Trápení

kluci ! kam jdete ... na dálnici koukat na naklaďáky Ach jo tak táto Kachyňova prvotina vyvolala vo mne nostalgicke spomienky na roky v ktorých sa točil tento film, a ked sme v dedine postávali (alebo blbli) pri hlavnej ceste a rátali sme počet nákladných aut prechádzajúcich okolo nás. V sobotu to bývalo tak 6 -7 aj to isli s drevom z lesa na vlakovú stanicu. Film nádherne vystihuje obdobie v ktorom sa dej odohráva so špecifickým zameraním na dušu a city mladéej Lenky. (09.12.2020)

Presto, ze mam ke konim spise negativni vztah, me tento film velmi zaujal. At uz laskou male holky (vyborna Jorga Kotrbova) ke zvireti, tak hlavne pribehem a zpracovanim. Kachyna mel neskutecny cit a smysl pro detail a po technicke strance nebyl v nicem horsi nez Vlacil. Nadherne plasticky obraz, dobra hudba. Nemam co vytknout a Trapeni povazuji za jeden z nasich nejlepsich rodinnych filmu... (07.07.2012)

Musím vzdát hold Karlovi Kachyňovi i Josefu Illíkovi. Vím jak Kachyňa jako studovaný kameraman dbal na obraz. Tento film není příliš známý, ale jeho obrazová stránka je mimořádná. Herci jsou naprosto civilní a přesvědčiví. Jorga Kotrbová, kterou miluju ve filmu Utrpení mladého Boháčka, ukazuje, že měla mimořádný talent už od dětství, (09.10.2015)

Herecký debut mladičké Jorgy Kotrové. Jde nejen o úžasně poetický snímek (s řadou dokonalých záběrů kamery), ale i lidsky silný příběh o sblížení odvážného děvčete s klučičími rysy s týraným koněm. Lenka si díky svému temperamentu lépe rozumí s kluky než holkami, za což sklízí posměch. Ale nezdá se, že by to nějak těžko nesla. Co ji ale trápí je, když vidí, jak lidé na statku zachází s vraníkem jménem Primus. Ten je hodně divoký, ale zdá se, že není zlý. Jen na vlastní kůži až příliš pocítil bič. Lenka má sice ze začátku k Primusovi respekt, ale postupně se k němu dokáže přiblížit jako nikdo jiný. A tak je nakonec trápení konec. (30.04.2017)

Na pozadí budovatelského filmu natáčí Karel Kachyňa lyrický příběh o pubertě, o konci dětství, o době hledání, nejistoty, transformaci citu. Klukatá hrdinka Lenka, které už nestačí hrát si ,,na pokoje", naváže silné citové pouto s vraníkem Primem (ve vztahu k němuž si kompenzuje budoucí mateřský pud). Čistý příběh je jedním z mnoha pro Kachyňu tak typických poetických snímků točených z perspektivy dětských očí a je až s podivem, jak ryze dívčí je tenhle film dvou výrazných mužských tvůrců, totiž pana Kachyni a pana Procházky (a to i při vědomí faktu, že jde v podstatě o ohlas francouzského filmu Crin-Blanc, tedy Bílá hříva, který je nakonec přímo citován i v Trápení, když sekvence z něj sleduje Lenka s rodiči na domácím černobílém televizoru). Jasná je jedna věc, totiž že únik do dětství umožnil tvůrcům obejít schematismus dobových budovatelských filmů z kolektivizované české vesnice... (29.11.2013)