Rychlý běžec

Na to, že je to film s velice jednoduchým příběhem, pomalým tempem, dlouhou stopáží a faktem, že jsem jej viděl v pozdní večerní hodině, musím říct že jsem se rozhodně nenudil. Kdybych se nepodíval kolik minut to trvá, přišlo by mi to jako standardně dlouhý film. Eskymáci jsou si zpočátku dost podobní, ale časem se v nich začnete orientovat. Eskymačky pro změnu vypadají spíš jako nafouknutí tuleni, ale mají svoje kouzlo. Kamera často uhýbá od centrálních bodů obrazu a svou vrcholnou práci dokonává při honičce nahého Atanarjuata (ne že bych byl obdivovatel mužských těl). Pokud hledáte nekonvenční a opravdu filmový zážitek, tenhle snímek je správná volba. (27.03.2008)

Na začátek musím podotknout, že se mi film líbil a jsem rád, že jsem jej viděl. První eskymácký film, kteří si ho sami natočili a zahráli. Nádherná je krajina věčného ledu a zajímavé zvyky eskymáků. Bohužel jsem se ztratil v příběhu a sledovat tři hodiny eskymáky a zamrzlou krajinu bylo na mě trochu moc. Když si budu chtít v budoucnu vybrat nějaký film o eskymácích, podívám se raději na "Stopaře". (24.08.2007)

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Neni se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem. (26.04.2005)

Na tomto filme najviac obdivujem to, že ma neskutočne roztiahnutú minutáž, čo môže predovšetkým odpútať od jeho vzhliadnutia. Je však prekvapujúce, že ten film nenudí ani minútu. Pozerala som ho večer, no nedokázala som sa od neho pohnúť. Lákali ma nové situácie a udalosti obratne a svižne spracované, čiže to napriek relatívne jednotvárnemu životu Eskimákov neskĺzalo do nudy, čo je istým spôsobom zázrak. Vďaka nášmu ubehanému životu nás môže táto snímka príjemne prekvapiť, pretože Eskimáci boli v tomto filme vykreslení autenticky a len vtedy si uvedomíme, že nás život je v porovnaní s ich životom skvelý. A mňa tí Eskimáci fascinovali. Vydržať celý život mimo civilizácie a bez tých úžasných vymožeností? (02.05.2008)

Obyčejní, prostí lidé, jež se řídí instinkty a jejichž jediné starosti souvisí s přežitím. Vždyť na ničem jiném ani nezáleží. Tak co to potom vlastně pořád řešíme?! Je fajn se v dnešní uspěchané době skoro na tři hodiny zastavit, sednout k televizi a sledovat, jak žijí lidé v krajině, kde se z našeho hlediska ani žít nedá. Pořád kosa, k jídlu, pokud nějaké je, pořád maso, pořád ty stejné tváře a hlavně – všude kam se podíváš nedozírná bílá planina. Je to syrové, je to věrohodné, ale není to dokument. Příběh není zajímavý. Všichni herci jsou si příliš podobní, aby jste záhy nezačali ztrácet přehled. Kamera rámuje v rámci možností pozoruhodné obrázky, ale bílá převládá a zvlášť v noci bije do očí. Nic z toho však není podstatné. Co je vlastně podstatné? Bezprostřední prožitek teď a tady. Možná usnete, možná to vypnete po dvaceti minutách, ale předtím, než to uděláte (nebo klidně až potom) se zkuste zamyslet. Jen tak, nad životem a pro následný dobrý pocit z něj. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Barak (27.02.2008)