Podivnější než ráj

Willie a Eddie schrasti money a vyrazi po roce za Evou, aby si spolu "uzili" dovolenou. Tady uz naplno vladne Jarmusch s jeho minutovyma zaberama na drzky lidi v kine, navstevu jezera a jizdy autem. Oproti prvnimu aktu si ale uzijeme i exteriery, coz je velky plus. Teta z Madarska byla vtipna, stejne tak vykulenej Eddie v podani Richarda Edsona. Bohuzel krome tety byli Bela s Evou dost nezajimavy, hlavne pak ta jeji anglictina z ucebnice ZS. Ja vim, ze Stranger Than Paradise je kriticky povazovanej za jeden z tech lepsich nezavislych filmu, ale me se to proste vleklo. Je tam od prvniho filmu / aktu druhyho velky posun kupredu, ale porad me proste sledovat hodinu tri panaky v jednom pokoji zas az tolik nebavi, abych tomu dal hodnoceni 95% jak lidi z rajcat... za me lepsi podrpumer. (06.12.2017)

Budapešť, New York, Cleveland, Florida...všude jsou podobné pokoje, v TV běží to samé, jezera jsou všude stejná, takže je ani nemusíte vidět, moře v televizi je stejné jako moře ve skutečnosti, fast foody jsou všude stejné. Každé město má pár pamětihodnosti a pak tu jsou anonymní ulice, anonymní byty, kde anonymní lidé čekají, až se něco stane, něco, co dá jejich životu smysl. Leží koukají do stropu nebo na TV a čekají. Určitě někoho takového znáte, nebo i víc takových. Jarmusch poeticky, a přesto syrově zachytil realitu. Tomu se říká umění. (12.07.2009)

V druhém celovečeráku Jimba Jarmusche se jeho styl, hádám, ještě hňácal a brousil, jelikož Stranger than paradise není ten druh filmu, u kterého bych vydržel ležet schoulený do klubíčka s prsty kolem zátylku a bonkozeeovým zpomalovačem času navrtaným v ledvinách. Vina jde na triko hercům toporným jako čerstvě nalakovaný kvádr slisované jelení kostní moučky, dialogům nepřirozeným jako kozy Asi Akiry a nakonec všudypřítomné, smrduté, vytrhující lacinosti, v které to přehrávání herců otlouká ušní bubínky ještě intenzivněji a protentokrát nekřesťansky natažené záběry té celkové marnosti struny skutečně nevyladí. Aspoň, že se ten Tom Waits sladce line z magneťáku a vlastně mohlo být mnohem hůř, třeba jaderná válka, ehm. (12.03.2013)

Odměřujeme si věčnost v laciných šatech ze sekáče mezi postelí, oknem a televizí. Když nás tahle Amerika přestane bavit, zaklejeme "Baszódj meg!" a vyrazíme na jih. Doufáme, že se vracíme do ráje, ale zjišťujeme, že jsme zase v pekle. Protože i na Floridě si je všechno navzájem podobné jak vykouřené Chesterfieldky a moře vzpurně studí a vrhá nám k nohám štěkající vlny. Pejsci na dostizích odnesou poslední peníze a tak nám zůstanou jen fotografie. Černobílé fotografie k básním Edwarda Dorna:"Čas je podstatnější než prostor. To je, skutečně, nejrozsáhlejší ze všech kategorií. Jinak řečeno je ho spousta. A samy věci protahuje, až splynou v jedinou, takže vidíš-li jednu věc, viděls je všechny." Jsme padlí andělé šedi a banality a v ráji už můžem být navždy jen cizinci. (18.12.2008)

Mám rád pomalé filmy, ale musejí mi sednout – a to se Stranger Than Paradise povedlo. Jim Jarmusch má svůj specifický styl, který na mě dýchne v každém jeho snímku a ihned se mu poddám. Leckdo se při sledování tohohle filmu bude ukrutně nudit, já jsem naopak hltal každou scénu a užíval si tenhle krásně natočený prostý příběh, který vyústí v sérii neuvěřitelných náhod. Jarmusch mě pokaždé chytí za srdce a při sledování jeho děl si připadám jako ve filmovém nebi – jeho filmy mi vždy připomenou, proč miluju kinematografii. Díky němu už také vím, že opojný zážitek si člověk může odnést i z filmu, ve kterém se vlastně skoro nic nestane. (17.07.2018)