Prokletí čarodějnice

Rakousko-německý horor „Prokletí čarodějnice“ je rozhodně atmosférický snímek, ale díky tomu, jaké bylo zvoleno tempo, jsem měl pocit, že stejně dochází k rozmělňování atmosféry a nakonec jsou zde hlavně divné obrazy toho, jak se žije na samotě a jak skoro nikdo nemluví. Nemůžu si pomoct, ale na mě film „Prokletí čarodějnice“ prostě nedokázal zapůsobit tak, jak by asi měl. (17.06.2020)

Je libo vývar z mimina v útulnej atmosfére pri krbe, na popredí poetickej alpskej panorámy? Veeeľmi pomalááá biografická meditácia o čarodejnici, žijúcej na horskej samote. Atmosférická až metafyzická! Antidivácka šialenosť, s ktorou by sa s toľkým citom pre formálnu krásu nikto iný nezdržoval. Preto sláva Feigelfeldovi! [Sitges FF] (11.10.2017)

Mysteriózní baladické drama je zasazeno do krásných, ale temných a nehostinných hor. Celým příběhem se vine znepokojující černá nit, pomalé tempo souzní s evropskými artovými počiny. Meditativní záběry střídají až mučivě dlouhé, často statické obrazy, které jsou v protikladu k dějovým výjevům. Snímek je rozdělen na čtyři části - Stín, Roh, Krev a Oheň. Malá Albrun je na samotě společně s matkou vystavena nepřátelství lidí z nedaleké osady, kteří je považují za čarodějnice. Po matčině smrti se klidu nedostává ani již dospělé Albrun, která sama vychovává kojence - Marthu, již pojmenovala po své matce. Společnost jí dělá stádo koz, které jakoby v sobě ukrývalo temnou symboliku. Když Albrun pozře plodnici houby, která vyrostla v lese u lebky jelena, promění se lesní labyrint v místo, kde číhají na každém kroku smrt a zmar. Výtvarnou kameru doprovází mrazivá hudba podtrhující tesknou atmosféru. Pro milovníky artových, divných, pomalých a temných snímků jako stvořené, příznivci klasických hororů asi moc nadšeni nebudou. (15.03.2019)

Tady je napsaná zase kupa hoven! Pokud jste házeli špínu na nedávnou The Witch, tohle úplně vynechte. Hagazussa je totiž artovějším okénkem do života "takové normální" bosorské rodiny, jejíž osud v pohanských dobách nemůže skončit dobře. Takže musíte počítat se spoustou dlouhých či zpomalených záběrů, temnou a minimalistickou hudbou, minimem dialogů a nepříliš jasným dějem. Většinou nejsem fanouškem podobných experimentů, ale tahle pocitovka mi SAKRA sedla. I skrz to hlemýždí tempo. Navíc vyniká opravdu překrásným prostředím rakouských Alp a několika málo hororovými momenty, z nichž se mi nejvíc líbila ta očuchávaná v posteli - pěknej hnus, vám povim. (25.08.2018)

Niektoré huby sa skrátka nejedia. Každopádne vizuálna žranica, ktorá veľmi pekne dáva do kontrastu krásu a veľkoleposť prírody s nepríjemnými prvkami prezentované cez ľudí, čo v nej žijú. Ťahavá hudba, symbolizmus a prepadanie do temnoty )v tom metafyzickom aspekte) funguje perfektne. Rovnako aj hlavná hrdinka, ktorá blúdi a preklína ( kto by to bol povedal že mŕtvy potkan pohodený do rieky a ešte k tomu očúraný, dokáže spraviť takú galibu). Viac významové a na interpretáciu pomerne otvorené dielo, ktoré mi kazí v zásade jeden jediný aspekt. Nehovorí to nič nové. Neprezentuje to nič nové. Je to len ukážka vizuálne krásnych scén v ktorých sa sem tam objaví niečo fest nepríjemné. Určite som rád, že som to videl a som zvedavý na režisérovu ďalšiu tvorbu, ale k tomuto sa asi nemám veľmi potrebu vracať. Myšlienka, že na samote u lesa človeku dobre jebe, mi totiž príde pomerne známa na to, aby ma v tomto departmente ešte niečím prekvapila. (02.07.2021)