Fantazie

Kýček jak býček – naplácat za sebe dvě hodiny nesourodého výběru té nejprovařenější vážné muziky, doprovodit to infantilní animací doslovně reagující na každý hudební záchvěv (viz též mikymauzování) a proložit výchovně-koncertním průvodním slovem, toť vskutku nápad hodný génia ne šíleného, ale jednoduše nesoudného, dnes jako v roce 1940. Jedna hvězdička je za dotažení praštěného konceptu k maniakální dokonalosti, druhá za popkulturní význam (že právě tady najdu předobraz ještěřího souboje z Cesty do pravěku, McLarenových vizualizací zvukové stopy, Scarfova válečného Molocha ze Zdi nebo Mijazakiho fantaskních krajinek, to bych se byl vážně nenadál) a třetí za mého mladšího puberťáka, který to se mnou ve svých necelých dvanácti proseděl s otevřenou pusou, ať už to o filmu nebo o něm říká cokoli. (14.03.2015)

Naprosto geniální spojení vážné hudby s animací. Jednak oku lahodící kresby bez většího příběhu (květy na vodě nebo víly tančící za zvuků hudby z Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského), nebo i příběhy s dějem, ale beze slov, které obstarává opět nádherná hudba (Sorcerer's Apretice á la čarodějův učeň Mickey nebo Pastorální symfonie jako Staré Řecké báje). Opravdu radost pohledět (a poslouchat). (15.03.2004)

Vynikající pokus podbarvit klasickou hudbu "obrazy, které se vám možná při jejím poslouchání objevují v hlavě", dopadl poměrně nevyrovnaně. Přesto je ale vynikající. První dvě části jsou excelentní a nastaví laďku hodně vysoko. Notoricky známá část s kouzelníkem Mickey Mousem ji ještě přeskočí, ale sladoučká okřídlená hříbátka, poskakující v záplavě růžové s bezpohlavními andílky... to už bylo krapet moc. A nezachránila to ani nahá kentauřice bez bradavek. Temné (závěrečná kapitola), střídá povedené (dinosauři), nebo nechutně sladké... O hudbě se samozřejmě nedá vůbec diskutovat. Ale za tu lehkost, která nedá vůbec tušit nehoráznou práci, jaká se za mimořádným dílem skrývá, a působí, jako by před vás promítaly intuitivní nápady posluchače... velká Úcta. (13.12.2008)

Pozoruhodný a odvážný "umělecký" experiment: dvouhodinové pásmo nesouvisejících klipů na klasickou hudbu (mj. Bach, Beethoven, Čajkovskij, Stravinskij). Ve své době musel divákům vyrážet dech, něco takového prostě mohli vidět poprvé. Ovšem i po více než 70 letech je dokonalost ruční animace a soulad s hudbou neskutečná, lyrické i dějové scénky stále zábavné a i přes přemrštěnou dvouhodinovou délku a určitou Disneyho infantilnost růžových jednorožců a hroších baletek zůstává Fantazie krásná, netradiční a působivá. (03.01.2013)

Zajímavý počin a klasika, která mi dlouho unikala. Pro mě to byl místy náročný film, protože vnímat 2 hodiny obraz a zvuk a snažit se pochopit každý moment jejich korespondence pro mě bylo moc, a tak jsem si ho rozdělila na dva. Hodně se mi líbil Čajkovského Louskáček a Musorgského Noc na Lysé hoře, zrod na Zemi byl také docela zajímavý a Čarodějův učeň - Mickey Mouse je prostě klasika. Jen ti tančící pštrosi mi moc nesedli :) Myslím, že by bylo výborné, kdyby se někdy našlo nějaké kino, které by Fantasiu hrálo. Je to jeden z těch filmů, který byste měli vidět na velkém plátně. (24.05.2008)