Přízrak

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

Casey Affleck na začátku filmu zemře a zbytek příběhu (až na pár flashbacků) stráví pod prostěradlem a dělá ducha. První polovina je brutálně nudná (převládají dlouhé statické záběry, v nichž se toho málo děje, za vše mluví čtyři minuty dlouhá sekvence, v níž Rooney Mara pojídá koláč a vzlyká u toho) a ta druhá je zas hrozně zmatená a divná, protože se v ní hodně divoce skáče v čase. Jestli jsem to správně pochopil, tak jedině díky tomu, že mi to jiná postava ve filmu vysvětlila předem, a to ještě kdo ví jestli. V celém snímku je asi půltucet geniálních nápadů, každý z nich je ale využit jen okrajově a následně smeten ze stolu. Je to škoda, silná atmosféra totiž snímku rozhodně nechybí a jako festivalová bizarnost to funguje, leč z hlediska filmového se Přízrak zoufale rozpadá a smysl byste v něm hledali marně. (02.07.2017)

Do poloviny filmu vcelku nudná záležitost, která až přespříliš natahuje každou svou scénu. Po té polovině ale příběh nabírá na obrátkách a s ním i střih, děj a postavy. Jakoby tvůrci měli scénář na krátkometrážní film, a tak se každou scénu pokoušeli natáhnout jak to šlo. Výsledek je tak průměrný film, který se těžko dere pod diváckou kůži. Místy se mu to daří. Bohužel ale, i tak jsem byl jedním z duchů, který sledoval cizí lidi a bylo mu jedno jaké vztahy mezi nimi jsou. 55% (12.12.2017)

Tak tenhle minimalistický artový kousek jsem si užil naplno. Beru zpět, že v posledních letech nevznikla žádná pořádná duchařina. „Tebe tu něco drží, že se nechceš stěhovat, viď?" A vskutku, něco ano, to ale zjistí divák až na konci. Místy uhrančivá hudba, výborná kamera, statické záběry, kdy se jeden přistihne, jako by byl v roli voyera, a čas. Jedna z pro mne nejúžasnějších scén je moment, kdy duch se ocitá na staveništi, následně v ultramoderní budově a kráčí vstříc vzdáleným neonům futuristického města. A pak samozřejmě úplný závěr. Pootevřené dveře napoví........je čas jít. Krásné. (14.12.2020)

Neskutečně emocionální cesta časem a místem, na které nás provází smutný duch v bílém prostěradle. Ukázal nám, jak moc je těžký vyrovnat se s tím, když vám zemře někdo blízký. Režisér David Lowery díky kameře, soundtracku a hlavně svojí režii, vytvořil těžkou artovku s dlouhými záběry a minimem dialogů, která ovšem dokáže říct mnohem víc, než jakýkoliv jiný film, co se letos objevil v kinech. Závěrečná pointa člověku vžene slzy do očí, zmrazí a nechá ho čumět několik minut do prázdna, během kterých si uvědomíte, že je to všechno jenom o čase … 10/10 (20.09.2017)