I Love You, Daddy

Ani ne měsíc po festivalové premiéře filmu propukl CKjův metoo skandál a film tak viděli pouze ti, kteří si jej tajně stáhli. Hlavní hrdinka herečka Cloe M. k tomu řekla: I don't think that it's a perspective or a story that needs to be told in this day and age. A jistě, je to pochopitelné, že se to nehodilo. Zároveň jaký film geniálněji odráží éru metoo než snímek, který je o sexuálních skandálech, ale natočí ho režisér, který má sám máslo na hlavě. Můžete namítnout, že později vznikla řada dobrých seriálů s podobným tématem (The Morning show), ale tenhle film byl první. Jinými slovy za 20, 30 let až bulvár přestane řešit Louise CK, tak to bude jeden z filmů, který lze pustit žákům jako portrét jedné éry. Bude za 20 let CK točit filmy, anebo bude stand-up komik v důchodu? To se nechám překvapit. Na filmu se mi líbí, že dává prostor oběma stranám: těm, kterým připadá vztah 17leté s 50letým mužem nechutný, a té, která to obhajuje. Film nám říká, co si máme myslet.  Nechá to na divákovi. (31.12.2017)

Tato černobílá úvaha o zneužívání moci je založena na situačním humoru. Film měl premiéru na filmovém festivalu v Torontu. Bohatý otec Glen (Louis C.K.) je zábavná postava a jeho 17 letá dcera China (Chloë Grace Moretz) je pohledná stylová mladá slečna, která nemá žádná pravidla a disciplínu. Role Ralpha (Charlie Day), zůstává dlouho nejasná. Monochromatická kinematografie je jako horká vizuální vana. (25.02.2018)

Mansplained the shit out of 'em! Když Louisova postava začala svý 17letý dceři vysvětlovat, co je to vlastně feminismus, ještě jsem tu ironii považoval za zábavnej prvek, ale když Dayova postava začala imitovat honění, nemohl jsem regulérně uvěřit vlastním očím. Louis C.K. nejspíš při psaní tohohle scénáře sázel na to, že pod svícnem je odjakživa největší tma, ale... heh. Karma je taky odjakživa svině. K odpadu nesahám čistě z úcty k (výborný) Chloë. (24.12.2017)

Za mě naprosto v pořádku. Volba témat a jejich pojetí dokonale komunikuje (a kontrastuje) se zvolenou post-noirovou estetikou. Postavy řeší v roce 2017 společenské otázky, přičemž je sledujeme optikou doby dávno minulé, ve které by podobné dialogy nebyly myslitelné, protože např. ženy byly tehdy ve filmu v podstatě jen pasivními rekvizitami. Zrovna tak vynikne, že v některých ohledech jsme se za posledních sedm dekád neposunuli ani o píď. Další dimenzi přidává provázanost témat s okolnostmi (ne)uvedení filmu a poklesky jeho tvůrce. Film má příjemné tempo (možná by ještě šel malinko vyladit rytmus některých scén) a moc dobře se na něj kouká. Vizuál je precizní a dotažený, lehkost a vážnost jdou ruku v ruce. Téměř masterpiece. Hvězdu strhávám jen za podobnost autorova rukopisu se seriálem Louie. Ale neříká se že každý autor píše celý život jen různé varianty jedné knihy? (29.05.2019)

Někdy (celkem často [vlastně skoro furt]) mívám dojem, že se svět točí jenom kolem mě. V rádiu hraje písnička: Ty píčo, vždyť to je o mně! Kryštof zpívá o mně, ty vole! U silnice vidím billboard: Jasně, to je narážka na mě, mám si na ty hemeroidy konečně pořídit mast! Na zastávce šeptají dva lidi: Beztak se hihňaj tomu, že mám malý péro, beztak! Louis tenhle film natočil taky kvůli mně, o tom nemůže být pochyb. V tolika dialozích jsem se poznal snad jenom u soudu při vyslýchání poškozených. Vtipný, smutný, perverzní, přesně jako můj život; teda kromě toho posledního, to na mě moc nesedí. A taky toho prvního. Možná to dělají ty předpisový antipsychotika, že se ve všem vidím, ono to v kombinaci s tvrdýma drogama a chlastem může člověku udělat v hlavě bordel, co si budem. Ačkoliv jednu fantastickou rajcovní dvacítku už svým pěticentimetrovým burákem každou noc nakládám, bez váhání bych jí uřízl hlavu, kdybych mohl jednou naložit Chloë. Ta holka zraje jako moje meziprstní plíseň, ještě tak pět šest let a bude léčit homosexualitu. I díky ní a skvělýmu castingu to byl až komicky skličující zážitek. I Love You, Louis. (13.01.2018)