Plážoví povaleči

Výborné drama s tématem dospívání v Brooklynu a potýkání se s toxickou maskulinitou, které české prostředí nejspíš moc neocení. Film výborným způsobem zachycuje tápání puberťáka, který se teprve hledá, ačkoli na první pohled má jasno. Režisérka Eliza Hittman odvedla skvělou práci s mladými neokoukanými tvářemi a je docela možné, že o Plážových flákačích ještě uslyšíme. (09.11.2017)

Film o výrostcích flákačích , kteří je ubíjí čas. Shání „matroš“, okukuje holky, krade. Věčné téma, co si počít s nekonečnou volností prázdninového bezčasí a s pochybnostmi o vlastní schopnosti lásky, však Plážoví povaleči nikam neposouvají. Těmto snímkům se přezdívá citlivé, aby se nemuselo říci, že jsou prostě nijaké. Ani vyděračský motiv chlapcova umírajícího otce, ani kriminální prvky ve vypjatém finále nemohou zastřít, že vytvářejí pouhou záminku k další jízdě na vlně zkoumání sexuální orientace. Nejpřesněji vystihne podstatu Plážových povalečů hrdinova matka, když partičku vyzve: „Dělejte si to svoje nic někde jinde!“ Nic totiž zůstává ničím i pod obalem festivalového umění. (12.04.2020)

Přišlo mi, že se snímek hodně snaží o to, aby napodobil "Moonlight" a určil tak současnou podobu filmů, kdy se z kluka nebo dívky stává muž či žena. Jenže je to hodně podobné, hodně pomalé, na jednu stranu realistické, ale přitom to nedokáže zajít v zobrazovaném opravdu dál, jako kdyby bylo možné se až moc přiblížit pornu. Škoda. (16.01.2018)

Eliza Hittman pokračuje v prozkoumání probouzející se teenagerské sexuality, se kterým začala ve svém debutu Skoro jako láska (2013), natočeném z pohledu dospívající dívky. Plážoví flákači mají konvenčnější strukturu, a pokud jste již viděli pár festivalových dramat tematizujících homosexualitu mladistvých, zřejmě vytušíte, jakým směrem se vyprávění bude ubírat. Také postavy příliš hladce zapadají do škatulek známých z amerických indie dramat. Film je nejpůsobivější, když nechává promlouvat mužská těla a tváře (v čemž má blízko ke tvorbě Claire Denis), snímaná lyricko-naturalistickou 16mm kamerou francouzské kameramanky Hélène Louvart (viz např. Zázraky Alice Rohrwacher). Jako studie mužských těl v pohybu je film podmanivější a inspirativnější než jako další komorní coming outové drama o potlačované sexuální touze. 70% (02.04.2018)

Keby sa to volalo PLÁŽOVÍ GAYOVIA, mal by som s tým ako nič netušiaci divák menší problém, ale natočené by to bolo rovnako hrozne. Nemám vôbec problém zniesť občasný výlet do teplého sveta, aj keď som čakal skôr teplo na pláži... Dokážem pochopiť zvolenú formu - ak teda šlo o zámer a nie iba neschopnosť natočiť to lepšie - ale z tej okatej "nezávislosti" ma až hlava bolela, a celkovo to bola dosť rozvláčna nuda. Toto mohlo byť zaujímavé kedysi, ale dnes už máme na podobnú tému hromady lepších filmov. Nezabijem sa, že som to videl, ale mohol som sa tú hodinu a pol radšej povaľovať... - kdekoľvek. (05.04.2018)