoto filmu však sálá zručnost režiséra, nadčasovost a celkem příjemná atmosféra. První eskymácký film stojí za zhlédnutí. (21.01.2013)

Tento film působí, jako kdyby si ho eskymáci natočili sami sobě pro radost. Nejspíš to tak i bude. Radost jsem z něj však měl i já, přestože jsem měl občas problémy se ve filmu zorientovat. Chvíli trvá, než člověk pochopí kdo je kdo a proč atd. Domnívám, že má film i značnou dokumentační hodnotu, jelikož realisticky popisuje drsný život eskymáků. Dost mě rozsekaly závěrečné titulky, při kterých lze vidět záběry z natáčení. Člověk si pak uvědomí v jakých podmínkách film vznikal a hlavně s jakým nasazením. Je to takový malý, milý film (08.08.2007)

Ten film vyzerá, akoby boli Inuiti nielen pred kamerou, ale aj za ňou. Dlhotrvajúci prevažne mdlý dej bez výraznejších sekvencií natočený "surovou" kamerou, ktorý sa ako ľadová kryha pomaly plaví naprieč chladným oceánom. Chladný je iba na prvý pohľad, pretože aj v tomto zamrznutom svete sa dostavájú emócie na povrch a spôsobujú problémy. Zaujme prostredie - v tejto pekelnej horúčave padne veľmi vhod chladivé a bielou farbou zaliate nekonečné roviny ľadu a snehu. Škoda ukrutnej stopáže, vďaka ktorej sa nedá zhliadnuť snímok na jeden krát a nevýrazný príbeh tým pádom vyprchává. Pokojne sa mohlo zostrihať na polovičnú dĺžku a filmu by to vôbec neublížilo. (27.07.2015)