Murdering the Devil
Režie:
Ester KrumbachováScénář:
Ester KrumbachováKamera:
Jiří MacákHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Ljuba Hermanová, Helena Růžičková, Jana Hana Duffková, Olga Jungová, Jindřiška Gabriela Preissová, Angelo Michajlov (více)Obsahy(1)
Lepší sněžný muž, nežli žádný muž... Asi čtyřicetiletá žena (Jiřina Bohdalová) žije navzdory své inteligenci a hezkému vzhledu sama. Občas na ni dolehne „tesknice“ a ona zatouží po společnosti muže. Jednoho dne se jí telefonem ozve přítel z mládí, Ing. Bohouš Čert (Vladimír Menšík), kterého si ona pamatuje jako štíhlého mladíka. Pozve ho na večeři, kterou připraví s mimořádnou péčí. Stejně tak si dá záležet na svém vzhledu. Jaké je její překvapení, když se ukáže, že ing. Čert ztloustnul a stal se z něj zanedbaný, drzý, poživačný a nevychovaný sobec. Delikátní večeři zhltne s hlasitým mlaskáním a srkáním a nadto sní i veškeré zásoby z ledničky. Ona mu však všechno odpouští, neboť doufá, že Čert se jednou vyjádří a požádá o její ruku. Jenže ani ženská trpělivost není nekonečná… (Česká televize)
(více)Recenze (162)
Oficiální text distributora sice přesně popisuje děj, avšak smysl filmu absolutně vynechává. Neříkám, že já jsem pochopila všechny náznaky. Na to by bylo potřeba asi vidět film víckrát. Skrze děj probíhá kritika zaběhlých gender stereotypů chování a myšlení žen a mužů. Pozorujeme touhu ženy po muži jejích snů, touhu nenaplněnou avšak nekonečnou a slepou. Pozorujeme muže, ze kterého se po letech vztahu stane jen bezedný žaludek bez chuťových buněk a úcty k ženě. To jsou ale jen stereotypy, které s realitou nemají nic společného. (haha? - irony?) :) ()
Vražda Ing. Čerta je odlehčeným ženským pohledem na partnerské vztahy. Ester Krumbachová se elegantním způsobem vypořádává s pohlavní rozdílností, se kterou se přistupuje k trvalejšímu i sezónnímu svazku. Úhel pohledu je čistě subjektivní, stylový i rozverný. Výtvarná stránka je základním kamenem, pečlivě se dohlíží na detaily i barevné ladění. Ryze komorní atmosféra vsází na protřelost a svéhlavou umanutost obou protagonistů. Vlastní zkušenosti se v hravém odstupu stávají soubojem a osobitou alegorií. Nikdo není trvalým vítězem, převahy jsou jen chvilkové a v poryvech větru se převaha střídavě naklání na obě strany. Řešení musí být konečné, byť výhra na Pyrrhův způsob se neobejde bez ztráty vlastních iluzí a představ. Vražda Ing. Čerta je rozkošné satirické filmové dílo a se vzletným důvtipem se vyrovnává s mužskými nešvary. Hlavní postavou rozšafné hříčky je Ona (dobrá Jiřina Bohdalová), osamělá žena s touhou po úplném partnerském soužití s toužebně očekávanou korunovací svatebním závojem. Strach z osamělosti a nenaplněnosti nedává mnoho možností na výběr. Tradiční forma vyvolává submisivitu a kýžený výsledek se přesto nedostavuje. Očekávaný ráj se mění v očistec a v rozčarování desiluse se hledá nouzový východ. Konečné vysvobození nemůže přinést očištění, ale jen umanutou pózu a stylovou povýšenost. Hlavní mužskou postavou je inženýr Bohouš Čert (vynikající Vladimír Menšík) ve stereotypní poloze převládajícího ženského pohledu na svůj obhroublejší protějšek. Nelze se divit, je pravdivější, než by se chtělo očekávat. Rozdílnosti v přijímání a dávání je již v samotném nazírání na svět. A očekávání nezáří upřímností ani z jedné strany. Z dalších rolí stojí za zmínku radící kartářka (příjemná Helena Růžičková) a nejlepší kamarádka Miriam (zajímavá Ljuba Hermanová). Vražda Ing. Čerta je svěží netradiční komedie. Dobírá si muže, pohrává si se vztahem, boří vzdušné zámky, rozsévá zklamání a zvyšuje dávky cynismu. Je to nadnesené, zábavné, stylové. Ester Krumbachová u mě stoupá vzhůru. Ladně a inspirativně. ()
