Reklama

Reklama

Sbohem děcáku

  • angličtina Bye Bye Children's Home (festivalový název)
Dokumentární
Česko, 2017, 92 min

Téměř celé své dětství vyrůstali v ústavu. Nemají domov, nemají rodinu, netuší, kde budou bydlet a jak si budou vydělávat. Lukáš chce být slavný hip hoper, Simona plánuje jít na operaci změny pohlaví, Jarda by chtěl mít velkou rodinu. Dokumentární film sleduje časosběrnou metodou příběhy tří dětí, které opustily „děcák“ a staví se na vlastní nohy. Sledovali jsme jejich cestu více jak čtyři roky. Měli stejnou startovní čáru, ale jejich cesty nabraly strmý a odlišný směr. Jak se sotva plnoletý člověk bez zkušenosti života v rodině dokáže zařadit do společnosti? Snažili jsme se zaznamenat klíčové okamžiky na jejich cestě, zásadní rozhodnutí, pády i vítězství. Často stále se opakující a bolestnou variaci na touhu někam patřit. Lze odpustit své matce, která v dětství tolik ublížila? Jak silné je krevní pouto? Dokáže se ani ne osmnáctiletý kluk proměnit v zodpovědného otce, který uživí rodinu? Je vůbec možné zbavit se od mala přisuzovaných nálepek jako je „problémový cikán“ a nepropadnout se do pekla závislostí? Dokument reflektuje problematiku ústavní péče v České republice, která je na předním místě v Evropě v počtu dětí umísťovaných do ústavů, téma romské identity a rasismu, ale také téma identity obecně. Jak se člověk, který je na světě už od dětství úplně sám, a ještě k tomu se odlišuje barvou kůže, musí naučit v naší společnosti žít a přežít? (Artcam Films)

(více)

Recenze (20)

hous.enka 

všechny recenze uživatele

Má na výchovu dítěte větší vliv prostředí, kde vyrůstá, anebo je spíše ovlivňováno svou genovou výbavou? Hana Ludvíková nabízí svůj pohled na problém a není to nikterak optimistický pohled. Jsou vlastně dva způsoby, jak vyjít z děcáku: buď budete svou novou rodinu milovat a budete makat jako šroub, nebo se z vás stane podivná existence ztracená ve světě dospělých. Ať už je to ale jakkoli, dítě má vyrůst ve fungujícím a prospěšném prostředí a instituce rodinu nahradit nemůže a ani nechce. Časosběrný dokument o třech dětech z děcáku, kteří film začínají pár měsíců před oslavou osmnáctin, je skvělý nápad. Doufám, že autorka děti dál sleduje a za pár let dá dohromady další film. Všem třem hrdinům držím palce, ať najdou svou cestu. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Extrémně působivé osudy ztracených lidí, ale co je cílem tohohle dokumentu? O systémovou změnu neusiluje a nemůže - nezobrazuje nefunkčnost společnosti, spíš nefunkčnost těch jednotlivých lidí, aniž by se dalo poukázat na to, jak za tuto poruchovost může systém a o jakou jeho změnu by se tedy mělo usilovat... V důsledku toho začarovaného kruhu jde dojít leda k tomu, že to je nevyhnutelné, protože absence rodičů "musí" vést k téhle zkratovosti - což je sama o sobě nebezpečná zkratka skoro vybízející ke zlomení holi nad těmi lidmi, jejichž štěstí je opravdu jen tím - štěstím, že se objeví náhodný léta ztracený strýček, co je najednou zaměstná. A přestože vím, že rozhodně nešlo o záměr tvůrců, v důsledku vlastně nejde dojít na základě pořízeného materiálu k jinému závěru, což mě svým způsobem děsí, i když nejde říct, že by šlo o nějakou lež. Ale jakkoliv bylo fascinující ty lidi sledovat a filmařsky je to velmi povedené, nemůžu se zbavit dojmu, že šlo opravdu jen o voyeurství, senzaci, vzrušení. Sám jsem z toho zmatený, protože mě ten film "bavil", považuju ho za dobře natočený a sestříhaný (byť bez audiovizuálního citu Kokeše v Nic jako dřív). Ale právě to považuju zároveň za problém - krom této fascinace to nic nenese a nic z něj nejde vyvodit. Umím si představit dát tomuhle filmu prakticky jakékoliv hodnocení a přídomek od vynikajícího výkonu po tvůrčí selhání. ()

Reklama

nirvanafan 

všechny recenze uživatele

Tohle je dokument, který ukazuje každodenní realitu lidí, co vyrostli vlastně ne tak daleko ode mě, ale přesto to působí jak z jiného světa. Netvrdím, že se aktéři tohoto dokumentu chovali vždy férově, ale je hrozně lehké soudit někoho, pro koho je například tak jednoduché ocitnout se na ulici. I když se člověk snaží, funguje a chce, aby jeho život nějak vypadal, bez té oporné sítě, kterou tvoří rodina, to musí být extrémně těžké. O to větší klobouk dolů před Járou, který se k tomu, že se mu v tak brzkém věku narodilo dítě, postavil jako chlap a je živoucím důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Bohužel ne každý ale zdění i jeho hyperpozitivní náturu :D Každopádně snímek je natočen velmi kvalitně. Na dokument má ohromný spád a chytře zvolené časové úseky spolu se střihem udržují diváka v napětí, co se stane dál. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Režisérka si dobře vybrala ústřední postavy, obzvlášť od Simony se dalo čekat snad cokoliv, navíc se zdála v každé situaci, že jí je nejlíp za celý její život. Ale žádnou obecnější výpověď o lidech opouštějící dětské domovy tu nevidím, jen prostě osudy tří konkrétních mladíků, které prostě jen začaly na stejném místě. Dobře natočené i sestříhané, ale nic navíc. ()

klukluka 

všechny recenze uživatele

Poctivý časosběrný dokument á la Helena Třeštíková. Hana Ludvíková sleduje 3 děti, které opouštějí brány dětského domova - 2 Romy (Lukáš, Simona) a Járu. Zatímco Lukáš a Simona jsou problematičtí, Jára si v životě vede až neuvěřitelně dobře. Sotva vylezl z děcáku, musel se začít starat o přítelkyni se dvěma dětmi (mohly a nemusely být jeho). Jára to neřešil, ne že by byl hloupej, ale právě naopak - je to mimořádně inteligentní kluk, pohodovej, pracovitej, rozumnej - pro mě naprostý zjevení. V jeho věku to dávat takhle...smekám, pane, jsi borec. To Lukáš je jiná káva, peklo v jeho podání budou vždycky ty druhý, je mi líto jeho Janičky, která při něm stála, i když bydlel na ulici. Za to se jí odvděčil tím, že se odmítá hlásit k dítěti, který s velkou pravděpodobností přivedla na svět s jeho patnáctivteřinovou dopomocí. Simona aka Robin se nechá i přeoperovat, jen aby nemusela normálně fungovat. Rád se jí omluvím, pokud se ukáže, že to byla alfa a omega jejích problémů, v tomhle případě ale ten pocit rozhodně nemám. Doufám, že se dočkám pokračování, tenhle šmíráckej formát mám rád a hlavní aktéry jsme opouštěli ve věku, kdy se jejich životy mohou ještě pořádně zašmodrchat. Jardovi přeju jen to nejlepší, má můj velkej respekt, upřímně říkám, že na něj nemám. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (1)

  • Film byl promítán na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017. (arajnoha)

Reklama

Reklama