Režie:
Mani HaghighiScénář:
Mani HaghighiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Peyman YazdanianHrají:
Hassan Majooni, Leila Hatami, Parinaz Izadyar, Ainaz Azarhoush, Ali Mosaffa, Vishka Asayesh, Mahnaz Afshar, Leili Rashidi, Ali Bagheri, Soheyla RazaviVOD (2)
Obsahy(1)
Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí; jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (11)
Vítaným zpestřením téhle totálně ulítlé tragikomedie je dozajista hudba, která skvěle koresponduje s trochu agresivním stylem použitého humoru. Na íránské poměry se jedná o dost odvážný film, k jehož poselství se však Mani Haghighi mohl dobrat poněkud kratší cestou. Moc se mi líbil herecký výkon Hassana Majooniho, který v hlavní roli naplno projevil svůj smysl pro komično. (65%) ()
Víc mě u tohoto filmu fascinoval fakt, že si režisér Mani Haghighi něco takového v Íránu vůbec dovolil natočit. Zřejmě už to tam asi bude trošku benevolentnější, než tomu bylo dříve. Námět je nicméně zajímavý, trička Hassana super, ale na mě to byl možná zbytečně velký úlet. Chování Hassana bylo na úrovni dvanáctiletého instagramera současnosti, což byl jistě záměr. ()
Žánrově bych to zařadil do kategorie půlnočních projekcí na KVIFFu, je to slušně obskurní podívaná. Ten jinotaj tam rozhodně je a je i dobře zpracován, zbytek scén nabalených na hlavní linku bylo dost šílených a nesmyslných. Procítěné ztvárnění íránských coverů AC/DC a Queenů do toho tak nějak zapadá. Přiopit na fesťáku bych možná hodnotil lépe, ale od otvíráku íránského filmového festivalu jsem čekal kvalitnější zábavu, 40 %. ()
Na íránskou kinematografii je tenhle styl hodně atypický. Takové strašně zvláštní podobenství o tom, jak se íránská vláda zbavuje nepohodlných režisérů a zakazuje jim točit (zde vyjádřeno drsnou metaforou), o tom, že si člověk na sociálních sítích může rychle a lehce zničit pověst a o tom, že ať se děje co se děje, rodina ve všem pomůže. Rozebírá se zde několik myšlenek, ale ani jedna není úplně dotažená a domyšlená. Asi právě proto celý ten film působí tak rozháraně a neuceleně, každou chvíli se v něm děje něco jiného a vše se děje poměrně nahodile, hlavně v druhé polovině. Sice je zajímavé vidět tenhle "divný" styl v íránské verzi, zvlášť když má co předat, ale prostě to celé chtělo mnohem líp domyslet. Nehledě na to, že i když Prase má v první polovině slušnou mysteriózní podmanivou atmosféru, v té druhé zase už nemá moc o čem vyprávět, zbytečně se vleče a začíná nudit. Závěr a jeho poselství se mi ale líbilo. Lepší 3* ()
Díky Film Europe za tenhle film, v popisku v programu bylo pouze Thriller, tak jsem to nahrála, protože žádný íránský čistý thriller jsem neviděla. Tohle byla ale mysteriózní tragikomedie, docela svižná, se super muzikou a skvělými dialogy. Překvapení, hlavně vidět Leilu Hatami v trošku hloupoučké roli. Mně se ta roztříštěnost líbila. ()
Galerie (37)
Photo © Filmiran
Reklama