Děsivé dědictví

Takto vyšperkovaný horor, ktorý sa môže hrdo hlásiť medzi skutočne kvalitné filmy hodné ocenení tu nebol teda už dosť dávno. Film sa nesie síce v pomalšom tempe, ktoré sa zmení vlastne až v závere, ale s týmto tu nemám ani najmenší problém. Tvorcovia ponúkli zaujímavý scenár o tajomstve jednej neobyčajnej rodiny, ktorý väčšinu času dáva stále nové a otázky a prvky, takže o nejakom postupnom odkrývaní pravdy tu nemôže byť ani reči a tie tri štvrtiny sa na to pozerá skutočne dobre. Pôsobí to nielen tajomne, ale hlavne až tak tiaživo s viacerými zaujímavými pvkami, ktoré to celé osviežia, ako napríklad stavanie miniatúr, ale hlavný dôraz je tu aj tak kladený na chémiu v rámci rodiny a v tomto film funguje bezchybne a užíval som si aj ich spoločné dialógy. Film síce často niečo naznačí, ale aj tak sa tu len ťažko určuje, čo z toho skutočne bude a do ktorého subžánru nakoniec odbočí, prípadne či to nebude niečo úplne originálne. Ale v tomto film nanešťastie poriadne sklame, pointa je síce nečakaná, ale toto som teda nechcel a práve záver je z celého filmu jednoznačne najhorší a trochu mi kazí dojem inak z prvotriedne odvedeného filmu, ktorému sa tu inak len ťažko dá niečo vytknúť. Obsadenie je zvolené perfektne, celá rodina už asi ani nemohla byť lepšia, Toni Collette a Gabriel Byrne, ale aj ich deti sú pre potreby filmu všetci do jedného úžasní a svoje scény s ľahkosťou ťahajú, takto kvalitné herecké výkony sa v tomto žánri vidia len veľmi zriedka, ale aj mimo nich sa nájde pár dobrých hercov, ako nová priateľka hlavnej hrdinky. Po hororovej stránke sa tu dá len chváliť, film je postavený na perfektnej tiaživej atmosfére, ktorá sa tiahne celým filmom, takže film by si vystačil aj bez nejakých konkrétnych hororových sekvencií, keďže napína neustále, ale aj tak ponúkne dostatok zaujímavých a výrazných momentov, z ktorých minimálne smrť jednej z dôležitých postáv v prvej polovici ma svojou nečakanosťou, ale aj prevedením doslova šokovala. Takúto odvahu som teda od tvorcov nečakal. A v neposlednom rade musím pochváliť dokonalú réžiu, film má vymazlený vizuál, tu sa vyhrali s každým záberom, spomínanú perfektnú atmosféru, skvelú chémiu medzi postavami, ale aj všetko ostatné, tu sa nedá absolútne nič vytknúť. A k tomu tá skvelá nepríjemná hudba. Taká škoda, že to tvorcovia pokazili tým záverom, ktorý mi vôbec nesadol, ale aj tak je to jeden z najkvalitnejších hororov za posledné roky, ktorý výrazne prekračuje hranice žánru. 78% (22.07.2018)

„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě. (13.05.2024)

Horor pro lehce náročnějšího diváka, kterému nevadí plíživější tempo a absence žánrových klíšé a lekaček, a naopak docení více rozpytvávající dialogy a inovativní způsob vyprávění jinak tradičního hororového příběhu. Minimalistický, téměř neustále přítomný znepokojující soundtrack. Originální vizuální hrátky se zasazením postav do prostoru se symbolicky sureálným pojetím dějiště hrůzy (domek, makety). Ne úplně mainstreamová žánrovka s hloubkou plnohodnotného psychologického rodinného dramatu a rouchem dlooouho utajovaného tajemství. Akorát jeho odhalení mne nerozsekalo až tak, jak jsem po tom všem čekal. (18.07.2018)

Po dlhšej dobe výborný psychologický horor, navyše s mojou obľúbenou herečkou T. Collette i silným hereckým partnerom v podobe G. Byerna, ktorého som už dosť dlho nevidel. Film má výbornú atmosféru, je pomerne silne psychologicky zameraný, i pomerne realistický. Nevsádza sa na lacné lakačky, film má pomalé tempo a postupne sa zažiera pod kožu až si uvedomíte, že od neho neviete odtrhnúť oči a ste zvedavý na záver. No a práve ten takmer všetkým pokazil inak veľmi silný zážitok. Ono, záver by možno nebol ani tak zlý, keby na neho bol divák postupne pripravený. Ten prechod z realistického a psychologického filmu do nadprirodzenej, satanistiskej tématiky je jednoducho veľmi rýchly a celý záver pôsobí ako z iného filmu. Dosť mi to pokazilo dojem, ale i tak dávam slušné štyri hviezdy. S iným záverom by to bol mimoriadne vydarený horor. Film 80%. Toni Collette 100%. (10.09.2018)

Novákovi zakopali bábu, která byla nějaká divná už předtím, než vystrčila kopyta. A jak už to bývá, divné báby se rády vracejí. Ale bába nebába, ono jinak solidně jebalo celé famílii, obzvláště naprosto dokonale odpudivé, předčasně potracené holčičce, co se narodila s prdelí místo xichtu, vypadala, jako by si ji uplácal Ledrfejs s libovolným hospodářským zvířectvem během texaského masakru, a která působila daleko méně děsivě, když si jako správný down rozšmelcovala držku o sloup veóčka. Ta je taky jediným opravdu strašidelným elementem této urputné snahy mě během třiceti minut dokonale uspat. No, zase jsem holt nedbal! Už přívěs vypadal na pěkně obskurní rohypnoliádu a místní olupení rozumbradičtí panicové (čti hororoví experti) ihned po hnusném ruském kinoripu opět mohutně leštili rákosy, nadšeně si cákali do pyžamek s Assvenžery a zasvěceně blábolili o hororu roku pro náročného diváka, což mě mělo ihned odradit. Avšak ignorujíc výstrahy jsem si to nedopatřením pustil místo plynu a možná bych udělal lépe, kdybych ohulil ten sporák, protože výsledek to mělo stejný a já byl do půl hodiny v kómatu. Máma mezi maniodepresivními záchvaty furt poooomalinku patlala domečky pro panenky, táta se ještě pomaleji choval jako nesvéprávný ignorantský kokot, až si oba ani nevšimli, jak mají zpomalené, retardované děti. Prostě nefalšovaný plíživý děs, do kterého jednou za čas bliknul stroboskop, nebo se tam halucinogenně mihla mrtvá bába, jenž vyvrcholil profláklým bezradným samoúčelným okultistickým pičoidem. Až okatě násilná snaha tvůrců o tu jakože tísnivou atmosféru vydržela akorát tak do prvního zívnutí, a během následujícího plazení hustým bahnem už pak bylo z mého pokojíčku slyšet jen hlasité chrápání. Nemyslete si ale, protrpěl jsem to poctivě až do konce a v momentech znuděných procitnutí jsem to poctivě vracel, aby mi náhodou neutek nějaký ten šnek. Neutek. Nicméně i tak za tím úplně nespláchnu, neboť Tonička ze sebe v té prudě vymáčkla snad nejlepší výkon kariéry, a také je nutno docenit tu kástingovou řeholi. Najít tak mimořádně děsivě hnusnou holčičku, to museli chudáci obsazovači nejmíň rok urputně prolízat pouťová obludária a potratové kliniky. (04.09.2018)