When Love Turns to Hatred
Obsahy(1)
Všechny chtěly jen normálně žít. To, co následovalo po svatbě, si neuměly vůbec představit. Dokumentární film sleduje příběhy pěti žen, které prošly psychickým i fyzickým týráním ze strany partnera/manžela a našly sílu o svých otřesných zážitcích promluvit. Domácí násilí je v České republice stále velmi rozšířené. Podle výzkumu zadaného Asociací pracovníků intervenčních center ČR v roce 2015 je v České republice obětí domácího násilí každá šestá žena a každý dvaadvacátý muž. Necelá polovina žen a téměř 40 % mužů někdy přišlo s domácím násilím do styku, ať už jako oběť, násilník, svědek či jako ten, kdo zaznamenal případ domácího násilí z doslechu. Dokument Z lásky nenávist přináší autentické výpovědi několika žen, které zažily za zavřenými dveřmi svých domovů nesnesitelné psychické i fyzické týrání. Všechny příběhy mají něco společného. Na začátku to vypadalo jako normální vztah z lásky a partner se jevil jako pozorný a láskyplný muž, na kterého je spolehnutí. Postupně však ženu začal izolovat od přátel a příbuzných, podrážel její sebevědomí, ponižoval ji, hrubě nadával, žárlil a v některých případech došlo k nejhrubšímu fyzickému násilí, k znásilňování a ubližování dětem.
Lenka z jižní Moravy vydržela ve vztahu, kdy ji manžel psychicky týral, 22 let, než se odhodlala na radu psycholožky zavolat do krizového centra. Dnes je rozvedena a má normální partnerský vztah. Jana z Královéhradeckého kraje byla poprvé vdaná 5 let a rozvedla se kvůli psychickému týrání. Násilníka si vybrala i napodruhé a její druhý muž byl za týrání podmínečně odsouzen. Dnes je vdaná potřetí, konečně šťastně. Kateřina ze Zlínska žila s manželem 14 let. Její muž byl odsouzen nepodmíněně za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, týrání osoby svěřené, ohrožení mravního vývoje dítěte, nebezpečné výhružky zabitím a znásilnění. Dnes Kateřina s novým přítelem a dětmi žijí jako normální rodina. Brutální fyzické násilí zažila před mnoha lety Dagmar. S násilníkem strávila ve společné domácnosti 9 let. Rozvedena byla z důvodu násilného chování manžela. V rozsudku je zmíněna vina žalovaného. Od té doby žije již 25 let zcela sama, zabarikádovaná v domě na samotě. Daria z Vysočiny byla vdaná 19 let. Manžel ji trhal vlasy, zlomil nos, Daria má dodnes zdravotní následky domácího násilí. Agresor byl podmínečně odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Dnes Daria sama pomáhá ženám v obdobné situaci. Dokument otevírá otázku týrání s důrazem na celé sociální okolí obětí, jejich rodiny a celospolečenské podhoubí. Typické pro domácí násilí je to, že oběti jej často skrývají, nepřiznávají a tají. Otřesné výpovědí těch, kdo přežili domácí násilí, jistě vzbudí u diváka emoce, spoluprožití a touhu vědět, jak mohou žít oběti těchto zkušeností s jejich psychosomatickými poruchami, způsobenými přežitím domácího psychického nebo i fyzického týrání. Doufejme, že jejich svědectví pomůže a varuje statisíce dalších a ukáže jim cestu z domácího pekla. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
"Třetí znásilnění jsem už ani necítila...". "Naštěstí jsme bydleli v přízemí, takže jsem vystrčila děti v pyžamkách ven, aby neviděly, co bude následovat.... Průměrná výpovědní hodnota i zpracování pěti extrémních případů domácího násilí s relativně šťastnými konci. Dokument, který čeká na slzy, aby je poté zbrklé a detailně zabíral. Osobně mi rozhodně chyběla větší osvěta, jež by se vryla do paměti diváků daleko více a nezmizela by po přepnutí programu či opuštění projekce a zamáčknutí slzičky. Rozhodně souhlasím i s názorem, že samotným základem kvalit jsou samy protagonistky. ()
Můj postoj k tomuhle dokumentu je velmi nerozhodný. Na jednu stranu chápu, že pouze vytrvalá emocionální nálož vytrhne pasivní diváky z jejich konformní zóny, na druhou stranu si myslím, že i přesto šlo informace dávkovat lépe a přehledněji. Silnému zážitku prospělo, že jsem film viděl na plátně, kde detaily a polodetaily respondentek a jejich výpovědi nabývaly gigantických měřítek - škoda, že takto ten dokument zažilo jen pár lidí. ()
