Blaze

Country mi moc neříká a jméno hlavního hrdiny už vůbec nic. Ale hudební filmy mám rád. Tento byl hodně country, hodně uvolněný, plný citátů Blaze. Ale ten správný zážitek, ať už filmový nebo hudební, jsem z toho bohužel neměl. I když film to rozhodně není špatný a někoho jiného může oslovit více. 2+ (30.07.2019)

Hleda se dramaturg, zn. nalehave. Ohromne zajimavy namet (nad komentari ve stylu "zpevaka neznam, takze nuda" jenom kroutim hlavou) a predevsim silne zpracovani toho, co znamena milovat a lasku vlastni blbosti ztratit. Na strane druhe ale take naprosto zbytecna linie rozhlasoveho rozhovoru s Townes Van Zandtem, jez predstavuje nadbytecnou vypravecskou berlicku a vysledny snimek protahuje na hranici unosnosti. Celkove vzato je tu cela rada prebytecnych/nedotazenych/nehodicich se scen, vcetne te zaverecne. Skoda, potencial byl vetsi a Dickey se opravdu jedinecne szil s titulnim hrdinou. (11.11.2020)

Blaze tomu, kdo se této dvouhodinové ubíjející nudě, plné slepých scénáristických uliček, velkým obloukem vyhne. Velká škoda režijně nezvládnutého námětu, který skrze slušný vizuál sliboval podobný filmový zážitek jako V nitru Llewyna Davise, Crazy Heart nebo Bez kormidla, kteréžto snímky jsou ovšem filmařsky i hudebně na úplně jiném levelu. (04.11.2021)

Mám rád E. Hawka, herca. E. Hawk ako režisér ešte nenašiel cestu k môjmu srdci, a ani jeho ďalší pokus. Životopisný film Blaze Foleyho sa snaží byť až príliš nezávislým. Ešte k tomu príbeh je veľmi pomalý, príliš filozofický a v podstate bez dynamiky Pri takej dĺžke film s tak pasívnym príbehom môže dosiahnuť len malé „úspechy“. (Druhá hviezda je za pesničky.) P.S.: „Každé dievča sa radšej zamiluje do nešťastného chlapa ako do „šťastného/úspešného“ chlapa, pretože by ho zachránila svojou láskou.“ Osobné hodnotenie: 62% (**) (12.08.2019)

Jednou za čas country snesu, naposledy jsem jásal u První dáma country music.. no a to už je docela dlouho, žejo.. Blaze je naplňující veledílo, ktrerý mě svedlo na scestí, oprášil jsem třístrunnou kytaru a jal se do noci hulákat Na hradě vokoří. Po příjezdu hlídky Píčéer jsem byl zklidněn neuralizérem, nasadil jsem si černý brýle a tápal tmou ve stylu M.I.B. Marně. Po návratu dom mi v hlavě stále poblikávala zelená kontrolka nejasného významu, tudíž jsem vytáhl 2 kousky dobře naklepaného emzáka, hodil na pánev a vysmažil jsem se z tohodle světa. No ty kokot! A to jsem to viděl jen jednou.. (19.08.2019)