Bokeh

Já tyhle příběhy ve stylu "poslední člověk na zemi" prostě miluju. Je to zajímavé hlavně v tom hledisku, že chcete vědět, jak se to vyvine. Tohle je zase trochu jiné pojetí, spíše vztahové, romanticky dramatické, ale je funkční, a i když vás finále nenaplní, podařilo se obrazově dobře využít islandské lokace. (27.03.2017)

Island je bezesporu nádherný kousek světa a jeho přednosti tu byly zdařile vychváleny až do nebes, ale přeci jenom to na cestopis bylo trošku dlouhé. Příběh sám o sobě prakticky nulový a ať se mi tvůrci snažili namluvit cokoliv, tak to vždy skončilo u obyčejné ponorky a faktu, že člověk je společenský tvor. A to není nic objevného. Ústřední dvojice, byť sympatická, tady de facto neměla nic moc co hrát a ze všeho nejvíc asi naštve samotný konec, který je........no.......bez konce. Kdyby se tam objevila vogonská flotila a nechala celou Zemi bouchnout kvůli stavbě intergalaktické dálnice, bylo by mi to milejší. Hlavně za Island 40%. (14.04.2017)

SPOILERY Hodně špatný film s neujasněnou koncepcí. Respektive ano, myšlenka je jasná, postmoderní a podobně povrchní. Polemika s Bohem a o světě, v němž můžeme žít každý den a užívat si ho, nebo to rovnou vzdát, protože život přece stejně vede ke smrti, takže je vše jedno. Určitý fatalismus, odevzdanost a částečný nihilismus. Snaha žít, rvát se s přírodou, jít dál i přes problémy, jež byla dána generacím lidí v minulosti, je zde degradována na únavu životem a moderními výdobytky. Vždyť říkám, povrchní vidění světa. Kdyby se alespoň pokusili založit rodinu, mít dítě... náznaky pokusu o přežití tam jsou (stavba generátoru, vodovodu), ale zcela upozaděny, jako něco nicotného. Dokonce chybí i myšlenka, že je fajn, že máme alespoň sami sebe, že máme jeden druhého. Vše je podřízeno onomu nihilistickému a bezradnému pohledu na světa život. Jinak film samotný trpí i scenáristickou neujasněností. Když si vezmete obdobnou sci-fi Quiet Earth, tam je podobná premisa jen podkladem k dalšímu jednání postavy (a posléze postav) a vede ke skutečně překvapivé pointě. Zde se objeví premisa, a hned je hozena pod stůl, aby ji nahradil hodinový dokument National Geographic o krásách Islandu. A do toho stále hraje ta strašná a posléze kolovrátková hudba. Člověk z toho opuštěného města nemá ani nějaký pocit - na rozdíl od Quiet Earth (a jiných, podobných snímků), kde prostě běhá až mráz po zádech. Jinak mi to i logicky přijde v některých ohledech nesmyslné - to pátrání po internetu a pomocí televize vzdali až moc brzy. Co když někdo další ve světě nahodil nějaký status na Facebook? A co rádio - jak rozhlas, tak radiostanice, třeba ty na letišti? (Vůbec taky nechápu, proč nezkusili si pustit nějaké DVD, číst knížky, zkusit i jiné možnosti zábavy.) A co to bylo kurňa za divnou katastrofu, že lidi jo (s výjimkou jich dvou, vlastně na chvíli tří - a proč zrovna jich dvou/tří?), ale zvířata ani ťuk? A starý islandský rybář, který mluví plynně anglicky a vede filozofická moudra? Ale no tak, new age už není moderní. (25.05.2017)

Bokeh vaše cinefilní uspokojení nezasáhne důmyslně vystavěnou narativní strukturou, ani stylisticky výrazným autorským rukopisem. Je to především tematická rovina, která vstupuje do popředí. Bokeh totiž vyvolává spoustu otázek. A v konečném součtu není na škodu (ze subjektivního hlediska), že v podstatě na žádnou z nich neodpoví, prim tu totiž hraje to, že diváka načrtnutými otázkami naprosto vtáhne do fikčního světa svých postav a ten tak jejich jednání porovnává s tím, co by on dělal v danou chvíli. Co byste v takové situaci dělali vy? To je v podstatě určující otázka, na které film staví. Více ZDE (30.03.2017)

Pre väčšinu divákov bude tento film asi nudný a prázdny, pretože okrem prechádzok 2 ľudí po vyľudnenom Islande sa tu iného moc nedočkajú, kompletný „dej“ je predstavený v traileri a ďalej sa nerozvádza, odpovede na žiadne otázky sa nedostavia a aj samotné sci-fi zaradenie je trochu zavádzajúce a zodpovedá mu asi tak 1 sekundový záber, ktorý nikomu nič nepovie. Kto však má rád napr. hypnotickú tvorbu Terrenca Malicka a má chuť jednoducho vnímať audiovizuálny pôvab, kde je snáď najzásadnejšou otázkou to, čo by tu robil divák sám, tak si to môže užiť. (26.03.2017)