Svůj empirický pohled na jednotlivé fáze partnerských vztahů jsem analogicky sepsal už v base a loni jsem ho zanechal i tady v deníčku. Mezitím jsem se o božské trefnosti svých slov přesvědčil už mnohokrát a dokonce jsem se s nimi stihl konfrontovat osobně. Koloběh mých pocitů se opsal až znepokojivě identicky, skoro jako bych si predikoval vlastní věštbu; zřejmě jsem se lecčemu přiučil od dvojice milých spoluodsouzených romských kolegů, kteří mi každé ráno za tři cigára a snídani vyvěštili, že dneska nedostanu přes držku. Jen si dovolím svoji tehdejší naivní terminologii překřtít z Okouzlení-Souznění-Chřadnutí-Znechucení na Postižení-Trpění-Uvědomění-Prozření. Ovšem abych svoje vztahové poznatky aktualizoval minimálně o komentované téma, hodí se dodat to napříč staletími proklamované: „Každé ráno, když vstaneš, zbij svoji ženu. Nevadí, že nevíš za co. Ona ví.“ Ženy je potřeba bít. Proč? Protože se bijeme všichni. O muže se starat nemusíme, my jsme idioti, zpravidla plaší, introvertní typy, bojíme se denního světla a lidí, po syknutí pivního víčka však ožíváme a chodíme do ulic potírat spravedlnost a vyvolávat konflikty, stačí jeden prosebně debilní pohled od týpka před barem, kterýmu nefachá zapík, abychom konečně zužitkovali všechny ty hodiny tvrdý dřiny v posilovně a jali se rozbít atom přímo do víru jadernýho intelektuálna. My se pomlátíme sami. Pak tu máme děti. Děti fackujeme běžně, sem tam nějaká pěst a klečení v koutě, jakýkoliv protivný zapištění spolehlivě spraví jedna přesně mířená bomba. Tak proč bychom, dohajzlu, neměli řezat i čubky? Zde je set pěti stoprocentně stupidních dotazů, který si zaslouží sadistický zacházení už z principu: „Zlatíčko, jsem v těch odporně rudých šatech, co mi tak esteticky konturují celulitidu, hubená?“ Mrd, příště se neptej. „Zlatíčko, nevadí, že moje matka, co tě tak bytostně nenávidí, přijede zítra na oběd?“ Hlavička přímo na rypák. „Zlatíčko, mohl bys po sobě laskavě pokládat prkýnko, páč mně to každej den přidělává navíc jednu a půl vteřiny práce plus deset vteřin vyčítání?“ Šup, levej hák akorát na trojúhelník. „Zlatíčko, já vím, že moc nemusíš mrkve, ale dneska jsem udělala mrkvovej salát s mrkvovým koláčem, mrkvovým koktejlem, mrkvovým krémem a mrkvovým hradem postaveným na dvorku.“ Jedna ode mě a druhá rovnou o stěnu. „Zlatíčko, i když už dva měsíce spíš se svojí bejvalkou, miluješ mě ještě?“ Dvojitej kop z otočky bez upozornění... Borci, co maj na tohle nervy a do bezvědomí hlásaj, že „ženu ani květinou neuhodíš“, jsou buď panicové nebo homosexuálové. Da svidáňija! ()
Doplním další statistiku uvedenou v závěru filmu - domácí násilí ženy na muži oznámí jen 4 procenta mužů, protože je to pro ně ostuda. Jeden z protagonistů v dokumentu uvedl, že byla jeho manželka opakovaně policií za domácí násilí vyvedena z bytu. Objeví se také programování partnera proti druhému partnerovi. Škoda, že se ve filmu neobjevila žádná jejich partnerka, aby se mužská část publika mohla poučit z chyb. Žena jednoho trýzněného muže dokázala vypít 12 piv, mizela beze stopy na několik dní, házela po mužích lahví. Další pracovala v řeznictví, takže se oháněla sekerou. Útoky nožem jsou v dokumentu časté, opakují se jako časté hrubé nadávky. Vidíme pořezaného těžce zraněného muže proraženým sklem dveří, shození ze schodů ránu vysavačem do čela, kopy do rozkroku, lži před policií a manipulaci s dětmi.. !Když se ženská rozhodne, chlap nemá šanci" říká jedna oběť. Jede spal radši v mrazech na zahradě. Rodina si ulevila, když se matka nevrátila vůbec. Největší zbraň týrajících žen je obvinění z pokusu o znásilnění. ()
....to snad ani nenííííí možný... bulím jak želva...proč to ty ženy snášely ....to je šílený... neumím se do toho vžít nesoudím, ale je to brutální 😢 ...MUSELA JSEM TO CHVÍLEMI PAUZOVAT BO TO SE FAKT NEDALO :( , ***** VŠEM TĚM ŽENÁM, ŽE O TOM DOKÁZALY MLUVIT NA KAMERU A TŘEBA TÍM POMOC JINÝM ŽENÁM, KTERÉ JEŠTĚ NEDOSPĚLY DO STÁDIA TAKOVÉHO MEGA TÝRÁNÍ OD "MUŽE" ()
Zajímavosti (1)
- Kateřina, která v závěru snímku hovoří o tom, jak jsou s novým partnerem konečně rodina, od něj musela po skončení natáčení ze stejných důvodů odejít. (puchal)
Reklama