Země jahod

Vůbec mě nepřekvapuje, že se podobného tématu chopili zrovna Švédové. Ti mají svými filmy vždycky poměrně blízko k sebekritice. Zde je od začátku dost zajímavé sledovat jak chování Švédů, tak chování Poláků. Na oba byste toho našli víc než dost, takže Vás důsledek v závěru filmu ani moc nepřekvapí. Horší je, že nevím, jestli z toho filmu vůbec plyne nějaké ponaučení. Podle mě to není úplně o národu, jako spíš o prostředí. Nicméně z toho filmu je hrozně vidět, jak se Švédi vykazují jako určitý nadnárod na rozdíl od Poláků. U Poláků je zase těžký je brát líp, když půlka hereckého komparzu hrají hooligans z FC Katowice. No...tyhle srovnání národů ve filmech mě vždycky hrozně baví... (28.12.2017)

Od Wiktora je to tak trochu kopání do vlastních řad, ale tentokrát si myslim, že málokdo bude mít problém fandit Romeovi a Annelii...a vůbec Polákům obecně (Stale bez kasy, to my Polacy). Takový moderní otrokáři, jsem rád, že jsem se nakonec rozhod ject válet si šunky do emeriky jako plavčík, místo abych se někde lopotil na poli. PS: Počet záběrů bez větrných elektráren: 0. #kviff (80%) (07.07.2017)

Po dlouhý době zase film, který se mi hodně hluboko vryl do paměti. Líbilo se mi to prostředí a různorodost hlavních aktérů. V málokterým filmu můžete slyšet hned tři jazyky. To mě hodně bavilo. Hlavní herecké dvojici to moc slušelo. Škoda, že to tady na čsfd vidělo a hodnotilo tak málo lidí. O tomto filmu by se určitě mělo vědět víc. Ráda se někdy podívám znovu. 95%. (16.11.2017)

„Zavři oči. Jo, zavři oči. Když seš sama a nikdo tu není. A je tma. Nemyslíš, že někdo stále slyší tvoje myšlenky? I když tu nikdo není?“ - „Ano.“ - „Pak víš, že nejseš sama. Někdo tě vidí.“ Sice film vypráví o přezíravosti Švédů vůči Polákům, ale dalo by se to velmi lehce aplikovat i na jakýkoliv jiný východoevropský národ (včetně Čechů). Ale Poláci tomu svým chováním rozhodně nepomáhali, právě naopak. A na pozadí téhle vzájemné nevraživosti a čistě pracovního vztahu (sbírání libovolných plodin) spolu s krédem „Vyděláme si a vrátíme se zpět do Polska, jo?“ začne zakázaná romance. A mě bavilo to velmi opatrné, nejisté a pomalé oťukávání spolu s kulturní i částečnou jazykovou bariérou (ti 2 mají alespoň angličtinu). Jejich křehká, tajná láska musí brzy čelit výzvě, na kterou ještě nejsou připraveni…Závěr byl pěkný, jakkoliv třeba naivní, a divák si může domyslet, jak by to asi pokračovalo, ale sem pasoval. Byl jako z jiného světa, lepšího a hezčího, takového, jaký by měl být, i když není. Proto nebudu tak přísný a dám filmu solidní 4*. (29.07.2023)

Príbeh odzrkadľuje kontrasty bežné v ktorejkoľvek krajine sveta – tých, v maringotkách a tých, za hrubými múrmi svojich domovov. Wojtek nie je zlý chlapec, ocitne sa ako podradný brigádnik - zberač jahôd v bohatšej krajine. Naskytá sa nám príbeh nerovnej lásky, tej nežnej, objavujúcej, keď stačí krivý pohľad alebo nevhodne zvolené slová a mladý človek má v sebe zlosť na všetky nespravodlivosti tohto sveta. Film mi pripomína 90-te roky, keď sa nám otvorili hranice a prvýkrát sme sa dostali do západnej cudziny. Maliny s nami oberali aj domáci, ale na rozdiel od nás, ktorí sme si prišli ako študenti si zarobiť prvé vlastné libry, oni to mali ako letný kemp a zárobok im stačil na pivo. (18.09.2023)