Údolí stínů

Atmosférický výlet malého chlapca do lesov. Pôvodne bol na imdb uvedený aj žáner horor, neskôr ho ale vyškrtli a tak ostalo len pri mysterióznej dráme. A tak to aj napokon dopadlo, na škodu veci. Ústredný detský hrdina našťastie nebol otravný a veľa toho nepovedal. Počas prvej polovice sa tam veľa neudeje, potom nasleduje takmer až do konca dlhšia prechádzka po lese, ale vlastne tak či onak sa nič neudeje. Ale krásna hudba, vynikajúca kamera, vietor v korunách stromov, nočná príroda, búrka, hmla... pre mňa pomaly až hypnotická krása. Je až neuveriteľné, ako Nóri dokážu nakrútiť sledovateľný film len pomocou exteriérov a zručného kameramana. Podobný prípad ako Thale / Dunderland / Villmark – a pritom ich vôbec nepokladám za kvalitatívne dobré horory. Zachraňuje ich len atmosféra. Fakt škoda, že režisér nepridal aj niečo navyše. (14.03.2018)

Norské, řekněme až baladicky pochmurné drama o příběhu malého Aslaka, který se vydává na cestu po atmosférckých lesích a spíše než příběh se řeší nálada a pocity postav. Vizuálně je to velmi nadprůměrná záležitost, záběry na lesy a přírodu vyvolávají pocit klidu a zároveň nejistoty, bohužel musím Valley of Shadows přiřadit do sekce filmů, na které asi velmi brzo zapomenu, protože příběhová složka je opravdu nulová a v podstatě se jedná jen o zobrazení tamní přírody. Což kdybych chtěla účelně, raději si pustím dokument o severských zemích. Takže vizuálně paráda, filmově velmi slabá látka. Na doporučení to za mě není. (07.05.2018)

Pomalá, meditativně laděná báchorka z venkova, stavající na domněnce kluka, že v lese za barákem žije vlkodlak. Bez napětí i jedinečných norských lokalit. Jakoby se odehrávala v Jizerkách. Téměř neustálé použití kvalitní dramatické hudby nepomáha, film prostě nemá čím uspokojit. (21.03.2018)

Atmosféra je slušná, lesy jsou nasnímány moc hezky a některé mystické pasáže mají něco do sebe. Vizuál by si nejspíš nějaké ocenění zasloužil, ale tak příšerně natahovanou nudu už jsem vzdor zmíněným pozitivům hodně dlouho neviděl a čekání na vlkodlaka se postupně změnilo v čiré utrpení. 15% je maximum. (03.04.2018)

Tak jsem si říkala, že horor z Norska s vlkodlakem, který mi vždy připomene milovanou osůbku, by mě fakticky mohl bavit. Já kráva, já nebohá kráva...Pokud Prokletí čarodějnice se táhlo jak medový hovno, Údolí stínů se táhne jak medová sračka, je to totiž kapku rychlejší, respektive kratší. Jinak odhalila jsem šukující informaci - Gulbrandsen a Feigelfeld musej být sourozenci protože aby dva rejžové měli v malíku kameru a zároveň napsali a natočili tak neskutečnou, do nebe volající, prachsprostou píčovinu a ještě ve stejnej rok to nemůže bejt náhoda. Jinak filmu musí dát pět hvězd každej pedofil kterýmu se to dostane do spárů. Hlavní hero, šestiletej modrookej blonďáček, slyšící na jméno Aslak se totiž ve filmu opakovaně zvedá ze své postýlky v těsných slipech a promenáduje se po baráku. Od kdy, kurva, chrápou šestiletý děti ve slipech? Já jako malá teda měla pyžamo. Každej měl v šesti pyžamo. Navíc v Norsku. V Norsku !! To neni zrovna země, kde by bylo vedro jak v prdeli, film navíc ukazuje že je venku celkem zima, tak proč tam ten klučina chrápe v těsnejch slipech? To jeho máma a rejža chtěj aby ho první strejda pedo, co ho pozná na ulici, vošukal do análu? A co ta scéna, kdy mu "vlkodlak" řekne - Teď spi - a položí si Aslakovu hlavu doslova na péro? Hubou dolů prosím pěkně. Ten kluk tam div nejel blowjob přes kalhoty. Budoucí kariéra tohohle blonďáčka bude za deset let v gay pornu kde bude natáčet hity jako Ptáci 7, Řitní patrola nebo Cesta do hlubin Aslakovy prdele. Ještě pár slov na závěr k Údolí stínů - Strašná píčovina (21.08.2018)