Mimo zákon

Keď Jarmush nezvláda, zachraňuje to Begnini. Keď ani on, začne nôtiť Tom Waits. Väčšinu času im to ale parádne ladí a musím skonštatovať, že -"som sa ani trochu nenudil pri filme Jima Jarmusha"- a to je čo povedať. Mrzí ma, že taký tandem, ako Jarmush a Begnini si to dali iba dvakrát a neskúsili nejakú poriadnu indie bláznivú komédiu. S tou nudou u Jarmushových filmov to že vraj znovu funguje, ale moje "hranice ovládania" sú obmedzené, tak radšej tomu budem iba veriť. (19.06.2012)

Ďalší Jarmuschov dôkaz, že jeho filmy mi sadnú. Aj keď tu sa jedná o mierny pokles stránky humoru, ktorú drží nad vodou totálny odpalovák Benigni, a pokiaľ je na scéne on, stále je sa na čo pozerať. Hlavne na to, s akou genialitou dokázal Jarmusch odľahčiť útek z väzenia a pritom si stále zachováva vážnosť situácie. Navyše jeden z mála snímok, ktorý zobrazuje čisto charakterové stránku troch utečencov. Nepokúša sa o to, na čom mnohokrát iné filmy zlyhávajú, a to o zobrazenie plánu úteku, či hľadanie utečencov. Naopak ukazuje, že v podobných situáciách je potrebné úplne odľahčiť atmosféru a zamerať sa na niečo úplne iné. Nekonvenčný a neformálny príbeh, ktorý treba pozerať s nadhľadom a dogmatizmus treba hodiť za hlavu. Začiatok a záver je charakteristický úbytkom kvality, ale komplexne to film až tak nepoznačilo. 75%. (25.07.2007)

Jim Jarmusch je pro mě celkem zajímavý úkaz. Naprosto chápu, když se někomu jeho tvorba vůbec nelíbí a někdo by mu nejradši líbal nohy. Já jsem nejspíš někde mezi. Pár jeho filmů mi celkem otrávilo a některé byly výborné. A právě Mimo zákon se pohybuje také někde uprostřed. Je to film, kde se skoro vůbec nic neděje a napětí taktéž vůbec negraduje a film se soustředí hlavně na atmosféru a specifický humor. Černobílý obraz dělá zkrátka své a je zkrátka výjimečné, když v době, kdy jasně dominují barvy se někdo pustí do černobílého filmu. Trojice hlavních hrdinů, kteří se nespravedlivě ocitli za mřížemi (přičemž ve filmu nevidíme žádné vyšetřování a soudní proces, prostě je chytla policie a šup s nimi do vězení) hraje velmi dobře, ovšem nejvíce dominující je postava Roberta Benigniho. Ten se totiž stará v podstatě o veškerý humor ve filmu a myslím, že Toma Waitse a Johna Lurieho strčil se svým výkonem do kapsy. Je to takový moula, s lámavou angličtinou (přičemž titulky, nebo český dabing nemůže zachytit spoustu vtipů, které říká v italsko-anglickém jazyce) a zároveň jedno velké plus celého filmu. Jinak je film celkem obyčejný. Na druhou stranu má v sobě Jarmusovské kouzlo minimalismu a Benigni kvalitu snímku rovněž zvedá. Proto dávám silnější 3 hvězdy a 65% (08.02.2021)

Vodprejskni. – Děkuji, vodprejskni i vám. Pěknej snímek o tom, jak život člověka ovlivní jeho pohled na svět. Místy mě popadaly záchvaty smíchu (třeba při skandování ve vězení – I scream, you scream, we scream for ice cream! – a vůbec u Benigniho geniálních hlášek) a pak Jim přejde do depresivní ponuré bažiny a mě to vůbec nepřijde divný. Mimochodem Nicoletta Braschi zahrála zamilovanou naprosto dokonale. Začátek před nástupem trestu je ale na Jarmushe slabší, když víme co se bude dít a jen čekáme, jak se to stane. Regulujte psy! (30.05.2009)

Neskutečně minimalistická záležitost, která však ani na chvíli nenechá oka diváka odpočinout, stále je na co se koukat, paradoxně i v těch momentech, kdy se zdánlivě nic neděje. Jednu z mnoha hlavních rolí zde hraje v čase se měnící okolí obklopující hlavní hrdiny. To, jakým způsobem se do rolí "obuli" neherci Tom Waits a John Lurie, je fantastické, věřím jim každičký pohyb, každičké slovo, nic nepůsobí uměle, instantně. Jako už obvykle u filmů Jima Jarmusche je průvodní hudební složka famózně "atmosférudotvářející". Jeden z Jarmuschových vrcholů. (07.01.2009)