Co tomu řeknou lidi

"Hva Vil Folk Si" bude asi jeden z najsilnejších filmov roku 2018. Myslím si, že sú v ňom skvelé momentky, veľká dávka úprimnej drámy a napriek tomu, že podľa všetkého rodina je najsilnejšia a je najdôležitejšia, tak tento film ma viac presvedčil o absolútnom opaku. Nesrandujem. Celé to viac pôsobí opačne, než sa Nishin otec snaží povedať. Pretože čo je tu najviac vo filme vidieť je sebectvo. Sebectvo zo strany všetkých okolo Nishy, ktorí absolútne nehľadia na to, čo je úprimné, ani na to, aké hodnoty vyznáva. Na jednej strane tvrdia, že v Európe sú vzťahy povrchné a tie ich sú večné a úprimné. Je to len môj pocit, alebo všetko čo bolo v Nishinom svete úprimné jej vždy bolo iba ukradnuté? V tomto smere mám pocit, že je v tom veľká dávka pretvárky a klamstiev. Vizuálne je to miestami veľmi silné. A ako divák som neustále s Nishou súcitil a v jednotlivých scénkach som chcel veriť, že sa veci zlepšia. A že možno bude mať priestor na to zažiť niečo pekné. Lenže výsledne to tak absolútne nie je. Plus musím povedať, že jej otec je absolútne otrasný. Ako mám veriť, že svoju dcéru ľúbi, keď ju unesie do Pakistanu, keď chce utiecť, tak sa jej vyhráža smrťou, chce po nej v jednom momente aby skočila z útesu a okrem toho jej povie: "You´ve ruined my life." V tom asi najviac cítiť tá sebeckosť. Je jedno aká je pravda. Je jedno čo sa stalo. Je jedno čo cíti. Dôležité je to, čo si myslia druhí a to čo si hovoria. A to, že ich už ani nepozývajú na svadby, lebo je to hanba. Možno nie sme v mnohých veciach lepší, ale myslím si, že viac by som sa spoľahol na podporu svojej rodiny, než keby som bol z moslimskej rodiny. Možno je to tu trošku zjednodušené, a neplatí to vždy a všade, no i tak ten pocit tu zostáva. Plus ťažko povedať, či záveru veriť, alebo nie. Istým spôsobom má "sochoking" pravdu. Nemyslím si, že by sa v jej otcovi po tom všetkom pohlo svedomie. Ale minimálne som mal pocit, že chcel pre svoju dcéru lepší život. A zrazu si uvedomil, že všetko čo robia je iba proti tomu, aby mala lepší život. A zrazu to bolo v konflikte s jeho vlastnou myšlienkou. Rozmýšľam čo ešte k filmu povedať, ale už ma nič také zásadné nenapadá. Možno len to, že v Pakistane sa na políciu určite nespoliehajte. Hodnotenie: A- (24.08.2018)

Celkově zajímavý náhled do mentality přistěhovalců, hlavně jak se potýkají s kulturní (ne)adaptací ve jiné společnosti. Dovedu si představit, že je to jeden z modelových případů, kterých se dějí v bleděmodrém v celé Evropě. Navíc nejde o nějaké velké drama, dokážu si představit, že otcův trest by mohl být ještě přísnější. Nicméně i zde nejspíš vidíme prostředí, odkud se může formovat extremismus. (28.09.2021)

Jak může být někdo tak vyhráblej? Co to je za odpad tihle muslimáci? To ať si praktikujou někde v tý jejich odporný poušti a netahaj to sem. Jo já zapomněl, na to už je vlastně pozdě. Lidi, kteří evidentně nemají problém zavrhnout ba i zabít své dítě, protože je údajně zneuctilo? No a co pro ně asi znamenáme my tím pádem že?  Středověk hadr, neskutečný. Film mě iritoval jak blázen, ale co si budeme, dobře natočeno. (14.05.2021)

Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018] (12.09.2018)

Ani nevím, co k tomu říct. Že jsem vděčná, v jaké zemi jsem se narodila? Že mě šokuje, že žít v demokratické zemi nemusí znamenat nutně svobodu? Že si ani nedokážu představit život, ve kterém je rodina mým největším nepřítelem? Iram Haq přesně věděla, jak příběh uchopit a udělat ho naprosto uvěřitelným, aniž by u toho diváka vydírala. Tohle mě opravdu zabolelo. (13.11.2021)