Cukrář

3* Mám rád vztahová dramata, mám rád gay filmy, ale nemám rád takové, když nerozumím chování a pohnutkám hlavního hrdiny, což mě vždycky dost irituje. A tenhle film je tou pravou ukázkou - možná je chyba u mě, ale jak jinak hodnotit než subjektivně. Pokud však chtěl režisér jen upozornit jaké to má následky, tak potom to nějaký smysl má ... pro ostatní. Jinak komorní provedení filmu včetně hudby je kvalitní a umocňuje tak emocionální náladu filmu. Nedílnou součástí filmu je i silný vliv náboženství na chování postav, ale v Izraeli to ani jinak nejde. Tři hvězdičky neznamenají velké zklamání, ale ani chuť si někdy film zopakovat. Navíc jsem měl pocit, jako bych už něco podobného viděl. Své diváky si ale určitě najde. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.08.2018)

Velice dobře zpracovaný snímek. Film hodně vsází na trochu depresivní atmosféru, kdy přímo vybízí k tomu, aby se divák vcítil do hlavních postav, což se u mě podařilo. Místy mi bylo až nepříjemně úzko. Herci zahrály své role s přehledem, a to především Tim Kalkhof, protože ty scény, kdy kamera zabírá jen jeho a on bojuje se svými vnitřními pocity...skvělá práce. Docela zajímavé je i to, jak málo hudebního podkresu ve filmu je a rozhodnutí film vést ve třech jazykových variacích také nebyl špatný nápad. Film pak působí o to více reálněji. Rozhodně dobře odvedená práce po všech směrech. (10.01.2019)

Trochu jiný pohled na queer problematiku. 1) 36letý scenárista, režisér a koproducent, homosexuál Ofir Raul Grazier používá ve svém celovečerním debutu hodně filmové prostředky - prodloužené záběry, zoomování, zvýrazněné zvuky, omezené dialogy. 2) Jisté (menší) napětí provází diváka po celou dobu, pokud si ovšem nepřečtete přespoilerizovaný obsah filmu. 3) 30letý Tim Kalkhof (cukrář Thomas) rozhodně není můj typ, ale v roli špatný nebyl. 4) Spoiler. I když chápu pohnutky, které vedly Thomase k cestě do Izraele, sám bych se tak určitě nezachoval. 5) Grazier se rozběhl po poli hned za několika zajíci: homo vs. hetero, věřící vs. nevěřící, vše okořenil ještě vztah Němec vs. Izraelita. Naštěstí očividně má vkus a tak tento cukrářský eintopf se dá celkem dobře sníst. (09.07.2018)

nenáročný scénář a dobře vybrané téma.Na tohle lze spolehlivě přitáhnout diváka.I v knihách.V první půli jsem si říkala že se to konečně obejde bez otevřených záběrů sexuality mezi dvěma muži - nestalo se tak.Nejsem puritán,ale vadí mi to i mezi mužem a ženou.Konec konců jde o příběh a tyhle pikantnosti jsou jen podbízení.Myslím,že diváci nejsou troubové a leccos si představí a domyslí sami!Jinak zde se musí ocenit výběr interiérů a famozní exteriéry a výborná kamera.Citlivě vybraná hudba. (10.09.2018)

Cukrář je sladkobolný a mnohavrstevný příběh, kterému se však daří velmi dobře držet základní dějovou linku. Právě postupné sloupávání jednotlivých vrstev příběhu vylučuje jeho plochost a prvoplánovost. Počáteční syrovost mě zaskočila zcela nepřipravenou a mile mě překvapila zvídavost, s jakou film testuje hranice univerzálně lidské i kulturní. O tom svědčí i fakt, že snímek vznikl v izraelsko-německé koprodukci. Hranice - jejich neviditelnost, křehkost a úzká provázanost se vztahovostí – utváří hlavní rámec filmu. I přesto, že by nejspíš mnoho z nás zůstalo do konce svého života jen u pouhých přestav a domněnek, Thomas se s nimi nehodlá spokojit a jedná. Pokračuje dál ve hře, kterou měl rozehranou s Oranem, přičemž obětí téhle hry je (stále) nic netušící Anat. Thomas se stává vetřelcem v její rodině, všudypřítomným voyeurem využívajícím jakékoli příležitosti k tomu, aby mohl zjistit něco víc o Oranově skutečném životě … jeho druhé identitě, která mu zůstala skryta. Tohle je zkrátka cesta, jak se Thomas vyrovnává s Oranovou smrtí, je to jeho způsob truchlení. Jenže celý příběh se začne zamotávat a pro Thomase je čím dál tím těžší tohle klubko manipulací rozmotat. Obzvlášť těžké to je ve chvíli, kdy tyto (původně sobecké) Thomasovy záměry vyústí v něco nového a nečekaného. Z tohohle se zkrátka nepůjde vykroutit trapným „vždyť ses neptala.“ Možnost propojení s mrtvým Oranem (tím třetím) prostřednictvím Anat se totiž postupně jeví jako iluzorní, protože vždy můžeme potkat „jenom“ toho druhého. A tohle je ta hranice, na kterou si potřeboval Thomas sáhnout. Ani Anat však není bez poskvrny – ve své kavárně, která má certifikát košer podniku, zákazníci rozhodně košer zákusky neochutnají. Většina z nás zkrátka nějakým způsobem manipulujeme s realitou pro svůj vlastní prospěch. Proč se ale měla Anat setkat s Thomasem? Možná proto, aby oba lépe pochopili to, kým skutečně jsou. Thomas v sobě odkyl nečekané emoce a Anat se mohla v Berlíně konečně nadechnout čistého vzduchu, který není zatížený pravidly židovské tradice. Za pozornost však stojí i rozpracování Oranova dvojího života, který je do značné míry důsledkem kulturního tlaku a částečně osobní (sobecké) volby. Žít takový život umožňoval Oranovi anonymní a multikulturní Berlín, který jako kdyby symbolizoval globalizovaný svět. Takový svět nabízel Oranovi dočasnou možnost zapomenout na kulturní a mezilidské bariéry, ale nabízel také dosažení vnitřní integrity. Jenže k některým věcem v životě člověka prostě nestihne dojít, protože je život někdy nečekaně krátký. (02.07.2020)