poster

Verónica

Horor

Španělsko, 2017, 105 min

Režie:

Paco Plaza

Scénář:

Paco Plaza

Kamera:

Pablo Rosso

Střih:

Martí Roca
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kingik
    ***

    I duchové mají své dny. A čekají, až je zpruzená patnáctka vyvolá, aby si zkrátili nudné chvíle čekáním na El Clásico, u něhož se zabaví nejvíc. Jinak nám podávají zprávu, že se u nich nic nového a nadstandardního neděje. Pořád se straší, straší a zase straší, přičemž závratně stoupá prodej matrací, které po tom nájezdu nelze uvést zpět do původního stavu. Patnáctka má na starost tři malé sourozence, nyní ještě musí řešit ducha v domácnosti. Paco Plaza dlouho hraje na nervy. Nechce ukázat, co straší vě španělské domácnosti. Paranormální aktivita ovšem dosahuje nebývalých hodnot. Máma (Ana Torrent) věčně v práci, čekal bych, že když to do ní někdo čtyřikrát "naházel", že bude atraktivní. Ne, fakt nebyla. A tak je chudák Verča (Sandra Escacena) na všechno sama. A ponaučení vyplývá zcela zjevně - spiritistické seance nebrat a ohlídat si prvotní menstruaci. Zásadním nelibým záporem je nesympatická hlavní hrdinka, v podstatě nikdo mě z její rodiny nezajímal. A celé to strašení má naivní rozměr. Zpočátku shluk výjevů, někdy skutečných, z větší části to byly hrdinčiny psychické úkazy, patrně hormonálního původu. A celkově Plaza jen přetvořil známý duchařský koncept, zasadil jej do dávnověku, rok 1991, udělal z toho "příběh ve stylu skutečných událostí". Mezi námi, on to není úplné "pako", dbal i na zajímavé detaily, působivé hudební vsuvky a jiné, jen u mě převládá názor, že moc "duchařský" žánr neobohatil. Produkčně trochu zaostalé, finále ovšem dostatečně skvostné, průběh filmu vcelku pohodově zmrazující, ale jen místy. Je přece jen lepší s duchy nevést územní spory, netahat je do domácností a celkově být s nimi zadobře. Plaza sice nepředvedl nic mimořádného, ovšem ani nijak zásadně neselhal. 6/10(11.1.2018)

  • Ten Druhy
    ****

    Horor Verónica je voľne inšpirovaný skutočným prípadom asi 18 ročnej študentky katolíckej školy Estefanie Gutierrez Lázaro, ktorá často praktizovala hru Ouija v spoločnosti viacerých spolužiačok. Jedna z nich sa rozhodla skontaktovať s mŕtvym priateľom, ktorý zahynul na motorke. Študentky však pri hre prekvapila učiteľka, rozbila pohár a zlomila ouiju, z ktorej vyšiel zvláštny biely dym. Estefania ho vdýchla nosom a odvtedy nabrali hrôzostrašné udalosti v jej živote prudký spád. Dievča malo podivné kŕče, zmenené stavy vedomia a vízie tmavých tieňov bez tváre, ktoré ju volali k sebe. Počas šiestich mesiacov navštívila rôzne zdravotnícke centrá, no žiaden z lekárov nevedel stanoviť jej diagnózu. Zomrela v noci 14. augusta 1991. Podľa doktorov Pedra Cabezu a Gregoria Arroya „smrť bola náhla a podozrivá“. Paranormálne javy na ulici Luís Marín č. 8 na sídlisku Vallecas v Madride pokračovali aj po jej smrti. Cieľom útokov boli: matka (Concepcion Lázaro) a otec (Máximo Gutierrez) zosnulej a jej piati súrodenci. Rámus, kroky, škrabanie, otváranie skríň a dvier, lietanie predmetov, čierne tiene, éterické bytosti a samovznietenie fotografie Estefanie, ktoré sme videli vo filme (v reáli k nemu došlo 1. 11. 1992 na Sviatok všetkých svätých). Všetko sa stupňovalo, až raz nad ránom, 27. novembra 1992, okolo 02:30 hod. dostal komisariát vo Vallecas prekvapivý telefonát o sérii paranormálnych javov, ktoré sú zaznamenané aj v policajnej správe, podpísanej inšpektorom Josém Negrim a tromi policajtmi. Udalostiam sa už predtým venovala v hlavných správach televízia Antena 3 ( https://www.youtube.com/watch?v=7yenH60iVgs ). Špekuluje sa, že za tým bol duch jej mŕtveho starého otca, ktorý ju neznášal pre liberálne názory. Pravdepodobnejšia je však verzia, že išlo davovú psychózu, ktorú vyvolala matka Estefanie, trpiaca epilepsiou. Telo mŕtvej dievčiny v roku 1996 dokonca exhumovali, ale prípad (známy ako El caso Vallecas) zostal nevyjasnený. Veľa úkazov, ktoré film zachytáva sa stalo až po smrti hlavnej aktérky, preto sa režisér Paco Plaza hrá s časom a príbeh chvíľami rozpráva retrospektívne a chvíľami chronologicky Oceňujem, že sa otrocky nedržal predlohy. Ďalej vo filme zaujímavo poskladal fragmenty skutočného príbehu Estefanie G. L. a spojil ich s mestskou legendou, na ktorú odkazuje názov Verónica. Je to vlastne taká španielska Bloody Mary tá Verónica, preto nečudo, že epicentrom paranormálnych aktivít je vo filme kúpeľňa so zrkadlom.(7.1.2018)

