Alenka v zemi zázraků

Není to úplně běžná pohádka. Holčička kráčí duchovní poutí jako něžná i zábavná rodinná kronika. Neustálý komentář vypravěče trochu narušuje přirozenost děvčátka s vnitřním světem fantazie. Na druhou stranu je osobní vyznání vypravěčky dojemně upřímné. Na mě je to moc dlouhé a chtělo by to střihově i dramaturgicky vytřídit hlavně kvůli chudákům malým divákům v kině. Je to takové moc přelyrizované a přestylizované. Na to až děvčátko dojde k dospělosti si počkáme skoro dvě hodiny. Dětská představitelka má takové inteligentní a emotivní oči. Básníka Holana mám dlouhodobě rád. Z bezhraniční představivosti dítěte se tedy rodí jak překrásné obrazy. Od cestopisných výletů s benátskými motivy přes lekce baletu po běžné oslavy svátků dýchá z plátna nálada krásného dětství. (29.11.2019)

To je opravdu hrozný film. Dětská fantazie sice funguje neomezeně, ale způsob, jak nám je předkládána v tomto případě, připomíná spíše sérii motivačních, zklidňujících nebo podobně zaměřených programů pro dospělé. Obraz střídá obraz bez nějaké viditelné návaznosti. K tomu nám vyprávěčka předkládá odůvodnění toho, co vidíme pro lepší pochopení, což ne vždy ale odpovídá tomu, co ve sktuečnosti vidíme. Například dívka se údajně těší na balet a ten by ji měl bavit, přitom se při něm tváří jak boží u mučení. A aby se filmařům lépe hledal svět fantazie pro dívku, vypomůžou si Malým princem a Alenkou v říši divů. Vlastní inspiraci zřejmě nemají, neboť se na tyto dvě díla odkazují často. Přičemž bych pochopil, že prince si dívka představuje i v reálu, ale vše ostatní je už jen kopie přenesená do současnosti. A to přitom kamera připomíná často domácí video. Z toho všeho tak zůstane jen opravdu překvapivé hloubání: "Co je po smrti?" malé dívky, která se postupně stává dospělou, jak se její svět mění. (28.12.2020)

Bretoňskou selku na vás! (Kdo nezná, tak si dohledá ve Wikicitátech.) Pedofilně vyhlížející (proč má holčička pořád namalované oči jako dospělá?) filozofická esej, jakou byste si mohli natočit sami o svých rodičích, babičce, dědovi, sourozencích, pokud znásilníte nějakou slavnou knížku (nebo hned dvě), před kameru nacpete červené filtry a v After Effects použijete sépiovku, koupíte si dron, budete točit jako přes skleněnou kouli, a budete se tvářit jako jediní na světě, které postihlo, že se nějakým zázrakem dopracovali ke křtu. Celé to své vzpomínání si sepište, nechejte někoho oddeklamovat jako v rozhlase, a pokud bude přece jen potřeba nějakých hereckých kreací, vyberte klidně neherce, kamarády. Jako ale vážně - proč se mankote pořád skákalo mezi Brnem a Prahou? Proč je tam Mikulov? Co ta scéna zcela amatérská scéna v krámě? Vážně bylo nutné z Malého prince udělat Jezulátko? (Připomnělo mi to, jak ježíšek vyrostl a stal se z něho Děda Mráz.) Italskou babičku hraje blonďatá a modrooká Žilková? Která neumí ani slovo italsky kromě Si a Bene? A Polívka jako ukrajinský děda? Jako já chápu, oč tvůrcům šlo, myšlenka je to vznosná, ale to zpracování... Prostě, bretoňskou selku na vás. Na delší rozbor nemám síly, bylo by toho moc. ---EDIT: Ale přece jen. Na rodinný film nechápu, proč je tolik záběrů ženským do výstřihu. A to divadlo tlustých hereček má být nějaké kopírování Felliniho? (21.04.2019)

Vypravěčský film očima jedné holčičky, je vidět, že nebyly peníze, vypadá to jak amatérský film.Nevím, jak do toho Dvořák, Postlerová,Polívka nebo Žilková do toho mohli jít.Je to nuda a šeď, obrazy nesouvislé, kdyby to nešlo v kinech a byl to studentský film, tak si člověk řekl fajn, učí se, ale tato nuda šla v kinech i v tv. Takže za mě 20%, jen prosím Otakara Schmidta ať už radši netočí. Je mi stydno za ty herce, že v tom hráli. (02.04.2021)

Človeka zamrzí, keď na festivale vymákne film, ktorý sa úplne minie s jeho pôvodnou predstavou, o čom to bude. Alenka totiž nemá takmer nič s tou od Lewisa Carola. Jedná sa o nesúvislé sekvencie umeleckých záberov doplnené často monológom občas dialógom, v ktorom si pani režisérka vzletne spomína na vlastné detstvo a sny. Dozvieme sa napríklad, že už ako 9-ročná milovala Verlainove básne (neverím), či sa zamýšľala nad duchovným životom. Film nie je ani náhodou rodinný, pretože na to, aby ste pochopili všetky symboly a odkazy (Ján Nepomucký) potrebujete mať aspoň maturitu. Skrátka pani režisérka svoje 40 - ročné ja, prevtelila do 9 - ročného dieťaťa presviedčajúc diváka, že už vtedy sa na svet pozerala skoro tak chápavo a hĺbavo ako dnes. Žilková ani Polívka sa do im určených rolí vôbec nehodili a bolo mi až trápne sa na nich pozerať. Viktorie Stříbrná (Alenka) tam viac "pózovala" ako hrala. Zlínfest 2018 (30.05.2018)