Město radosti

Zatial som Joffého filmy nevidel, takze nemam s cim porovnavat. Myslim si, ze pohlad na chudobnych ludi bol natoceny zaujimavo, ale chvilkami je mozno dej trochu zdlhavy, mozno stacilo trosku viac zastrihnut do filmu. Morriconeho hudba opät uzasna, k tomu netreba komentar a P. Swayze sa snazil a myslim si, ze to zahral celkom slusne. Art Malik znamy z filmu Pravdive klamstva v ulohe teroristu si tu zahral opät zaporaka.......27.04.2008 (27.04.2008)

Je to na jedné straně film, který chce komunikovat s divákem prostřednictvím netradičně zvoleného tématu, ale přesto nepředloží vše, co mohl. Zbytečně šetří tam, kde šetřit neměl, a to hlavně po myšlenkové stránce. Počáteční otevřený přístup k divákovi se mění ve velmi pasivní zážitek a režie se jen omezí na několik plačtivých scén, které jsou dobře zrežírované a zahrané. Herecké obsazení mělo na víc a to nemluvím o slavném režisérově jménu, který po obsahové stránce hodně idealizoval problémy v jednom chudém městě. Po skončení filmu jsem nebyl schopen vybavit si jedinou scénu, o které bych mohl prohlásit, že byla super. (27.12.2010)

Kdybych to měl hodnotit jenom podle kvality hlavního příběhu toho amerického doktora, asi bych byl příkřejší (inu, Šwejzý je Švejzý a Kalkata není taneční parket nebo Road House). Ale v tom filmu je toho mnohem víc a kdo někdy byl v Indii, tak ví, že tu spousta věcí docela dobře sedí. Život lidí na totálním dně, kteří prodají i mléko pro batole, protože prostě nemají ani za co jíst. Lidi s leprou. A taky lidi, co lidem s leprou čas od času přijdou podpálit barák. Mafie, která se neštítí fakt ničeho, protože lidský život tady nemá valnou hodnotu. Chlap, co pláče štěstím, protože dostal job, kde může běhat jako rikša za pár halířů... A přesně kvůli těmhle věcem jsem šel na 4 hvězdičky. a samozřejmě taky kvůli Enniovu soundtracku. (30.12.2018)

Po drásavých Vražedných polích a vynikající Misii pohořel R.Joffé s tímhle sentimentálním příběhem lékaře, který najde sám sebe uprostřed špíny kalkatského chudinského slumu. Pokud nepomáhá ani hudba osvědčeného E. Morriconeho, pak P. Swazye (který se zřejmě toužil přehrát z tanečníka do charakterních rolí) to už teprve nevytrhne. Viděno kdysi dávno v téměř prázdném kině, zato s přitažlivou slovenskou přítelkyní. Film byl její výběr. (15.02.2007)

Ani jsem si neuvědomila, že jsem to viděla již někdy dávno, ale vůbec nevadilo. Vítám jakoukoli příležitost se podívat alespoň přes obrazovku do Indie, tady Patrick Swayze můj oblíbený sympaťák (z Ducha a Hříšného tance), než se z něj v průběhu let stal slizký seladon. Boj dobra se zlem, žádné intelektuálštiny vše s nádechem Bollywoodu - nemělo to chybu. (14.11.2008)