Lepší sněžný muž, než-li žádný muž... Stylová komorní komedie, kde se na nevelkém prostoru jednoho komorního bytu se za krásného souladu hudby, kamery a výtvarné stránky odehrává lehce fantazijní hříčka na téma muže a ženy. Jiřina Bohdalová si své "one woman show" krade pro sebe, všechno dění vtipně komentuje a ve dvojici s Vladimírem Menšíkem jí to velice ladí. Legendární výtvarnice Ester Krumbachová ve svém jediném zrežírovaném filmu nastolila poměrně provokativní satiru o vztazích muží a ženy a pohrává si se šílenými absurdity a symboly. A tak v této komorní podíváné, připomínající někdy spíše televizní inscenaci, dojde i na polykání střepů z talíře, ohlodávání nabýtku nebo čertovské létání napříč okny i stěny domu. Provokativní, nicméně také tím poutající, neboť "Vražda ing. Čerta" má ale rozhodně v sobě vtip. Navíc jí otevírá i uzavírá jí krásná písnička v podání Marty Kubišové a celkově provází stylová hudba Angelo Michajlova. 70% ()
Jeden byt, dva milenci, hodně jídla, a jedna "vražda" – tak by se dalo laicky popsat schéma týhle bizarní konverzační komediální anti-romance, v níž se promítá silný tvůrčí důraz a vztah Ester Krumbachové vůči feminismu. Vše zde právě totiž stojí a padá na hereckém tandemu dvou hereckých es – Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové.... On má rád jídlo a rozinky, hodně sladí, ale jeho chování je přes jeho povrchní gentlemanství dosti sobecké. Ona má ráda hřích, dobře vaří, ale je osamělá, a věří, že se inženýr Čert, s nímž se kdysi seznámila, dokáže polepšit. Jejich vzájemná tenze, vznikající v rozdílech mezi mužským a ženským pohlavím, dodává snímku specificky absurdní komediální ráz a chytlavou dynamiku. Onen smysl pro absurdno, který při gradaci děje v podobě jednotlivých návštěv expanduje do až krajních mezí humoru, společně se striktně komorní [ba až přímo divadelní] stylizací, mysteriózně laděným hudebním doprovodem a brilantně vystavěnými [ač mnohdy až nesmyslnými] dialogy, tvoří ve formální synergii geniálně satirickou a přesto trefnou čítanku genderových stereotypů.... zároveň jde o víc než zajímavý manifest o ochraně domácího nábytku. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (7)
- Ing. Čert (Vladimír Menšík) při své první návštěvě spořádal předkrm, předkrmový koktejl, hlavní chod i s kompotem a dezert. Dezert mu natolik chutnal, že snědl rovnou celý tác. Nestačilo mu to, a tak spořádal celou sklenici domácí husí paštiky z celým bochníkem chleba. (DexMASTER094)
- Když Ing. Čert (Vladimír Menšík) jí salát, v momentě, kdy už je vidět, že ho celý snědl, vytahuje ruku zpod stolu, pod kterým měl nádobu, kam odhazoval přebytečné jídlo, které nestíhal sníst. (DexMASTER094)
