Zoku Sugata Sanširó
Sanshiro Sugata II
Režie:
Akira KurosawaScénář:
Akira KurosawaKamera:
Takeo ItóHrají:
Susumu Fudžita, Dendžiró Ókóči, Jukiko Todoroki, Masajuki Mori, Seidži Mijaguči, Ičiró Sugai, Rjúnosuke Cukigata, Kokuten KôdôObsahy(1)
Sugata Sanshiro po dvou letech, aneb pokračování příběhu o stále nesmiřitelném adeptovi judo. I tentokrát musí vybojovat několik soubojů. Nejdříve se střetne s americkým boxerem, poté má co dočinění s bratry bojovníka, kterého porazil o dva roky dříve. Kurosawa natočil film krátce po japonské prohře ve 2. světové válce. Snímek tedy vyznívá protiamericky, zvláště z pohledu vměšování americké kultury a sportu do Japonska. Proto film nebyl nikdy uveden v USA. (KrystofD)
(více)Recenze (10)
Saam Chee sa po dvoch rokoch na cestách vracia späť ku svojmu majstrovi. Stále ho prenasleduje vlastná minulosť, s ktorou sa pokúsi vyrovnať v súboji s bratom jeho predchádzajúceho súpera... Tento jednoduchý príbeh žiaka karate sa opäť prelína s režisérovou poctou histórii a kultúre Japonska. Svoj nesúhlas so západnými vplyvmi v krajine vyjadruje prostredníctvom súboja nového a tradičného - box vs. karate. Snímka vyznieva silne protiamericky najmä v období americkej okupácie. Z tohto dôvodu film nebol nikdy premietaný v Spojených štátoch. ()
Dvojka mě bavila drobet víc než jednička, možná i proto, že expozicí čas opravdu neztrácela a k cíli směřovala mnohem svižněji. V úvodních minutách jsem si dokonce říkal, že snad až čistokrevně "akčně" (judo vs. západní, pokleslý, buranský box), což však nevydrželo a o cti, životní cestě a záchraně tradičních bojových umění se samozřejmě mudrovalo. Naštěstí i s příjemným humorem. To zápasy už bohužel vypadaly z dnešního pohledu srandovně (jak proti boxu, tak karate). Jasná tendenčnost (až "protiameričnost"), jako že i prohrát lze důstojně a poté s nadějí vyhlížet světlejší zítřky, se dala snadno pochopit (rok 1945). ()
Světoznámý japonský režisér Akira Kurosawa ihned po konci druhé světové války sáhl po své úspěšné prvotině a natočil pokračování, bohužel ve svém pojetí značně kontroverzním. Prostinký příběh o zápasech japonských bojovníků proti americkým. Kontroverzním je snímek proto, že i dnes je z toho cítit nenávist k USA. Obzvlášť první polovina příběhu vyznívá značně propagandisticky, až to vyvolává dojem, že tak bylo učiněno snad i na politickou objednávku. Proč k tomu Kurosawa použil postavy svého výborného prvního snímku budiž záhadou. Příběh je skutečně tak skromný, že je klika, že stopáž snímku nedosahuje ani devadesát minut. To by divák snad dříve usnul, než by se dočkal finále. Zajímavý děj? Napětí? Nějaká filozofická myšlenka? Ani omylem. I ta levná studiová výprava vznáší do celého konceptu značné pochybnosti. Tento film je zkrátka tak nevýrazný, že je ztráta času na takové dílo jenom pomýšlet. ()
Druhá Judo Saga je dost podobná jedničce. Žádný nezapomenutelný pilíř Kurosawovy kariéry to není. Příběh je banální. Sam Cheeovi se tentokráte staví do cesty dvojice bratrů záporáka z jedničky je fakt vyvedaná. Jako vystřižení z mangy. Jeden je fakt děsnej parchant a druhý ještě k tomu blázen, co sebou nosí pořád větvičku. Opravdu zajímavé charaktery. Dalším nepřítelem hlavního je americká kultura násilně implantovaná do tehdejšího Japonska. Tento film je skutečně laděn dosti protiamericky, američani jsou zde popsáni jako brutální kulturní barbaři. Vzhledem k době vzniku se není čemu divit. A závěrečný souboj je vskutku zajímavě nasnímán s ohledem, že byl natočen v roce 1945. Film tedy není žádné veledílo, ale rozhodně má co říct. ()
Pokračovanie je spracované v duchu prvého filmu. Pomalé zábery, skôr bez slov, málo súbojov - dokonca o dosť menej. Okrem zápasu s Američanom v ringu už len ten záverečný s karatistom, keď to vôbec ide nazvať súbojom. Človek sa naň teší, súboj mi však pripomenul kultový startrekovský boj Kirka s Gornom. Niektoré myšlienky o japonských bojových umeniach sú ale fajn. Určite to však nie je akčný, a už tobôž nie dobrodružný film. ()
Reklama