Oko ďábla

Snimek, ktery stal u zrodu gialla jako takoveho. Pribeh vasnive ctenarky detektivek Nory zacina jejim prijezdem do Rima za nemocnou tetou. Tady se mozna stava svedkyni vrazdy. Proc mozna? Protoze po prozitem soku a neustalem ujistovani okoli, ze se ji to vse jen zdalo zacina i ona verit, ze se stala obeti halucinace. Aby znovu nabyla klid a pohodu rozhodne se Nora pobyt nejakou dobu v byte sve nove pritelkyne Laury. Postupne zjistuje, co se tenkrat v noci vlastne stalo... Pribeh je spravne tajemny a i pres to, ze je film cernobily (u Bavy to muze byt nevyhoda) kouka se na nej moc pekne. Na to, o jaky jde zanr a rezisera me prekvapilo pomerne velke mnozstvi vkusneho jemneho humoru, spojeneho predevsim s postavou, kterou hraje mladicky John Saxon, pozdejsi otec Nancy Thompsonove . (22.05.2005)

Snímek jenž definoval žánr gialla. Na filmu je dobře vidět, že se režisér nechal hodně inspirovat Hitchcockem (Muž, který věděl příliš mnoho ), jako pak i další režiséři tohoto žánru. Bohužel mě, na rozdíl od svého zámořského kolegy, nedokázal režisér vtáhnout atmosférou do děje. Mario k tomu hold potřebuje barvičky, jak jsem se přesvědčil později. Menší zásluhu na kažení atmosféry májí také "vtipné momenty", které se do toho žánru absolutně nehodí. Ale abych jen snímek nehanil, režisér si vybral moc pěkné exteriéry, do kterých ho zasadil a hudba snímku také ostudu rozhodně nedělá. A navíc, a to je to nejdůležitější, vytvořil Bava tímto snímkem základní kámen žánru gialla. Díky za to!!!!! PS:Od Bavy raději doporučuji o třídu lepší Blood and Black Lace. (09.02.2009)

Prvé giallo, resp. niečo na pomedzí noiru a gialla. Spôsob vyrozprávania príbehu cez vstupy rozprávača je síce trochu naivný, no príbeh by obstál aj v neskorších giallo filmoch. Čo je ale na filme najúžasnejšie, to je Bavova réžia, konkrétne úžasná kamera a neskutočne nasvietené scény. Jeden z najkrajších čiernobielych filmov, čo som videl. Číra slasť pozerať. Toto s prehľadom tromfne aj vizuálne najvychytenejšie americké noirovky. (21.09.2016)

Oficiální počátek gialla jako filmového žánru, ale vlastně jen úplně typický film-noir. Reaping the Hitchcock se vším všudy - hra světla a stínu, zápletka, dokonalá gradace, finále, voiceover, zamčené dveře, vášnivá čtenářka detektivek a psychicky labilní charaktery. Kdyby se nemluvilo italsky, asi by mě nikdo nepřesvědčil, že to Bava neukradl Hitchcockovy ze sejfu. Pocta dovedená k dokonalosti. A ten vtip na konec je neskutečně nadčasová pecka. (29.08.2009)

Skrz na skrz nadpriemerný thriller, ktorý miestami buduje štýlovú atmosféru a napätie takmer hitchcockovského strihu, no občas skĺza do poloamatérizmu, čo sa prejavuje mj. na polovičatosti niektorých scén a kolísavej kvalite scenára. Letícia Román je v hlavnej úlohe skvelá. Štvrtá hviezdička za rozuzlenie, ktoré je čistokrvným šialenstvom, a podobne psycho záver, ktorý celkový dojem posúva niekde úplne inde. 80% (26.12.2013)