Hlavní postavou, se kterou se zároveň divák nejlépe ztotožní, je bezesporu Ona. Ač má ve snímku téměř stejně prostoru jako Čert, její pocity můžeme pozorovat hned v několika rovinách. Jednak se nám odvíjí samotný příběh mezi dvěma postavami, zároveň pak Ona mnoho věcí komentuje osobním komentářem nebo sedí ve “zpovědnici” a reflektuje události do zrcadla. To je jeden z filozofičtějších rozměrů Vraždy Ing. Čerta, která ale jinak slouží i divákovi, které tyto záměry neobjeví či nepochopí. Sledování snímku může být variabilní a lze chápat v několika rovinách. Buď prvoplánově jako vztah mezi Ní a Čertem, anebo vztah mezi pohlavími – tudíž mužem a ženou. Krumbachová nám představuje dva (zpočátku) stereotypní charaktery a klišé společné večeře, které ale stihne několikrát zbořit (a jak víme, obrácené klišé už není klišé). Divák se tak například dozvídá, že Čert je skutečný čert z pekel a několikrát to svým jednáním dokáže. Snímek postupně eskaluje ve větší a větší absurdno. Zatímco zpočátku sledujeme romantickou komedii, během sedmdesáti minut se vystřídá drama, krimi i fantasy, protože co si budeme, čerti se po našem bytě jen tak neprocházejí. Charaktery se vyvíjejí, postupně je poznáváme a otevírají se nám. Co se týče výše zmíněné formální stránky, Krumbachová si jako zkušená kostymérka (samozřejmě i k tomuto snímku vytvářela koncept kostýmů) všímá nejmenších detailů. Dekorace bytu, ve kterém se většina filmu odehrává, jsou stavěny do kontrastu k samotným kostýmům, do kterých jsou postavy oděny. Mluvíme však o kontrastu jemném, který navzájem souzní – každá z postav má něco béžového a hnědého, stěny pokoje jsou pak také béžové a nábytek logicky tmavě hnědý. Barvy jsou skutečně synergické a na plátně skvěle fungují. Často je mizanscéna doplněna ještě o nějakou zelenou květinu. Kamera Jiřího Macáka je ve většině záběrů statická, střih Miroslava Hájka má volnější tempo a nápadně delší záběry, ve kterých se postavy navzájem konfrontují, doplňuje příjemná hudba Angelo Michajlova. Zvuk Františka Fabiána se zaměřuje především na výrazné hlasy hlavních dvou herců a příliš nevnímá okolní jevy. Pokud postavy nemluví nebo nehraje hudba, je skutečné filmové ticho. Tento film má skvělé tempo a uměřenou stopáž, která k vyprávěnému příběhu sedí akorát. Jediné, co lze vytknout kompaktnosti celého počinu jsou tři (ač velmi krátké) scény, ve kterých se objevují jiné postavy než Ona a Čert – možná by bylo zajímavější skutečně pracovat jenom s nimi a nenechat příběh vyrušit něčím dalším. Otázkou pak ale je, jak by narativ fungoval bez těchto scén, ve kterých je vždy přítomna postava věštkyně z karet, která Jí předpovídá budoucnost a značně ovlivňuje její následující konání. Sledovat snímek Vražda Ing. Čerta po padesáti letech od vzniku je skutečně magické. Svět (i svět filmový) se mezitím vyvinul, přesto je však děsivé, kolik z tohoto příběhu bohužel platí i v dnešní době. Feministicky zaměřené snímky dvojice Chytilová–Krumbachová (tento nevyjímaje) jsou bohužel v některých svých rozměrech stále aktuální a nic se na nich nezměnilo. Ženy jsou v některých částech světa stále vnímány jako něco míň, jako kuchařky a domácí hospodářky (právě tento stereotyp skvěle popisuje Vražda Ing. Čerta – zatímco Ona mu každý večer vaří, on ani nepoděkuje, protože si myslí, že to je jasná věc). Vražda Ing. Čerta je tak nejen skvěle propracovanou komedií s výbornými hlavními představiteli, skvělou režií s citem pro detail, ale zároveň svědectvím sedmdesátých let, od kterých jsme se sice posunuli hodně, ale v některých tématech vlastně příliš ne. Bohoušů Čertů je dnes pořád hrozně moc. Ale jak se zpívá v průvodní písni celého snímku – lepší sněžný muž, nežli žádný muž. () (méně) (více)