poster

Universum Brdečka

  • angličtina

    Universum Brdecka

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Universum Brdečka

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 84 min

Režie:

Miroslav Janek

Scénář:

Tereza Brdečková

Kamera:

Miroslav Janek

Producenti:

Ondřej Zima
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tina.T
    ***

    Na tenhle dokument jsem se hodně těšila. Bohužel. Poslepované dílo, podle toho, jaký předmět na půdě nebo v knihovně p. Brdečková našla, na to se nalepila nějaká vzpomínka. Povídala sice o věcech velmi zajímavých, bohužel to tak nějak nedrželo pohromadě. A bohužel, p. Brdečka z toho nevycházel nejlíp. Průřez životem bohéma, ale i geniálního člověka, sobce, který si v podstatě celý život dělal, co chtěl. Ale tak už to u těch velikánů chodí. Bez nich bychom patrně neměli spoustu skvělých filmů, ilustrací, loutek, atd.. Řadím p. Brdečku do kategorie sobeckých velikánů a ne náhodou ti další z nich byli i jeho přátelé – Jiří Trnka, Jan Werich, atd.. A není náhoda, že tihle všichni měli dcery, které své dětství rozhodně neměly jednoduché a které svým otcům v podstatě obětovaly život a udržovaly/udržují jejich odkaz dodnes. V tomto ohledu ještě p. Brdečková měla štěstí, Werichova dcera tolik toho štěstí neměla. Tento dokument to v podstatě potvrdil, ano, byl velmi nadaný, velmi svérázný, ale žít s ním asi nebylo jednoduché. Celý ten dokument ve mně nechal jakousi pachuť, postrádala jsem tam základní informace, aspoň formou titulku, kdy a kde se narodil, kdy zemřel.. No, bohužel. Kolikrát, že jsem řekla to bohužel? Tak asi tak.(9.7.2018)

  • NinadeL
    *

    Universum Brdečková je jedno velké neštěstí už od dob Alhambry (románu o jejím otci, částečně vyfabulovaným, částečně vylhaným). Doufala jsem, že jejich společné dílo vyvrcholilo nejhorší vzpomínkovou knihou Pod tou starou Lucernou, ve které Brdečka komentoval výpisky z filmových katalogů a jeho snaživá dcera tento "text" dokončila k vydání... O Bohémě raději pomlčím. Bohužel lid je stále lačný drbů a rodinných historek a tak zaniká Brdečka filmař a stále více vyčnívá Brdečková jako profesionální pábitelka, která má spoustu zajímavých věcí na půdě. Ach jo. #finaleplzen(28.4.2018)

  • Matty
    ****

    Dokument o životě bohéma, intelektuála, dandyho a člověka s mimořádným výtvarným cítěním a literárním talentem realizoval Janek v úzké spolupráci s Brdečkovou dcerou Terezou, čemuž odpovídá výrazně osobní ladění filmu. Hlavní slovo patří samotné Brdečkové, komentující fotografie z rodinného alba, Brdečkovy rané kresby a další artefakty. Chronologický průřez Brdečkovým životem ve druhém plánu slouží jako výpověď o vztahu dcery k otci, který byl vším možným, jenom ne rodinným typem (málokterý rodič by zřejmě svému osmiletému potomkovi dal číst Kafkovu Proměnu). ___Brdečkovo vlastní dětství je přiblíženo vzpomínkami jeho dědy, učitele Otakara Brdečky, které dotyčný zaznamenal ve knize vydané vlastním nákladem. Podobně Janek postupuje během celého filmu. Využívá dochovaných fotografií, kreseb a textů, které Brdečku v daném životním období popisují co nejvýstižněji. Struktura filmu sice není perfektně semknutá, občas dojde k většímu skoku v čase nebo delší odbočce mimo hlavní směr životopisného vyprávění, ale rozbíhavost odpovídá pestrosti Brdečkových zájmů. ___Nepřeberné množství oblastí, v nichž se Brdečka dokázal realizovat, v dokumentu dlouhém necelou hodinu a půl neumožňuje věnovat každé kapitole jeho života náležitý prostor, Universum Brdečka ale každopádně dokáže probudit zájem o život a dílo dotyčného a slouží jako velmi solidní rozcestník k dalším zdrojům. ___Byť zvolená perspektiva neumožňuje do větší hloubky a v širších souvislostech poznat například Brdečkovy tvůrčí postupy, vnímavě, s lehkostí a bez patosu natočený film projevuje pochopení pro objekt svého zájmu, jaké je u dokumentárních poct tohoto typu poměrně vzácné. 75%(21.12.2017)

  • topi
    **

    Velice slabý dokument o fenomenálním tvůrci, jakým Jiří Brdečka byl. Mluví o něm pouze jeho dcera a stará paní, jejíž muž byl přítelem Brdečky a celkově to působí v podstatě nicneříkajícím dojmem. Chybí tomu tempo a spád, díky němuž by dokument mohl být aspoň trochu zajímavý. Čekal bych nějakou strukturu, data a postupnou filmografii včetně scénářů, které pro film napsat. Takhle to vypadá, že dcera mluví hlavně o věcech, které nachází ve starých škatulích, je to neucelené a rozhádané a celé si to v podstatě režíruje sama. Navíc mě dost vadily znuděné komentáře a otázky, které kladl režisér snímku Miroslav Janek. Takovou osobnost měl zdokumentovat někdo renomovanější.(17.6.2020)

  • Marze
    ***

    Je to takový příjemně nevtíravý pohodový portrét. Je to škoda, že je málo filmového materiálu, kde hovoří Jiří Brdečka sám. Potěšilo mě, že Universum Brdečka zamítá obvyklou strukturu pamětnických portrétů, tedy skrumáž „mluvících hlav“ deklamujících obecné vzpomínky. Režisér Miroslav Janek vede v podstatě soukromý dialog s Brdečkovou dcerou Terezou, která mu předvádí nashromážděné relikvie po otci - a že jich je! V jedné chvíli nad nimi sama užasle poznamená: „Na co všechno měli tenkrát lidi čas“. Nad budováním portrétu se vznáší dojemná, bezmála písmácká nostalgie. Rodinná přítelkyně, s jejímž manželem se Brdečka přátelil, přidala historky, jak k nim chodíval na štrúdl, jak jim daroval a poté si zase vyžádal zpět svůj raný komiks či jak se coby desetiletý o prázdninách zamiloval do třináctileté dívky, která ho za ranní rosy nosila na zádech.Z vyprávění i z Brdečkových prací vyplyne, odkud se vzala jeho slabost pro Divoký západ, do nějž jej zasvětil krajan z Ameriky. Miloval westernové padouchy s noblesou, podvodníky nadané šarmem. Pobavil mě Brdečkův sen, jak stojí jenom ve spodkách na Malostranském náměstí, v ruce drží kufřík s nímž kdysi přišel do Prahy a lidé od něj odvracejí zrak, protože se za něj stydí. Nebo Brdečkův názor "člověk má místo sportu být v kavárně, kouřit cigarety, pít kafe a maximálně si v neděli vyjít na procházku. Hodně se tu listuje papíry a fotografiemi. Brdečkových pamětí se zase vyloupne, jak za války pracoval v propagaci Lucernafilmu coby „pisálek a poskok“, dnes by se řeklo hrdě manažer public relations. A dcera doloží, že si s ní nikdy nehrál jako tradiční táta, zato jí kreslil a ukazoval na slavných obrazech, oč je peklo zábavnější než nudné nebe.(23.5.2020)