Vražda ing. Čerta

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

„Sežral jsi nožičky od nábytku?“ Opravdu kousavá surrealistická satira pro dva herce a jeden byt (s výrazně stylizovanou výpravou s dotekem secese a okultismu). Zároveň společně se Sedmikráskami jeden z nemnoha otevřeně feministických (obsahem, neklasickou „rozbitou“ narací i barvitou výtvarnou stránkou) českých filmů. Krumbachová, sama označení „feministka“ odmítající (částečně proto, že jej nesprávně chápala jako pohrdání celým mužským pokolením), přitom v rozehraném souboji pohlaví nenadržuje ani jedné straně. Na vině je uzurpátorský, vše požírající muž, jenž svět řídí a zároveň drancuje, i povrchní žena bez ambicí a vlastního názoru (její třináctou komnatu v podstatě představuje lednička, kam chtivého muže nechává nahlédnout jen s velkou neochotou), která nastolená pravidla z různých důvodů (aby nebyla sama, aby se cítila žádaná, aby si vylepšila své společenské postavení, aby získala mužovy vědomosti) akceptuje a dotyčného si opakovaně pouští do bytu a obratnou manipulací, drobnými lstmi (a hromadami jídla) jej využívá k uspokojení svých tužeb. Závěrečné osvobození je pouze zdánlivé, dosud submisivní žena se pouze začíná chovat stejně majetnickým způsobem jako muž. Oba hrdinové zpřítomňují určité archetypy spjaté s jejich pohlavím (ďábel, čarodějka vařící namísto lektvarů skvělé pokrmy), ale současně jsou ve své přízemnosti, v tom, jaké své potřeby chtějí primárně naplňovat, velmi lidští. Obsazení Menšíka a Bohdalové do hlavních rolí chápu ze strany Krumbachové jako krásně podvratný krok, umožňující naivnímu divákovi (a tehdejšímu vedení Barrandova, které film schválilo), sledovat film jako neškodnou frašku. Neškodná ovšem Vražda na rozdíl od většiny ostatních normalizačních filmů skutečně není. Když odhlédneme od genderové roviny, lze tuto sérii typických ženských a mužských akcí a reakcí podobně jako jiné filmy vzniklé v posrpnové atmosféře (Spalovač mrtvol, Nezvaný host) číst také jako obecnou výpověď o českém konformismu a ochotě přijmout v zájmu vlastního klidu nestandardní situaci za přirozenou. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, tomtomtoma (07.05.2018)

Varování: Film, u kterého budete mít pravděpodobně nezadržitelnou potřebu jíst. Myslím, že by to byla dobrá terapie pro lidi s poruchou příjmu potravy (až na "přejídače"). Dokonalá ukázka toho, že k zabavení diváka vám stačí třeba i jenom dva herci a že konverzační komedie může být také pěkně dynamická. Ester Krumbachová sází na kupu podivností, tajemno (kdopak to teda je ten inženýr Čert?) a do detailů promyšlenou scénografii. Film je sice tak trochu neučesaný, není úplně vyloučené, že se v něm ztratíte, ale baví. I kdyby to dohromady vlastně nedávalo úplně smysl, herecké spojení Menšík a Bohdalová to v tomto případě utáhne. (22.05.2014)

♫LEPŠÍ SNĚŽNÝ MUŽ, NĚŽ-LI ŽÁDNÝ MUŽ.♫ Těmito slovy začíná film v podání Marty Kubišové píseň ,,Sněžný muž´´ , která by se mohla jevit jako klasický popový  šlágr své doby, ale náhodou svým pod povrchem provokativním textem a pojetím film výborně otvírá a už nastiňuje tu skvělou uvolněnou atmosférou a souboj a kritiku obou pohlaví. A že se je po písničce opravdu na co těšit... Velkolepé papání Vladimíra Menšíka opravdu nemá chybu a jsem rád, že se mu tuto scénu podařilo vidět nejen jako filmovému divákovi, ale i v podstatě i jako příznivci jídla. To pak hned člověka napadne jestli to s tím obžerstvím občas trochu nepřehání, načež pak dostane hrozný hlad a šel by se nejradši najíst. On celkově Inženýr Čert je opravdu rozkošná postava záhadného muže (nebo snad skutečného čerta?) křupanského charakteru i chování, které mu ale nebrání kritizovat ženský protipól a myslet si o sobě, jen to nejlepší. Vladimír Menšík předvedl v této roli nejen trochu jiný výkon než obvykle, ale rovnou herecký koncert.  Bravo, maestro. Jiřina Bohdalová mu zde jenom, ale zdatně sekunduje.Možná neměla tak vděčnou roli, ale řekl bych, že Bohdalka (i když se určitě nikde nějak nelíbila jako žena.:D), tak  v tomto případě měla i docela svůj styl. Musím říct, že v první polovině mě tento souboj pohlaví se surrealistickými nápadami, výraznou výtvarnou estetikou, humorem  a skvělými absurdními dialogy  v podání dvou socialistických komiků v netypických odvážných  polohách prostě hodně bavila. Dokonce i tak, že jsem občas uvažoval i o plném počtu hvězd, ačkoliv jsem  nepobral všechny metafory a konotace. Ale prostě jsem se si jen užíval ten nadhled  a absurdnost.  Ke konci to ale napoprvé na mě bylo už trochu moc zmatené a už trochu docházel dech. I tak se dá ocenit krátká stopáž, která to stihla ukončit ještě dostatečně včas. Určitě tento kouskek mohu bezesporu ocenit jako velmi zajímavou a unikátní hříčku a budu si chtít tu velkou komorní jízdu ještě někdy zopakovat. (10.08.2021)

Jediný režírovaný snímek významné filmové výtvarnice a kostymérky Ester Krumbachové, vyprávějící o milostných zkušenostech jedné dámy (Jiřina Bohdalová) se samotným pekelníkem (Vladimír Menšík). Děj filmu - postavený především na improvizaci obou hlavních aktérů - sice není úplně vyvážený a jednolitý (po první velmi dobré půlhodině trochu ubývá na plynulosti a tempu), nicméně několik scének je velmi vydařených a velmi vtipných (zvláště Menšíkovy "žrací" hody jsou k popukání). Velmi doporučuji před nebo při shlédnutí tohoto nevšedního filmu něco malého sníst :o))) (26.01.2006)