Mimo zákon

Jarmuschovo černobílé snímky mají velkou schopnost tvořit atmosféru, která pak diváka pohltí a je vlastně vcelku jedno, co se potom ve filmu děje. Nebýt první půlhodiny, jdu na 5 hvězd, protože od první minuty ve vězení je trio Waits, Lurie, Benigni naprosto parádní. Samostatná je pak vizuální stránka, která mi přijde téměř dokonalá. Skvělý film. Dobře, kašlu na první půlhodinu a jdu na 5. 9/10 (16.06.2013)

Opět klasický jarmuschovský snímek, kde je potlačena dějovost ve prospěch atmosféry a psychologie režisérových hrdinů. Jak je to u Jarmusche už obvyklé, bourá představu diváků vytvořenou sledováním seriálů o úspěšné střední vrstvě nebo dokonce zbohatlících a ukazuje život v ghettech, nekonečných chudinských periferiích plných odpadků a zjevných známek zchátralosti, kde kraluje policie. Jeho hrdiny jsou outsideři a rázovité postavičky, které se pohybují někde na kraji zákona. Jarmusch důsledně boří představy diváků tradičních žánrových filmů z vězeňského prostředí a příběhů o slavných útěcích z nich. Jde mu spíš o sledování svých postav ve vyhroceném prostředí a v bezvýchodné situaci. Hodně silné jsou dlouhé pasáže z nekonečných bažin kolem Mississippi. Film je černobílý, což jen umocňuje dojem bezútěšnosti a země zbavené pozlátka. Celkový dojem: 80 %. (23.07.2009)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)

Pomalý vývoj filmu možná někoho odradí, ale u Jarmusche je to tak vždy. Trojka neprávem odsouzených, které ztmeluje jejich jeden člen a to špatně mluvící Ital, který zbytku připadá jako jednoduchý člověk. Mají z něj srandu a smějí se jeho prostotě a dobrosrdečnosti, která se v USA nenosí. Na konci filmu se ale ukáže, že on dopadne nejlépe, ale jeho dva kamarádí si svým nenávistným, sobeckým a chytráckým postojem moc nepomohli . (07.11.2009)

Tento film bych rozdělil na dvě části: zvukovou a obrazovou stopu. Brilantní černobílý obraz, střih, práce kamery a samozřejmě Jarmuschovská režie dělá z Mimo zákon výborný film. Bohužel mě tentokrát moc nebraly konverzace a slovní přestřelky hlavních hrdinů. Jarmusch už napsal lepší scénáře. Hudba je dobrá, ale, že by mě nadchla, to říct nemůžu. Jarmusch s jakousi, pro něj typickou, “přiškrcenou“ chladnou bizarností zobrazil zajímavý svět ležící mimo zákon. (29.03.2008)