The Crowd
Režie:
King VidorKamera:
Henry SharpHrají:
Eleanor Boardman, James Murray, Bert Roach, Estelle Clark, Daniel G. Tomlinson, Dell Henderson, Lucy Beaumont, Freddie Burke Frederick (více)Obsahy(1)
John Sims se narodil 4. července 1900, na Den nezávisloti. Kvůli tomu ho celá rodina tak dlouho přesvědčovala, že je předurčen ke skvělým skutkům, až tomu sám uvěřil. V jednadvacetiletech se přestěhoval do New Yorku, kde viděl jedinou šanci, jak naplnit své "poslání". Zamiluje se tam do dívky Mary a hned se s ní ožení a rovněž ji nakazí bludem, že jeho osudem je být skvělý. Žel, sám pro to nic nedělá, jen se v té představě utápí. A jenom ze snů se žít nedá... (Morien)
(více)Recenze (17)
Proč se tento snímek objevuje na předních místech těch nejlepších filmů němé éry je mi popravdě trochu záhadou. Film jehož příběh je naprosto obyčejný a vpravdě nedokázal jsem se příliš vcítit do osudů mladého páru natolik aby mě jejich osudy nenechávali vcelku chladným. Závěrečných slušných deset minut už sympatie k tomuto snímku příliš nezvednou. Existuje veliké množství mnohem lepších filmů z této doby. 65%. ()
Sila. Nadčasové témy vo fantastickom formálnom prevedení (tá režijná práca pri kontrastoch anonymného davu a najbližšej rodiny je úžasná). Herci na nemý film krásne civilný, kľúčové momenty dychberúce (aj slzy čerpajúce) a tempo neuveriteľné. Nádherne vidieť, že so šikovnou dramaturgiou sa dá odrozprávať časovo rozmáchly príbeh aj za pol druha hodiny. Jeden z najlepších filmov nemej éry. 10/10 ()
Když nejdete spolu s davem, když mu přestáváte stačit, máte pocit, že se žene proti vám. John Sims (zapomeňme na dav i americký sen), je člověk everybody: dobrý společník nejen jako komik, do určité míry spolehlivý, především však milující manžel a otec. Rutinní práce ho sice nebavila, ale vydžel by u ní možná celý život, kdyby neztratil důvod proč ji dělat. John čeká, až připluje jeho loď (Dylan později zpívá: "And the sun will respect / Every face on the deck / The hour that the ship comes in"). Ale i když loď nepřipluje (a nikdo to už ani nečeká), nemusí to ještě končit katastrofou. ()
Na němý film se podívám jednou za čas, tentokrát přišel na řadu film Ecce Homo! a byl jsem potěšen. Tento snímek obsahuje výjevy jako vystřižené ze života, jinými slovy, to byl realismus jako prase. A o to je hodnotnější, že není založen na požadavku jednostranného diváckého vidění, citovém vydírání a sociálních myšlenkách. ()
Tohle je moje první setkání s mužem, který si říkal King Vidor. Změnil si jméno z původního Vidur na Vidor. ano, křestním byl skutečně King. Rodiče asi věděli, že z něj bude někdo známý a král filmový do jisté míry skutečně byl. Podle tohoto neskromného jména jsem si říkal, že to, co uvidím, bude epická podívaná anebo nějaká pořádná estráda, ale byl jsem překvapen. Tohle je celkem syrové drama o sebedestrukci jednoho člověka. Narodil se v Den nezávislosti, a to dokonce v roce 1900. Všichni mu předurčovali velké věci, a tak tomu věřil. Jen pro to nic nedělal. Film má naprosto skvělé scény, kdy hlavně ty obrovské uniformní místnosti jsou neskutečně depresivní, stejně tak i bezstarostnost hlavního hrdiny. Závěr je krásným dovětkem a pochopením originálního názvu filmu, což ale nebylo těžké pochopit dříve. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Režisér King Vidor natočil mnoho scén v ulicích New Yorku se skutečnými lidmi, nikoliv s komparzem. Ve filmu se tak objeví opravdové autobusy, vlaky a dokonce i skuteční dopravní policisté. V jedné scéně přikazuje policista někomu do kamery, aby šel k němu. Tento pokyn byl ve skutečnosti adresován právě režiséru Vidorovi a štábu policistou. Vidor poté zakomponoval tuto scénu do filmu. (ČSFD)
Reklama