Velmi temné období

Keď sa snímku, ktorého príbeh sa opiera o tragickú udalosť a následnú transformáciu osobnosti, nepodarí zasiahnuť diváka, jeho emócie zostanú až na pár pasáži, prevažne bez výkyvu, zrejme len ťažko možno očakávať, že naplní svoje ciele. Škoda, že to nevypálilo ako taký “Alpha Dog”, ktorý síce nie je spracovaním úplne podobný, no tématicky by sa “možno” mohol mierne zrovnávať. “Super Dark Times” je dobrou voľbou, no rozhodne nie výbornou. Inak musím povedať, že Owen Campbell zvládol svoju úlohu na výbornú. Človek by ani nepovedal, že to “iba” hrá .. (13.12.2017)

Celovečerní debut Kevina Phillipse podle scénáře jeho dlouholetých přátel Bena Collinse a Luka Piotrowskiho bývá často popisovaný jako dospělejší a ponuřejší variace na Stůj při mě. Přestože se tvůrci tomuto přirovnání brání, není těžké vidět mezi filmy paralely. Oba pojednávají o čtveřici nerozlučných přátel, kteří v průběhu vyprávění postupně dospívají, oba jsou zasazené zdánlivě nostalgicky do doby, v níž tvůrci sami vyrůstali, a v prvé řadě se oba zaobírají přátelstvím, šikanou a koncem dětské nevinnosti. Ovšem zatímco Stůj při mě melancholicky konstatuje, že nejlepší přátele má člověk ve dvanácti, Velmi temné období ukazuje, jaké traumatizující zvraty může nabrat dlouholeté kamarádství během puberty. Phillipsův film přátelství neidealizuje, ale se zaměřuje na to, jak se kdysi úzký vztah dvou mladíků, kteří si každý mysleli, že o tom druhém vědí všechno, proměňuje právě v souvislosti s tím, jak se během mentálního i sexuálního zrání, mění osobnost každého člověka. Vyprávění k tomuto procesu přidává jako katalyzátor tragickou událost, která otřese zažitými jistotami a vyplaví na povrch pubertální nejistoty a úzkosti. Současně film podnětně zpřítomňuje, že pravé rozhraní mezi dětstvím a dospíváním přichází na střední škole, kdy se stále ještě nevyspělé uvažování neblaze prolíná s tužbami vyvolávanými náklonností k (nejen) opačnému pohlaví. Velmi temné období se odehrává v polovině 90. let, což bylo pro tvůrce důležité jednak z osobních důvodů, neboť tehdy sami dospívali. Díky tomu mohli do vyprávění zakomponovat spoustu dobových detailů vztahujících se k pubertě – počínaje soukromím bezdrátových domácích telefonů až po sledování zakódovaného signálu kanálů pro dospělé. Současně ale také 90. léta pojímají coby období konce nevinnosti v americké společnosti. Za zlomový moment pak považují masakr na Columbine a následnou proměnou postoje veřejnosti vůči násilí a mládeži. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Drogy a videohry jsou špatné, áno? Nebýt samoúčelných pasáží nočních můr (především té "Lancelot, Ginevra a Excalibur") a závěrečné patnáctiminutovky, která je nezasloužená, přichází odnikud, je jak z jiného filmu a hledá laciné žánrové cesty "jak z toho ven" namísto dosavadní sofistikovanosti úzkostí dospívání, tak by se jednalo o debut, jakých se nezjevuje několik do roka. Atmosféra, postavy, obsazení, nasnímání, mluvou i vztahy uvěřitelní devadesátkový náctiletí, to vše jsou ovšem atributy tohoto "puberťáckého Farga", které z něj přeci jen dělají počin hodný pozornosti. (03.01.2018)

Pomerne slušná dráma o dvoch najlepších kamarátoch, kde jedna nepríjemná nehoda spôsobí trhlinu v ich priateľstve, následkom čoho sa obaja zmenia a už nikdy veci nebudú také, ako predtým. P.S. By ma zaujímalo, čo má Owen Campbell za problém. Už v As You Are sa mi so svojim ksichtom zdal divný a inak tomu nebolo ani teraz, ked' sa zdráhal pobozkať tú rozkošnú Allison. (07.10.2017)

Rozjelo se to parádně, pak se to přirozeně přehouplo v soustředěnou psychologickou sondu aby se to následně v závěru sice uvěřitelně, ale trošku zbytečně přeladilo na čistě thrilleroidní vlnu.... Ale vůbec to není špatné. Vztahy mezi postavami jsou kvalitně nadhozené. Některé scény jsou nepříjemné. Jiné zase překvapivě empatické.... Někde mezi 3 a 4 (14.01.2018)