  • JASON_X
    ***

    Věděli jste, že název oné komerční spiritistické tabulky, který anglofoni vyslovují úplně jinak než španělofoni, prý pochází z francouzsko-německého oui-ja (ano-ano), takže ho oba tihle -foni vyslovují blbě? Já až doteď ne, našel jsem to na netu. A to je taky asi to nejdůležitější, co můžu k filmu napsat. Další duchařina. Další průměrná duchařina. Další průměrná duchařina s dětmi, u které se mohou bát snad zase jen děti. Holt záleží na vkusu - mně osobně se třeba asi nikdy neomrzí sebeblbější teenagerské vyvražďovačky, ale průměrné duchařiny s dětmi se mi omrzely už dávno. Téhle aspoň budiž dána k dobru její jakás takás evropskost (ve filmu je pár zajímavých záběrů), její zvláštní hudba (místy retro instrumentálka jak z nějakého Hitchcocka, místy jakýsi hovnařský španělský poprock), Ana Torrent (taková hezounká holčičí herečka to v sedmdesátkách bývala a dneska je z ní už stará ženská, hrůza jak ten čas letí), nebo hezká představitelka starostlivé a pracovité nejstarší dcery (která se ovšem z milé a slušné katolické týnky promění v hystericky uječenou a psychicky labilní protivnou týnku). Jo a v červnu 1991 žádný zatmění Slunce nebylo, ani v Hispánii, ani nikde jinde na Zemi, to jsem si taky zjistil na netu. Takže je to celý bouda, pusťte si radši něco jinýho a neztrácejte čas. Přesto dávám rozpačitou hubenou třetí, asi za tu jakous takous evropskost a divnou hudbu a Anu a týnku a tak...(12.1.2018)

  • ricci.s
    ****

    Niet pochýb o tom, že Španielom tie duchárske kúsky celkom idú. Mňa to bavilo, aj keď pre stálych odporcov tohto žánru to opäť bude pravdepodobne len opozerané, rutinné, detinské a neviem aké klišé, kde je všetko dobre známe. No, môžu skúsiť nakrútiť duchársku originalitu, a možno pokľaknem od úžasu. Takže ak sa divák zmieri s tým, že sa zas a znova jedná o nepodarenú hru s ouija doštičkou, tak si to vychutná. Pekná holčina musí ochrániť svojich súrodencov pred zlým duchom, lebo otvoriť pekelnú bránu je omnoho jednoduchšie ako ju zavrieť. Technicky zvládnuté na výbornú, prízrak podarený, herci hrali presvedčivo, aj keď decká boli občas otravné, no to prežijem. Záver dostatočne akčný. U mňa na podobnej úrovni ako vydarené pokračovania Ouija či Annabelle.(9.11.2017)

  • Pilda17
    ****

    Nevěřil jsem, že se po zpackaném Rec na Paco Plazu ještě podívám, ale je to tu. Talent má, to se musí nechat, duchařina která má atmosféru, i dobrou hudbu. Bohužel tomu chybí větší napětí, v prvních minutách ho dokáže perfektně vytvořit, ale jak rychle vytvořil, tak ještě rychleji zmizí a přijde až v závěru, který byl povedený. Španělská atmoška se nezapře a děj je na dobré úrovni. Do plného počtu chybí hodně, ale průměrem bych tento horor urazil .. 7/10 = 71%(7.1.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace